5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Česká hospoda? Parlament, kostel a lékárna pod jednou střechou

Česká hospoda? Parlament, kostel a lékárna pod jednou střechou

Autor: Eva Tomková | Datum: 29.6.2012 | Vydání: 7-8/2012

Psát o českých hospodách je to největší štěstí, jaké mě mohlo potkat. Naše hospody jsou totiž natolik fenomenální a historie českého piva tak fascinující, že se všechno okolo hospod píše samo. Těšila jsem se na utopence, hostinské v ušmudlaných zástěrách a historky z dětství. Ovšem místo klasického hospodského světa jsem se ocitla tváří v tvář šokující proměně české hospody, která v 21. století bojuje o přežití.

Česká hospoda? Parlament, kostel a lékárna pod jednou střechou

Český národ vlastně nad pivem vznikl. Ačkoliv katolické náboženské obřady protěžovaly víno coby symbol Kristovy krve, pro Čechy bylo vzhledem k podnebí výhodnější pěstování piva. Zdokonalila se také technologie výroby, a tak se už někdy v 15. století pěnivý nápoj stal „národním pitím“. Sílily hlasy těch, kdo víno odsuzovali jako nápoj cizinců a spojovali pití piva s národní identitou a sebeuvědoměním. „Posezení u piva v krčmě do značné míry suplovalo roli kazatelny, neexistujících masmédií a vědeckých sympozií,“ komentuje toto období historik Petr Čornej. Přesto bylo chození do hospod kritizováno, a to hlavně za období katolického baroka, kdy bylo spojováno s hříchem opilství.

K pravému rozmachu kultury hospod došlo za národního obrození. To totiž nebylo možné pěstovat ve vyšších společenských kruzích, a v praxi dokonce ani na ulici. Už jen ten, kdo pozdravil česky, byl považován za kulturně méněcenného – „skutečným jazykem“ byla v době počínajícího obrození němčina. Používala se na úřadech, v divadlech a všude, kde byl zapotřebí „pořádný jazyk“. Vlastencům tak nezbylo než se uchýlit do hospod, kde vznikala jakási „poloilegální opozice“ vůči německému proudu. Lidé jí tak začali vnímat jako užitečnou instituci, základnu, odkud podnikali vlastenecké výpady. Na přelomu 18. a 19. století se v hospodách druhé a třetí kategorie rozvíjel a udržoval český jazyk (lepší podniky patřily němčině). „Každý z nás do omrzení jistě slyšel výrok z let třicátých, učiněný tenkrát v hostinci U Bílého lva, kde scházela se společnost vlastenecká, hlavně pak společnost literární: Kdyby ten strop spadl, je po českém národě,” napsal Jan Neruda.

Seznam hospod: dějiny kultury Českých zemí

Podle historika Vladimíra Macury by se česká kultura 19. století dala popsat jednoduše seznamem hospod. Tak například U Červeného orla v Celetné ulici se scházeli Čelakovský s Chmelenským, U Zeleného orla v Michalské ulici si zase oblíbili Tyl a Erben. Karel Jaromír Erben, sběratel folklóru a autor známé Kytice, napsal své jediné velké drama z prostředí pivovaru a pojmenoval ho Sládci. Velkým milovníkem pražských hospůdek byl Jan Neruda. Historky z hospod byly zdrojem myšlenek pro Jaroslava Haška. Ačkoli lidová tradice tvrdí, že spisovatel napsal Švejka z velké části opilý, není to tak docela pravda: ve skutečnosti poctivě psal naplánovaný počet stránek a potom teprve scházel dolů do lipnické hospody U České koruny. Bohumil Hrabal zase sbíral nápady na tvorbu ve své oblíbené hospodě U Zlatého tygra v Husově ulici v Praze. Přirozeně se do podniku k Hrabalovi stahovali mnozí další umělci, přímo u stolu byl státní bezpečností zatčen písničkář a spisovatel Vlasta Třešňák.

Hospoda zásadně ovlivňuje uměleckou tvorbu i dnes. Knížky Petra Šabacha, jednoho z nejúspěšnějších českých spisovatelů a autora například předlohy k filmu Pelíšky, jsou často množstvím historek vyslechnutých v hospodě. „Hospoda je ovšem omezené sociální prostředí, ve kterém se vyskytují stále stejní lidé se stále stejnými či podobnými řečmi. Tudíž nám málokdy otevře nové obzory,“ upozorňuje na omezení „pivní inspirace“ psycholog Michal Petr. „František Hrubín se o svých poznámkách, které si udělal v opilosti a o nichž si v tu chvíli myslel, že jsou geniální, vyjadřoval vždy s naprostým despektem,“ uvádí zase v jednom rozhovoru psychiatr Jaroslav Skála, proslulý zakladatel první záchytné stanice u nás. Přiznává však vzápětí, že alkohol má určitou kreativní roli v tvorbě moderních malířů a že pět z osmi nositelů Nobelovy ceny z USA bylo závislých na alkoholu.

Potřebujete vymalovat? Zajděte do hospody

Aktivní a tvůrčí hodnota hospod se proměnila zejména během komunistického režimu. Zatímco obliba hospůdek za první republiky poněkud klesla, po druhé světové válce se vrátila na výsluní. Místo rozkládání monarchie a rozšiřování češtiny či národní hrdosti přišla ospalost a lhostejnost. „Kolik Čechů vyměňovalo v těchto letech své svědomí a přesvědčení za pohodu svého pivního či hmotného světa za nezávazné žvanění, kterým byl nahrazován čin?“ ptá se literární vědec Josef Peřina. Sociolog Jiří Vinopal k tomu dodává: „V situaci materiálního zabezpečení a života ,bez problémů‘ bylo hospodské tlachání nad levným pivem bezbolestným a vcelku bezpečným prostředkem psychické hygieny, vybití nahromaděné frustrace a zahnání pocitů deziluze. A dodává: „Hospodský útěk od reality sloužil režimu jako snadný způsob manipulace a udržování klidu ve společnosti.“

I dnes jsou hospody pevně zakódované v podhoubí českého národa. Jejich role je však jiná. Zejména na venkově vyniká praktická funkce restauračního zařízení – potřebuje-li někdo výpomoc s vymalováním chalupy, shání svářecí soupravu či se potřebuje dozvědět, kdy začne víkendový fotbal, snadno si vše obstará a zjistí v místní hospůdce. S tím, že „v hospodách se často domlouvají sousedské výpomoci, výměny, prodeje, melouchy a podobně“, souhlasí podle průzkumu CVVM 85 % obyvatel ČR. S názorem, že „v hospodě se člověk dozví plno zpráv a informací, ke kterým se jinak nedostane“, souhlasí 74 %.

Hospoda – kostel a parlament v jednom

Na vesnicích tak hospody plní důležitý komunikační kanál a platformu, která spoluutváří místní komunitu. Psycholog Michal Petr ovšem popisuje i negativní stránku hospody jako vesnického střediska: „Setkání nad pivem vytváří zdánlivou blízkost, jež je vzdálená skutečnému autentickému setkání dvou lidských bytostí, pseudopřátelství. A když jsem v hospodě, nejsem doma – místo věnování času svým nejbližším (pokud nějaké mám), otupuji sám sebe, abych se cítil lépe a přijatý. Místo toho, abych doma řešil skutečné problémy, které přicházejí s vývojem každého vztahu a rodiny, nadávám na politiku a na věci, které se mého života osobně nedotýkají.“ Role hospody je tak ambivalentní – na jednu stranu lidi spojuje, na druhou stranu při jejím nadměrném využívání přichází plíživě i negativní rysy „chození na jedno“. Hospoda je tak pro své hosty zároveň vším a zároveň ničím. Jak říká s jistou dávkou nadsázky etnolog Stanislav Brouček: „Hospoda je něco mezi lékárnou, univerzitou, parlamentem a kostelem.“ Z psychologického i sociologického hlediska je také velmi zajímavé vnitřní „mikroprostředí“ hospody. Velmi detailně to popisuje sociolog Jiří Vinopal. Ten upozorňuje na časté rozčlenění místnosti na exkluzivní místo pro hosty, jako je starosta nebo místní lékař, štamgasty (blízko výčepu) a ostatní pro nepravidelné nebo náhodné hosty. „V uspořádání míst v lokálu není příliš obtížné odhalit hierarchizační principy, struktury moci a autority,“ vysvětluje Vinopal. Typická česká hospoda se také vyznačuje sítí společenských vztahů. Je přitom velký rozdíl mezi čínskými restauracemi, pizzeriemi a vinárnami a „tou pravou hospodou“, kde se pije pivo a jí guláš. Podle průzkumu CVVM platí, že dvě pětiny osazenstva hospody znají téměř všechny ostatní hosty. Kdybychom vešli náhodně do jakékoliv hospody, vždy by se asi polovina osazenstva vzájemně znala.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace