5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > ADHD: Radosti a strasti života s „neposedným“ dítětem

ADHD: Radosti a strasti života s „neposedným“ dítětem

Autor: Slávka Smékalová | Datum: 30.4.2015 | Vydání: 5/2015

Ráda se s vámi podělím o aktuální téma ADHD z pohledu rodiče.

ADHD: Radosti a strasti života s „neposedným“ dítětem

ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, vzniká většinou drobným poškozením centrální nervové soustavy (CNS) v raných vývojových obdobích, tedy v době před narozením, při porodu nebo po něm, kdy je CNS, zejména u chlapců, značně zranitelná.

Porucha způsobuje určité odlišnosti v chování a jednání dítěte. Jde většinou o projevy vrozené, za které dítě nemůže a které zpočátku nemůže ani samo ovlivnit. Projevuje se v podobě nedostatků v oblasti kognitivních a percepčně motorických funkcí, v oblasti regulace afektů a emotivity a také v sociálním přizpůsobení. V projevech dítěte to pak znamená nepřiměřený stupeň pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. Tyto základní příznaky dítě predisponují k mnoha dalším obtížím, mimo jiné jde o neschopnost dodržovat pravidla chování, obtíže s učením, častější výskyt příznaků deprese, úzkostí, emočních problémů či problémů v oblasti sociálních dovedností. Jako matka mohu upřímně říct, že prožitky moje, ale i mého dítěte jsou mnohdy nadmíru zajímavé, v mnoha ohledech trpké a někdy takřka beznadějně zoufalé, zejména po zkušenostech s pedagogy v základním školství.

Problémy od školky

Ze zkušenosti vím, že dítě s ADHD je odmalička extrémně málo spavé ve srovnání s vrstevníky, je hbité, nadmíru zvědavé a jeho tělesný vývoj je jakoby „napřed“. Vážnější problémy mohou nastat v předškolním zařízení, kde se dítě setkává s větší skupinou dětí a také poprvé s pedagogickou autoritou. Už tady je vystaveno nepřiměřenému stresu ze strany dětí, ale i dospělých. Dítě často nechápe, proč ho některé děti nepřijímají, obtížně reaguje na hrubší či sebevědomější chování vrstevníků, svou plachostí často evokuje posměch či odmítání a opravdu těžko se v kolektivu prosazuje. Jeho reakcí pak může být nepřiměřená obrana, kterou bohužel často vyvolá konflikt a v horším případě i nevoli pedagoga. Dítě se tak dostává do bludného kruhu – situaci nerozumí a vlivem pocitu nespravedlnosti se uzavírá do sebe a nové kontakty s vrstevníky nevyhledává. Pokud mu nepomůže zkušený a moudrý pedagog, může dítě propadat do úzkostí a docházku do předškolního zařízení zcela odmítat.

Vážnější problémy nastávají s nástupem do základní školy. Zde se k obtížím se začleněním do kolektivu přidávají poruchy učení spojené s hyperaktivitou. Docházka mého syna do základní školy je pro něho i pro mne zatěžkávací zkouškou. Zatímco je mé dítě často vystavováno nepřiměřenému tlaku ze strany pedagogů, já jako jeho matka narážím u pedagogů na nedostatek znalostí a zkušeností se syndromem ADHD, ale také na neochotu a nepochopení. Tím se ve mně ještě více posiluje odhodlání stát při svém dítěti a být mu oporou.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace