5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Proč se bobři nerozvádějí?

Proč se bobři nerozvádějí?

Autor: Jaroslav Petr | Datum: 30.6.2010 | Vydání: 7-8/2010

Ve snaze o ospravedlnění nevěry se lidé mnohdy odvolávají na naši biologickou spřízněnost s jinými živočichy a neváhají hledat argumenty v životě zvířat, kde věrnost nemívá místo. Přesto tu najdeme i zajímavé příklady monogamie…

Proč se bobři nerozvádějí?

Mezi savci je přinejmenším 98 % druhů polygamních. Mezi zbývajícími najdeme většinu tzv. sériových monogamistů. To znamená, že sice žijí v páru s jedním partnerem, ale nedrží se jej po celý život. Partnery mění a tomu stávajícímu čas od času „zahnou“. Podvádějí jej a zkoušejí se pářit s příslušníky jiných párů. U ptáků jsou sériově monogamní druhy pravidlem a druhy žijící v polygamii naopak výjimkou.

Monogamní druhy mají k vytváření trvalých párů řadu dobrých důvodů. Pevný svazek mezi samcem a samicí napomůže přežití mláďatům, která jsou choulostivá a vyžadují náročnou, soustavnou péči. Tento motiv k monogamii se prosazuje u mnoha krmivých druhů ptáků, jejichž mláďata jsou životně závislá na rodičovské péči.

Věrnost kvůli majetku

Jen málokdo by asi hledal monogamní savce mezi hlodavci, jejichž schopnost plodit potomky je příslovečná. Ale opak je pravdou. Z hlodavců vynikají pevností svazků bobři. Důvodem není v tomto případě ani tak péče o potomky, jako společně nahromaděný „majetek“. Bobři jsou závislí na existenci systému hrází, za kterými se hromadí voda. Rozsáhlá vodní plocha vzniklé nádrže usnadňuje zvířatům získávání potravy a skýtá jim ochranu před nepřáteli. Rekordní hráze jsou výsledkem usilovné práce několika bobřích generací a ty skutečně kapitální se délkou blíží jednomu kilometru. Masa hráze z dřeva, bláta a kamení se tyčí až do výšky čtyř metrů a u základny může dosahovat šířky přes sedm metrů. K tomu staví bobři ještě systém „vedlejších“ hrází výše po proudu nebo na přítocích. Velkou námahu je stojí i vybudování bobřího „hradu“ – mohutné stavby z větví, bláta a kamení, v jehož nitru se ukrývá dvoukomorové hnízdo. Společně nahromaděný majetek v podobě hrází a hradů spojuje samce a samici velmi pevným poutem. Nemohou si dovolit střídání partnerů, protože jednou zbudovaný systém vyžaduje neustálou údržbu a opravy. Samec a samice se jeden bez druhého ani na chvíli neobejdou.

Věrnost kvůli potomkům

K monogamním druhům hlodavců patří někteří křečci, konkrétně americký křeček kalifornský a madagaskarský křeček velký. Křeček velký (Hypogeomys antimena) žije jen v jedné části ostrova Madagaskar a dorůstá velikosti králíka. Jakmile se samice se samcem jednou spáří, vznikne mezi nimi pouto, které jim vydrží na zbytek života. Pokud však jeden z partnerů uhyne, druhý většinou dlouho nesmutní. Ovdovělí samci obvykle hledají novou družku aktivně. Ovdovělé samice většinou trpně čekají v hnízdě na nového nápadníka. Křečci velcí mají jen jedno mládě a samice je s to zabřeznout dvakrát do roka. Oba rodiče se o potomka pečlivě starají. Synové zůstávají s rodiči rok, dcery tráví s matkou a otcem dokonce první dva roky života. Při útoku přirozených nepřátel jsou otcové ochotni nastavit za potomka krk.

Křeček kalifornský (Peromyscus californicus) je sice menší než jeho madagaskarský příbuzný, ale životním stylem jsou si oba hlodavci velmi podobní. Samice vrhne nejvýše dvě mláďata, která jsou na ní závislá po dlouhé týdny. Významnou měrou přispívá k péči o potomky i otec. Oba křečci dokumentují pravidlo, podle kterého je monogamie výhodná tam, kde potomci vyžadují velkou péči.

Analogie mezi zvířecími společenstvy a lidskou společností zhusta kulhají. Otázky věrnosti a nevěry nejsou výjimkou. Už proto, že u zvířat považujeme za porušení monogamie jednoznačně jen páření s cizím partnerem a početí potomků. Lidé vnímají jako nevěru podstatně širší rejstřík chování. Není však pochyb o tom, že výchova dětí není žádná legrace a „lidská mláďata“ jsou na rodičích existenčně závislá velmi dlouhou dobu. V tomto ohledu se jeví lidská monogamie jako celkem rozumné uspořádání.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace