5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Breathariáni: Nebezpečná víra v život bez jídla

Breathariáni: Nebezpečná víra v život bez jídla

Autor: Kristina Březinová | Datum: 31.3.2016 | Vydání: 4/2016

Je někdo již skutečně dlouhodobě na práně?“ ptá se v online diskuzní skupině stoupenkyně hnutí breathariánství. Sami breathariáni intenzivně hledají ve svých řadách někoho, kdo by naplnil vizi jejich guru Jasmuheen o upuštění od hmotné stravy a žití z nehmotných světelných zdrojů…

Breathariáni: Nebezpečná víra v život bez jídla

Breathariánství je jednou z myšlenkových odnoží duchovního hnutí new-age. Zakladatelka, Australanka Jasmuheen (vlastním jménem Ellen Greve), do roku 1992 pracovala jako daňová poradkyně. Tvrdí, že od roku 1993 žije pouze z nehmotné prány. Prána (v sanskrtu dech) představuje podle hinduistické mytologie veškeré proudy vitálních životních energií. Guru uvádí, že hnutí breathariánství není kultem ani náboženstvím. Ve Střední Evropě je Jasmuheen velmi oblíbená, pořádá semináře a přednášky.

Věří, že v lidských buňkách se uchovávají negativní pocity. Zpracovávání negativních vibrací vede člověka k pojídání a trávení hmotné stravy. Buňky ale můžeme přeladit na jiný kmitočet pomocí vědomého zaměření na zdroj prány. Tím se zbavíme procesu přijímání, uchovávání a odbourávání negací – a připravíme se na život ze světla. Myšlenky, kterými Jasmuheen argumentuje, lze nalézt jak v novější theosofii, tak v původním indickém náboženství, ovšem ne takto doslovně. Když Indové ve svých spisech popisovali klamnou hmotnou realitu našeho světa májá, za kterou se skrývá samotný duchovní svět, jistě tím neměli na mysli, že hmotné lidské tělo lze přebudovat, podobně jako staré auto, na duchovnější a lepší – a ještě se zcela novým energetickým přívodem. V učení Jasmuheen hmotná realita sama o sobě neexistuje, natož fyzikální zákony – to vše lze kdykoliv nechat zmizet, tedy přetransformovat. Člověk se může libovolně zbavovat dalších hmotných oblastí života – ne pouze jídla a pití. Můžeme sami sebe na podkladě aktu víry přestavět v odlišnou, světelnou a láskou naplněnou bytost, která nebude žít na úkor jiných živých bytostí.

Jasmuheen nabízí přechodem na pránickou stravu mnoho věcí: nesmrtelnost, kreativitu, telepatické schopnosti, ale i řešení světového hladu. Program přechodu na pránickou stravu je 21denní, jedinec si ho sám může řídit, záleží jen na jeho víře a rozhodnutí. Učení Jasmuheen se shoduje nejvíce s postupy magie. Pro přechod na pránickou stravu navrhuje guru například různé programovací formule. Adept má opakovat například: „Všechny živiny, které potřebuji, ke mně přichází z vnitřních zdrojů ve formě kosmických částic!“ Jasmuheen se od magie tu a tam distancuje. Tvrdí: Jedinec si vlastně nakonec vůbec nic sám řídit nemůže, musí dlouhá léta praktikovat vegetariánství, meditace a půsty a schopnost čerpat pránickou stravu přichází jako odměna za vyčištění duše a charakteru. Zdá se, že v jejím eklektickém učení si každý může najít to, co potřebuje.

Sám sobě průvodcem

Myšlenkové podhoubí breathariánství vzešlo z odporu k zabíjení zvířat a průmyslové výrobě potravin, z odporu k životu na úkor druhých živých bytostí, k farmaceutickému průmyslu či očkování. Breathariánství názorově rezonuje u jedinců, kteří věří tomu, že společnost vyvíjí na jedince negativní tlak a sugeruje mu nepřirozené potřeby. Cílem je zbavit se neblahých vlivů společnosti. Breathariáni sice v počátku kráčejí cestou svého duchovního guru, ale co nejdříve by měli nalézt své spojení s vlastním spirituálním zdrojem. Henri Monfort, breatharián, který tvrdí, že více než deset let žije bez stravy, říká, že cesta každého jednotlivce je zcela individuální a neexistují žádná pravidla ve smyslu, jak by měl postupovat dopředu. Breathariánství je věroukou, která je postavená výhradně na svobodném rozhodování jednotlivce. Každý hledá spirituálního vůdce ve svém nitru, přičemž se řídí jen svými pocity a intuicí.

Osobní motivy k breathariánství bývají různé: nadváha, fyzická nemoc a nemožnost se z ní vyléčit, touha duchovně pokročit, touha po limitním a rizikovém zážitku (zkoušce), testování psychických a tělesných hranic, potřeba transcendence (odevzdání se), celoživotní nechuť k jídlu (duševní anorexie) a potřeba tento sklon prohloubit. Potřeba eliminace těla při silných duchovních zážitcích je zmiňována v odborné literatuře, jako osobní zkušenost ji popisuje například vědec Miloslav Král, který prožil duchovní obrácení ve zralém věku: „Najednou jsem vzal kleště a stáhl si ze zubu korunku, přestože jsem ji nutně potřeboval ke kousání (…) pod tlakem svého nevědomí jsem to prostě musel dělat. Biblický Adam, s nímž jsem se ztotožnil, totiž neměl ve svém těle žádné cizí umělé předměty.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2016 nebo v On-line archivu.

Literatura:


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace