5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Agrese jako pramen sportu

Agrese jako pramen sportu

Autor: Michal Šafář | Datum: 3.10.2007 | Vydání: 10/2007

Prožitek agrese je nedílnou součástí lidské zkušenosti. Sport je oblastí, v níž je agresivita na jedné straně akceptovaná, na druhé se ozývají hlasy, které varují před jejím neúměrným nárůstem..

V posledních letech převládají názory, že agrese ve společnosti přibývá. Osobně se k těmto názorům nepřikláním. Množství agrese ve společnosti se pravděpodobně příliš nemění, mění se jen její formy a projevy. Zajímavé prostředí pro zkoumání agresivity představuje sport. Je jedním z posledních míst v současné kultuře, kde lze sociálně akceptovaným a oceňovaným způsobem agresi přímo projevit. Na jedné straně je oceňován jako prostředek umožňující odvést hromadící se lidskou agresi bezpečným způsobem a ochraňující společnost před nekontrolovaným růstem násilí. Na straně druhé je však sport kritizován jako jedna z příčin zvyšující se agresivity jeho účastníků a příznivců a tedy i jako potencionální zdroj násilí.

Při podrobném pohledu na podstatu, vývoj a směřování sportu nelze přehlédnout některé charakteristiky poukazující na přímé vztahy mezi sportem a lidskou agresivitou. Předem zdůrazňuji, že se jedná o pohled jednostranný, výrazně zaměřený na hledání a odkrývání pojítek a analogií mezi sportem a agresivitou, a tím pádem upozaďující pojítka a analogie jiné.

Alternativa k boji

Z hlediska historického vývoje je sport s agresí, reprezentovanou její nejničivější a krajní podobou – válkou a zabíjením – velmi úzce propojen. Sport jako takový vznikl ve starověkém Řecku. Samotné olympijské hry, jako jeho největší svátek, byly založeny na počest vítězství řeckého hrdiny Pelopse nad králem Oinomaem. Od svého počátku byly spojeny s vyhlášením posvátného míru (ekecheiriá).

Z určitého pohledu tak můžeme chápat sportovní soutěžení jako symbolické přesměrování agresivní energie: Agrese původně sloužící k zabíjení ve válce je přenesena na sportoviště v Olympii a tam dochází k její přeměně v úsilí sportovců a prožitek diváků. O tom, že to pravděpodobně k plné neutralizaci agrese nestačí, svědčí časté pokračování válek po ukončení her.

Jinou paralelou je pronikání přímého a neregulovaného násilí do sportu. Ať už v podobě gladiátorských zápasů ve starověku, středověkých rytířských turnajů či „ultimate fight“ (zápas bez pravidel) v současnosti. Samostatnou kapitolou je potom využití sportu ke zvýšení vojenských dovedností civilního obyvatelstva, k němuž dochází zejména v totalitních režimech. (Vzpomeňme na SVAZARM – Svaz pro spolupráci s armádou, který v Československu před listopadem 1989 sdružoval mimo jiné sporty, jako je sportovní střelba nebo biatlon.)

Pokud trochu změníme měřítko a zaměříme pozornost z masového kontextu na jedince, můžeme vidět agresivitu také jako jeden z motivačních zdrojů sportovní činnosti.

Motiv agrese v přímé, neskryté podobě není ve sportu úplně typický. Spíše výjimečně vystupuje do popředí u některých druhů sportů (zejména úpolových – box, kick box) a u některých jedinců zastávajících specifické role ve sportovních hrách (tzv. zlí muži v hokeji, basketbale, americkém fotbale…). Tito jedinci někdy přiznávají, že jim činí potěšení vyvolávat strach, případně soupeři ublížit, a jsou na tyto své schopnosti hrdí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace