5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > To, co se ve škole učí, by mělo vždy vycházet z potřeb dítěte

To, co se ve škole učí, by mělo vždy vycházet z potřeb dítěte

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.3.2012 | Vydání: 3/2012

Proměna společnosti po listopadu 1989 přinesla velké změny i do oblasti vzdělávání. Najednou bylo možné inspirovat se alternativními či reformními vzdělávacími směry. O tom, jak se nám to daří a jaké v tom máme možnosti, mluví Markéta Dvořáková z FF UK.

To, co se ve škole učí, by mělo vždy vycházet z potřeb dítěte

Co si představíme pod pojmem alternativní vzdělávání? V čem spočívá alternativa, co školu odlišuje od většinového vzdělávacího proudu?

Výraz alternativa se objevil až v šedesátých letech 20. století v souvislosti s alternativními životními styly a označuje se jím něco, co je jiné než běžná praxe. V případě vzdělávání tedy alternativa znamená, že taková škola je jiná ve způsobech vyučování než ta tradiční, většinou státní, která se nezměnila ani v právě probíhající školské reformě. Rámcové vzdělávací programy totiž otevřely ve všech základních i mateřských školách prostor k proměně, ale mnohé stále do určité míry zůstávají pod vlivem bývalé tradiční jednotné školy. V současnosti se však pojem „alternativa“ nepoužívá úplně správně. Za alternativní můžeme dnes považovat i školu, která nemá jako zřizovatele stát, takže církevní nebo soukromá škola je vždy alternativní, i když má většinový vzdělávací program.

Mezi alternativní patří i Montessori, daltonské a waldorfské školy, které se objevily daleko dříve, než se tento výraz začal používat. Tyto školy vznikly už na začátku 20. století a říkalo se jim tehdy reformní školy nebo hnutí nové výchovy. I když byla každá z nich úplně jiná, měly stejný cíl – změnit vzdělávání jako takové. Tehdy se nepředpokládalo, že z těchto škol budou soukromé školy; zakladatelům reformních směrů šlo i o to, aby se změnila škola státní. Alternativní ale může být v podstatě každá škola. Rámcové vzdělávací programy dávají školám možnost, aby si vytvořily svůj školní vzdělávací program. Pokud bylo vedení školy nebo učitelé nakloněni nějakým změnám, mohli se přihlásit k některému z reformních směrů. Stát dnes nevyžaduje jednotnou školu.

Takže alternativu může představovat i běžná státní škola svým programem?

Ano, přesně tak. Nicméně u nás se termín alternativní stále používá především v souvislosti se školami, které byly reformní. Někdy se těmto školám říká klasické nebo tradiční reformní školy, což je vlastně nesmysl. Klasická škola znamená, že jsou pevně dané obsahy vyučování, žák vždy poslouchá učitele, učitel stojí před žáky, kteří sedí v lavicích. A to je ta tradice. Alternativa je více zaměřená na dítě a může se inspirovat i v programech reformních škol. Základem je jiný přístup k dítěti – alternativní škola by měla vycházet z potřeb dítěte a používat prostředky, které státní škola nemůže nabídnout. Rozdíl bývá i v počtu žáků. Státní škola si často nemůže dovolit mít méně dětí ve třídě, protože by nezaplatila učitele.

Proč vznikají školy, které nabízejí něco jiného než tradiční vzdělávání?

Většinou tyto školy zakládají nespokojení rodiče; buď jim nevyhovuje stávající škola, nebo ve svém okolí nenajdou školu, do níž by chtěli dát své dítě. Také je zakládají občanská sdružení. Též se stává, že ředitel, který dojde k názoru, že jeho škola by měla fungovat jinak a měla by svým žákům nabízet jinou vzdělávací cestu, začne své učitele přesvědčovat o jiné podobě školy. Nelíbí se mu, že tradiční škola je do jisté míry nepřátelská vůči dítěti, používá různé tresty a také známky jako nástroj motivace i nátlaku, že se dítě učí nesmyslné poznatky, jimž nerozumí, nepotřebuje je a nevycházejí z jeho zkušenosti.

Osobně bych si přála, aby neexistovaly školy alternativní. Aby všechny školy, i ty státní, respektovaly dítě. A mateřské školy, ty jsou z našich škol úplně nejlepší, těm bych dala velkou medaili. Když se u nás začaly rozvíjet rámcové vzdělávací programy, mateřinky byly schopné dělat úplně všechno. Hlavní důvod je podle mě ten, že vzdělávání v mateřské škole nemá závazný obsah. Navíc rodiče jsou se školkou v kontaktu, vidí, jak se dítěti daří.

Mateřská škola se pořád může řídit tím, co potřebuje dítě jako takové, a nehrozí, že se bude kontrolovat, co dítě umí za měsíc či za dva. Nejsou tam dané předměty, inspekce nekontroluje, co se dítě naučilo.

Obávám se ale, že tohle se změní, až se zavedou standardy předškolního vzdělávání.

Musím říct, že nápad měřit výsledky dítěte v mateřince mi přijde jako naprosto úchylný. Kdysi jsme v rámci jednoho výzkumu testovali předškolní děti. Protože to byli předškoláci, ptali jsme se jich ústně. Jedna otázka zněla: „Které zvíře nám dává vlnu.“ A předepsaná správná odpověď byla „ovce“. Spousta dětí ale odpověděla, že vlnu nám dává ryba, nebo dokonce velryba. Napsali jsme jim nulu, protože neodpověděly správně, a až pak jsme si říkali, že ty děti měly pravdu. Odpověděly naprosto geniálně, samozřejmě že ryba dělá vlnu, velryba dělá největší vlny. A my jsme se jich neptali na vlnu na pletení, ale jen na vlnu. To je to dětské myšlení, jejich magický svět. A takhle dětem ubližujeme denně, denně se na nich podepisujeme.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!