5000
Kurz jako dárek Ročník 2014 Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Rozvod je horší než rakovina

Rozvod je horší než rakovina

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 3.3.2010 | Vydání: 3/2010

Knihu Partneři a rozchody vydal psycholog Jeroným Klimeš poté, co vnitřně zpracoval prožitky z bolestného rozchodu po dlouhodobém vztahu. Od té doby, co má za sebou boj se zhoubným nádorem, tvrdí, rozchody dokážou člověka psychicky vyčerpat a zlomit hůř než rakovina.

Rozvod je horší než rakovina

Názorem, že rakovina je proti rozchodu, neřku-li rozvodu, téměř procházka růžovým sadem, s nímž jste šel i do natáčení vaší televizní 13. komnaty na Čt1, můžete leckoho šokovat…

Já netvrdím, že rakovina není problém – je. Občas to hodně bolí, člověk má strach, je mu zle. Jakmile se objeví podezření na tuhle diagnózu, čekáte, že to bude blbý. A je to blbý. V tom je rakovina, tolikrát označovaná jako „zákeřná nemoc“, vlastně docela nezákeřná. Tělesná bolest má navíc oproti psychickému trápení velkou výhodu: ve čtvrtek umíráte bolestí, ale v úterý je vám dobře a na bolest si nevzpomenete.

Takový rozvod je daleko záludnější. Čekáte, že se tím všechno vyřeší, že už vám může být jen líp – jenže není. Zpočátku se rozvod zdá lákavé řešení – jako když přijdete do hospody a na jídelním lístku objevíte guláš za deset korun: To je ono! Sem s ním! Když vám ho donesou, dozvíte se, že si ovšem musíte připlatit dvacet korun za vidličku a další dvacku za nůž. Už je to padesát, ale pořád to ještě vypadá výhodně. Jenže pak ještě platíte za použití židle, stolu, ubrusu… Nakonec vás ten guláš místo předpokládané desetikoruny vyjde na čtyři stovky. To je záludnost! Ještě po pěti letech bojujete o majetek, o děti – a říkáte si, tohle kdybych věděl. Jenže vycouvat už nejde.

Poznáte jako partnerský poradce na svých klientech hned, který pár je schopný problémy vyřešit a který je zralý na rozchod?

Zastávám názor, že dům, auto a partnerský vztah napřed opravujeme a teprve pak vyměňujeme. Můj základní terapeutický předpoklad je, že se vztah dá zachovat. Až když mě ti dva přesvědčí, že to nejde, mohu začít spolupracovat na jejich rozchodu. V tomhle ohledu přistupuji k partnerské krizi asi jako chirurg, když mu přivezou motorkáře po bouračce – ten taky napřed zachraňuje a rovnou netvrdí, že to nemá cenu, že pacient stejně nepřežije.

Ale přece jen – jakmile zjistím, že jeden z partnerů je alkoholik, je to pro mě signál, že buď ho rychle dostanu na léčení, nebo moje možnosti končí. V těchto případech je terapie zbytečná, protože každé klientovo rozhodnutí se rozpustí ve sklenici. Čím se moment nějakého rozhodnutí blíží, tím je člověk ve větší tenzi – a alkoholik zná jen jedinou cestu, jak se zbavit napětí…

Na strop svých možností narazím i v případě, když je klient silným manipulátorem. Nemůžu si pomoct, na to jsem alergický. Přestávám být nezaujatý, cítím, že bych mohl sklouznout k amatérismu, a tím bych klientovi spíš škodil, než pomáhal. Raději navrhnu, aby si našel jiného terapeuta.

Když partneři navštíví psychologa, zpravidla se jim jejich problémy zdají už neřešitelné. Jsou situace, kdy jako odborník vidíte jednoduché řešení?

U mladých vztahů někdy stačí dát pár doporučení a hned fungují. Přišel za mnou například mladý muž s tím, že si už hledá nové bydlení, protože se každý večer s partnerkou pohádají jako koně. Nechal jsem si popsat, co se děje, když se vrací večer domů z práce, a pak jsem se zeptal, za jak dlouho by se mu po té dívce začalo stýskat, kdyby se odstěhoval. Čekal jsem, že řekne tak za čtrnáct dní. Z něho vypadlo: Za půl hodiny. Ten kluk dělal dvanáctky a chodil domů dost vyšťavený. Tak jsem mu doporučil, aby partnerku požádal, jestli by před jeho příchodem nemohla vypnout všechny spotřebiče, které dělají rámus, a neztlumila světa. A aby ji upozornil, že v momentě, kdy vchází do dveří jeho tělo, tak to ještě neznamená, že to tělo též přináší jeho duši... On pak tedy chvíli seděl v křesle, tupě zíral před sebe. Potom se na ni podíval a řekl: Tak co novýho? To bylo pro ni znamení, že domů právě dorazila i jeho duše. Bylo to skoro zázračné opatření, do dvou týdnů byli v pohodě. Dnes mají dvě děti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Ve stopách MUDr. Plzáka 11.3.2010, 15:23 Zobrazit

6666
Výroční konference Test: Sova nebo skřivan? Škola komunikace