5000
Předplatné jako dárek Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Současné výzvy předškolního vzdělávání

Současné výzvy předškolního vzdělávání

Autor: Mgr. Pavla Petrů-Kicková | Datum: 4.11.2016 | Vydání: 9/2016

Podzimní část roku je na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy každoročně věnována odborným konferencím. U příležitosti 70. výročí založení této fakulty se v říjnu konalo odborné setkání, které se snažilo najít odpovědi na žhavé otázky, které trápí předškolní vzdělávání tady a teď.

Současné výzvy předškolního vzdělávání

V období mezi druhý a třetím rokem věku života dítěte dochází k přirozenému a postupnému odpoutávání se. Dítě se snaží odpoutat svou vázanost na místo, a proto chodí. Pomocí řeči se snaží osamostatnit se od činností, které mu někdo předkládá a které si nemůže zvolit. Nejtěžším a také nejdůležitějším odpoutáváním, je odpoutávání se od vázanosti na matku. Pro dítě v tomto věku je velmi obtížná orientace v čase, protože ten plyne a dítě je fixováno na přítomnost. Proto si nedovede představit, co maminka dělá, když odchází ze školky a nechává ho v ní. Snadno nabyde dojmu, že odchází navždy. Právě v období po druhém roce věku se u dítěte začínají rozvíjet představy o tom, co a proč lidé dělají, když je nevidí. V mateřské škole dítěti nic osobního nepatří, chybí mu intimní teritorium. Vše je i ostatních. Podle M. Vágnerové (2016) systém mateřské školy, který je jinak velmi vhodný pro starší děti, neumožňuje dítěti mladšímu 3 let jeho přirozený rozvoj.

V oblasti sebeuvědomování dochází k postupnému osamostatňování v řadě činností, přesto ale přetrvává potřeba blízké osoby. Dítě je závislé na matce nebo na jiné prvotní osobě. Kolem druhého roku věku už dítě nepotřebuje opakovat interakci s matkou či jinou prvotní osobou pro upevnění oddělní opakovaně. Objekt prvotní osoby se ustálil a dítě je schopné citově ustát nějaký čas osamostatnění. Aby dítě takovou individualizaci ustálo, musí být dostatečně spojeno s rodiči. Jen tak zažije pocit jistoty, že se po nějaké době oddělení k sobě zase vrátí. Mezi druhým a třetím rokem věku života si dítě umí prosadit vlastní přání, která se neohlížejí na následky a mohou být v rozporu s vůlí dospělých. U dítěte se, podle P. Říčana (2004), začíná utvářet a rozvíjet svědomí. Jisté obavy ze selhání omezují dítě v otázce pokusů a zkoušení hranic. Ty jsou ale překonány postupným rozvojem jeho vlastní identity, který končí prvním obdobím vzdoru, která nastupuje kolem tří roku života dítěte. Období vzdoru trvá tím déle, čím více pozornosti je dítěti věnováno, nebo čím víc příkazů dostává.

Kromě vývoje attachmentu, tedy základního vazebného pouta k matce nebo jiné prvotní osobě, je pro vstup dítěte do vzdělávací instituce také důležitý jeho vztah k vrstevníkům. Zejména ve hře se projevuje, zda dítě má či nemá sourozence, protože při hře s vrstevníkem, která pro něj začíná být zajímavější než hra s dospělým, vstupuje do jiných sociálních kontaktů a zároveň si ověřuje pravidla. Na druhé straně současná rodinná výchova mnohdy odděluje sourozence, takže příležitost ke společné hře a utváření sociálních dovedností poskytuje dítěti právě mateřská škola. Učitelka mateřské školy si musí uvědomovat, že přesto, že dítě navazuje sociální kontakty s vrstevníky, její přítomnost je pro rozvoj a upevňování těchto nových sociálních vztahů nezbytná. Role předškolního pedagoga je empaticky reagovat na signály, které dítě vysílá, vytvořit si s ním vztah a ten v interakcích s ním postupně formovat. Nejpodstatnějšími prvky psychosociálního rozvoje dítěte od dvou do tří let jsou rozvoj jeho osobnosti, osamostatňování a osobní iniciativy.

Děti od 6 do 36 měsíců – sebeuvědomění x rodičovská výchova

Současní rodiče, podle D. Kostrúba (2016), odmítají výchovné názory prarodičů, ale naopak, bezvýhradně přijímají názory z internetu. V rámci výchovných strategii se velká většina snaží chovat ke svým dětem jako k rovnocenným partnerům a nechávají je rozhodovat o věcech, kterým nemohou porozumět.

Jiná skupina rodičů uplatňuje styl bez výchovných principů. Se svými dětmi provádějí povrchní stereotypní výchovnou činnost, experimentují a sami se učí metodou pokus versus omyl. Řeší to co je tady a teď, bez poučení z minulosti a přesahem do budoucnosti. Protikladný svět současné výchovy na jedné straně odmítá a na druhé straně slepě věří, bez vlastního kritického přístupu. Dochází k záměně reality za představu. Dítě bývá často objektem vlastního uspokojení rodičů a na druhé straně členem rodiny s volebním právem.

Velmi častý výchovný princip, který je možné u současných rodičů pozorovat, je „kruh závislosti“, který budují tím, že své dítě vychovávají jako závislé na sobě. Poruchy rodičovství se, podle D. Kostrúba, projevují i tím, že rodič je všechno možné jiné než rodič. A dále neschopností matky, porozumět dítěti, bezradností a edukačně hluchým nebo naopak přesyceným prostředím.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666