5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Šikana už i ve školce?!

Šikana už i ve školce?!

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 28.2.2007 | Vydání: 2/2007

Není to dlouho, co přestal být ve školství tabuizován problém šikany. Odborníci dnes otevřeně přiznávají, že existuje prakticky v každé základní škole. Ale že by se objevovala už ve školce? To snad ne!

Řekněme si rovnou, že mezi předškolními dětmi není šikana takovým problémem jako mezi školáky - zatím. Je to však téma, které není radno brát na lehkou váhu. Pokud si totiž problém nepřiznáme, máme jen malou možnost ho řešit. Ve školce bývá navíc řešení případů i prevence šikanování mnohem snadnější, protože učitelky ještě jsou přirozenou autoritou a děti poměrně ochotně přijímají vymezení mantinelů a pravidel chování.

Kde končí škádlení

Podle našeho předního odborníka na šikanu, etopeda Michala Koláře, nedokážeme my dospělí v dětských hrách mnohdy správně odhadnout hranici mezi škádlením a zprvu nenápadnými náznaky šikany. „Škádlení patří k rovnocennému kamarádskému nebo partnerskému vztahu. Očekávám, že legraci si užiji já i kamarád, kterého škádlím. Pokud vidím, že se mu to nelíbí, je smutný, nebo dokonce pláče, mrzí mě to,“ vysvětluje doktor Kolář. V takové situaci bývá normální se kamarádovi omluvit a hlavně už podobnou „legraci“ neopakovat.

„Nedělej mi to, já si takhle hrát nechci!“ -když učitelka zaslechne podobné věty, měla by zpozornět. Pokud dítě pokračuje ve „škádlení“, přestože se to druhému nelíbí, je to minimálně signál, že nerespektuje jeho přání. Mnohdy takové chování nejen opakuje, ale ještě „přitvrdí“. Možná se mu dokonce začíná pocit převahy líbit…

„Mimino, mimino,“ pokřikují děti na Pavlínku. Je z toho tak nešťastná, že v noci křičí to ponižující oslovení ze spaní.

Předškoláci Marek a Pavel si při odpoledním odpočinku vezmou mezi sebe Ondru. „Podívej se na mě,“ ozve z Ondrovy levé strany. Otočí hlavu a vzápětí slyší zprava: „Na mě se podívej.“ Jakmile se obrátí, volá na něj Marek, hned zas Pavel, zleva, zprava, zleva, zprava, pořád dokola. Ondřej neví, co má dělat, druzí dva se výborně baví.

Jen si Vláďa vybere hračku, už je u něj Petr a bere mu ji. Učitelce to připadá jako banální, opakující se tahanice a posílá oba kluky do kouta. Nevšimne si, že vše probíhá podle jednotného scénáře a že ten, od něhož se chce, aby ustupoval, je vždycky Vláďa.

Jakmile měly děti chvilku na volné hry, hrálo se na strážníky. Čtyři pět „strážců zákona“ chytilo „zloděje“, bilo ho, naráželo na zeď, kopalo. Učitelka zprvu zasahovala proti hře jako takové, až později jí došlo, že oběť se nemění…

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!