5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Schopnost hrát si máme od přírody

Schopnost hrát si máme od přírody

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 6.6.2016 | Vydání: 6/2016

Říká to Mgr. Eva Svobodová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde působí na katedře pedagogiky a psychologie. Tvrdí, že účelem hry je zažít pocit radosti , a dovednosti , které při ní získáme, jsou vedlejším, ale velice cenným produktem.

Schopnost hrát si máme od přírody

Co se „skrývá“ za slovem hra, jak ji můžeme definovat?

Napadá mě: Co by se mohlo skrýt za tak krátké slovo? Ani myš se za něj nevejde, určitě by jí koukal ocásek. Ale ono to tak není, skrýt se za něj může celý svět. Někteří autoři – např. Huizinga – tvrdí, že ve hře mají kořeny všechny instituce, třeba i soudnictví a vojenství. Trochu absurdní, ale na vojáky si rádi hrají malí kluci a bohužel i velcí muži. A ta hra může být hodně krutá a bezohledná. Hrají si malí i velcí, hrajeme si na život, se životem a život si s námi zahrává. Není ta čeština nádherně hravá?

Je hra vrozenou záležitostí, nebo se jí učíme?

Když vidím, jak si hrají naše koťata, myslím si, že určitá vybavenost pro hru musí být dána každému tvoru. Do jaké míry ji bude moci v životě využít, je záležitost jiná, jde tak trochu o štěstí, jaké podmínky k životu mu byly dány do vínku. Kdyby koťata byla odkázána sama na sebe při obstarávání potravy, kdyby neměla stále plné misky, neměla by tolik času na honičky, šplhání, skákání, číhání… Otci, který celé dny tvrdě pracuje, aby uživil sebe a své děti , nezbývá čas na hru. A přes to v každé kultuře jsou hry, které provázejí člověka celým životem. A heslo starých Římanů „panem et circenses – chléb a hry“ bylo cestou k snadnému ovládnutí prostého lidu. Hra nás umí okouzlit, pohltit, při hře zažíváme rozkoš a uvolnění, zapomínáme na běžné starosti, žijeme daným okamžikem.

Jaký je význam hry ve světě předškolního dítěte, co mu přináší?

Když si vzpomenu na své dětství, každé probuzení pro mne bylo spojené s těšením se a očekáváním, na co a s kým si dnes budu hrát. A později návrat ze školy. Aktovka letěla do kouta a já ven, za kamarády. Hra mi přinášela především pocit blaženosti, radosti a svobody. Ani mne nenapadlo, že by mi mohla dávat ještě něco. Co všechno hra dítěti přináší, tušíme jen my dospělí. Dítě si hru jen užívá. Jako všechny děti mé doby jsem chodila do Jisker. Moc jsem se na to těšila, ale po první schůzce jsem přišla domů zklamaná. Ne politickým kontextem, tomu jsem tehdy ještě nerozuměla, ale hra v kolektivu řízená staršími spolužáky mě totálně otrávila. Ani dnes nemám ráda řízené hry a lituji děti, které jdou ze školy do družiny a pak do kroužků a jsou stále rozvíjené, vzdělávané a bavené. Přála bych dětem, aby si mohly svobodně a volně hrát.

Dítě se vyvíjí a vyzrává, mění se s tímto vývojem i to, jak si hraje?

Určitě a současně nikoliv. Mění se především hra. Čím jsme starší, tím vyžadujeme hry náročnější, které aktivizují tělo i mozek. Někdo ve hře pokouší štěstěnu, jiný zažívá pocit závratí, někdo se touží proměnit v někoho jiného a někdo potřebuje měřit síly s druhými. Každý preferujeme jiné hry a obdobné je to i u dětí. Když si dítě může hrát svobodně, vybere si tu hru, která přísluší jeho věku a je pro něho v tomto čase a v této situaci významná.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!