5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Má smysl zakazovat rodičům tělesné trestání dětí?

Má smysl zakazovat rodičům tělesné trestání dětí?

Autor: red | Datum: 30.5.2014 | Vydání: 6/2014

Plné znění ankety

Markéta Šichtařová, ekonomka a publicistka

Zákaz smysl rozhodně nemá. Zákazy jsou jen od toho, aby se porušovaly. A nikdo by dodržování takového zákazu nebyl schopen kontrolovat. Nehledě na to, že to hraničí s šikanou rodičů – každý rodič má právo na to, aby mu ujely nervy a aby dítě výjimečně plácnul. Ostatně i pro dítě je takové ujetí nervů celkem poučné, protože se naučí vidět svět nepřikrášleně a pochopí, že na „duševní krizi“ mají nárok i jeho rodiče. Zkrátka do těchto věcí nemá stát co strkat nos. Ovšem jinou věcí je, že jsem přesvědčená, že tělesné tresty jsou principiálně naprosto pomýlené, kontraproduktivní a špatné. Učí dětí, že „silnější vyhrává“. Že vůle se neprosazuje charismatem, rozumem, argumentací, dohodou, ale právem silnějšího. Není pak daleko k tomu, aby si dítě řeklo: „Teď řežeš ty mě, až budu starší a ty budeš stařeček, seřežu já tebe, když mi nebudeš chtít dát důchod.“ Zdá se to za vlasy přitažené? Není! Logika je úplně stejná: Dítě se prostě jen učí prosazovat svou vůli násilně. Doma bité dítě bude mnohem častěji ve škole šikanovat ostatní děti, protože tělesné ublížení pro něj bude přípustnou normou. A mimochodem, neznám jediného člověka, který mi kdy přiznal, že byl doma výrazněji bitý, a který si dnes, v dospělosti, svého přehnaně dominantního rodiče váží. Tělesné tresty by neměly být zakazovány; tělesné tresty by měly z arzenálu rodičů vymizet dobrovolně na základě osvěty.

Jeroným Klimeš, psycholog

Základním tělesným trestem je plácnutí – rychle pomíjivá fyzická bolest. Základním psychickým trestem je odmítání, mlčení, zvětšování psychické vzdálenosti čili práce se separační reakcí dítěte, popřípadě vyčítání, ego devalvace čili vzbuzování pocitů viny a pocitů vlastní špatnosti.

Jestliže kritizujeme rodiče, že neumějí odhadnout přiměřenost tělesného trestu, kdo po nich může chtít, aby uměli řízeně pracovat se separační reakcí, s pocity viny a s dlouhodobou úzkostí, kterou psychické tresty navozují? Když rodičům sebereme tak jednoduchý výchovný nástroj, jako je plácnutí na zadek, tak oni na výchovu dětí rezignují úplně a předají ji státu. Avšak stát s jeho úřady, školami, ústavy a všemi vysokoškolsky vzdělanými profesionály rozhodně neumí vychovat děti lépe než, jak to, byť amatérsky, zvládají často nevzdělaní rodiče. Konec konců víme, že ty profesionálně vychované děti přecházejí vcelku plynule z dětských domovů a jiných ústavů do kriminálů. Jinými slovy nechejme amatérské rodiče vychovávat děti tak, jak to umí, neb my profesionálové to lépe rozchodně neumíme.

Radka Dudová, socioložka

Má to smysl. Tělesné tresty dětí představují v současnosti v ČR jeden z mála veřejně tolerovaných a dokonce někdy vyžadovaných projevů násilí, a to na nejslabších členech společnosti. Jakmile se zákaz fyzických trestů stane součástí právního řádu, bude to jasný signál všem, že výchova dětí s využitím násilí není normální, že se to dá, a má, dělat jinak. Dnes nám také již přijde samozřejmé, že domácí násilí na ženách není správné a může být trestné, přitom i tento zákaz bylo třeba nejprve prosadit a vybojovat.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace