5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > V Keni stojí rodina na prvním místě

V Keni stojí rodina na prvním místě

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 13.5.2009 | Vydání: 5/2009

Keňa, bývalá britská kolonie, země rovníkové Afriky, kde najdete dlouhé písečné pláže, palmy, vyprahlou savanu i studené hory. Země oplývající bohatou a krásnou přírodou, v níž nacházejí svůj domov lidé mnoha kultur.

Marcela Wenigerová se do Keni dostala v rámci svých pracovních povinností, pracuje – stejně jako její manžel – na českém velvyslanectví v Nairobi. Její starší dceři, patnáctileté Anne-Marii, rodiče v Keni „nadělili“ adoptivní sestřičku Amber, které jsou tři roky. Amber chodí v Nairobi, kde Wenigerovi pracují a žijí, do německé školky. „German kindergarten je navenek jako každá jiná školka,“ vysvětluje Marcela Wenigerová. „Školku nyní navštěvuje kolem 35 dětí ve věku od dvou do šesti let. Děti jsou rozděleny do čtyř skupin podle věku a program odpovídá věkovému složení ve skupině dětí.“

Na výlety do přírody

Zdálo by se, že nejde o nic nového pod sluncem a že podobné uspořádání známe i z Čech, ale další slova Marcely Wenigerové nás vyvedou z omylu. „Každou, zhruba osmičlennou skupinu má na starosti kvalifi kovaná učitelka a k ruce má minimálně jednoho místního asistenta. Protože se jedná o bilingvální školku, kde se mluví anglicky a německy, učitelky a místní asistenti ovládají plynule oba dva jazyky, paní učitelky jsou rodilé německé mluvčí.“ Zajímalo mě, jak vypadá denní režim této školky, a Marcela mi odpověděla: „Vzhledem k tomu, že školku navštěvují děti diplomatů nebo rodičů pracujících pro nadnárodní společnosti, nikdo z dětí nepřichází do školky dříve než v sedm hodin, většina dětí dochází mezi půl osmou a čtvrt na devět ráno. Denní režim je přesně stanoven. Do půl deváté ráno si děti spolu hrají, pak mají chvilku, kdy se všichni přivítají ve školce a zazpívají písničku. Poté následuje každý den jiná výuka.“

To, že i malé děti mají ve školce výuku, mě trochu překvapilo, ale z dalších slov Marcely Wenigerové jsem pochopila, jak to je doopravdy. „Každé úterý mají děti sportovní hry a každý čtvrtek navštěvují školní knihovnu (základní škola a gymnázium jsou ve stejném areálu). Pátky patří vaření. Každý pátek přichází jedna maminka, která spolu s dětmi připraví oběd pro všechny. Protože se jedná o dvoujazyčnou výuku, děti, které nemluví německy, se každý den formou hry seznamují s jazykem, učí se nová slovíčka, říkanky a písničky. Děti také denně chodí na zahradu, kde tráví část dopoledne. K dispozici mají nejenom pískoviště, skluzavku, průlezky, ale i několik tříkolek, autíček a různých vozítek a odrážedel. Děti také velice často jezdí na různé výlety do okolí. Keňa je zemí zvířátek a Nairobi jako jedno z mála měst na světě má národní park již na svém území, příležitostí na poznávání je proto víc než dost.“

Marcela ještě dodala, že většina dětí tráví ve školce pouze dopoledne, jenom několik dětí zůstává po „o“ spinkat. V nabídce je také několik kroužků, baletem počínaje a plaváním konče. Kroužky vedou dobrovolníci, většinou z řad německých občanů žijících v Keni. Děti svoje dovednosti pak předvádějí na různých školních akcích nebo prostě jenom na představeních pro rodiče. Vybavení ve školce je moderní, počítá se i s dětmi, které upřednostňují levou ruku. „Třídy jsou propojené a děti všech skupin tráví hodně času společně. Po dobu co naše dcera navštěvuje německou školku, jsem neslyšela, že by někdo z dětí měl problémy se začlenit nebo by se do školičky netěšil,“ doplňuje Marcela Wenigerová.

Zajímalo mě, v čem je život s dětmi v Keni jiný než v Čechách, a Marcela Wenigerová nenašla moc zásadních rozdílů. „Neřekla bych, že život v Keni je něčím jiný. Jediným rozdílem je možná bezpečnost. Naše dcery každý den jezdí školním autobusem a vzhledem k tomu, jakým způsobem se v Keni jezdí, mám obavy o jejich bezpečnost. Rovněž bych si nedovolila nechat dcery kamkoli chodit pěšky. Lidé jsou sice velice příjemní, ale příležitost dělá zloděje a určitě by se našel někdo, kdo by chtěl zjistit, copak mají děti v taškách a jestli to ‚něco‘ by se nedalo výhodně prodat nebo vyměnit za vhodnější zboží.“ Rodičovství v Keni vyžaduje podle všeho větší ostražitost, pokud je to ale jediné, čím se liší starosti rodin s dětmi v Čechách a v Keni, není se této exotické země třeba příliš obávat.

Otevřený přístup

Zajímalo mě také, co se Marcele Wenigerové líbí na škole, kam chodí její dcery. Vysvětlila mi, že velmi oceňuje především otevřený a neustálý kontakt pedagogů s rodiči. „Jsem s nimi v osobním kontaktu, píšeme si e-maily a také paní učitelky několikrát týdně jednoduchou formou popíšou nejbližší program a akce, vytisknou ho a pošlou po dětech domů. Také vybavení je nadstandardní. V areálu školy je bazén, fotbalové hřiště, tenisové kurty, obrovská tělocvična a nová moderní knihovna. Líbí se nám spousta akcí, které škola pro rodiče připravuje.“ Marcele se také moc líbí rodinná atmosféra, která ve škole panuje. „Všichni se mezi sebou znají, počínaje těmi nejmenšími a konče téměř dospělými studenty. Specialitou místní German school je roční kalendář, který je vyzdoben výtvarnými pracemi a fotografi emi dětí vždycky v políčku dne, kdy mají narozeniny. Na jedné fotce se tak může sejít maturant s tříletým prckem. Na zadní straně je pak jmenný seznam všech dětí a studentů.“ Marcela Wenigerová se zdráhala o porovnání škol, do kterých chodila, se školou svých dětí. Říká, že školy jejího dětství šly se svojí tehdejší dobou, což se s možnostmi, které máme dnes, nedá srovnávat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 5/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!