5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Co je opravdu hodnotné, to není vidět

Co je opravdu hodnotné, to není vidět

Autor: Lenka Králová | Datum: 26.2.2016 | Vydání: 3/2016

Při rozvíjení svého vnitřního života se většinou obracíme k humanitním vědám, tradičnímu náboženství anebo esoterickým praktikám, které oživilo hnutí New Age. Existuje ale ještě jedna cesta, která se mnohým jeví jako nepřístupná anebo uzavřená – zednářství. Většina z nás zná svobodné zednáře hlavně z filmů a thrillerů. Nemusíte ale luštit symboly vytetované na uříznuté ruce jako hrdina v románu Dana Browna, abyste se mohli setkat s velmistrem zednářského řádu. Stačí zazvonit u dveří, za kterými má kancelář velmistr Veliké lóže České republiky Pavel E. J. Gergel.

Co je opravdu hodnotné, to není vidět

Cestou k vám jsem minula několik zednářských symbolů na domovních štítech. Když jsem se na jejich hledání soustředila, měla jsem dojem, že zednáři jsou úplně všude.

Zednářství je synkretické. Nepoužívá žádný symbol, který by patřil jenom jemu. Zednářská symbolika se vyvíjela a skládala postupně. Něco jsme převzali od kamenických bratrstev, něco od rytířských řádů a tradičních náboženství. Příspěvky na charitu například vybíráme podobným způsobem jako při katolické mši. Trojúhelník s božím okem, slunce, měsíc a hvězdy nebo třeba motiv kamenického náčiní mohli na fasádu pražských domů kdysi umístit zednáři, stejně jako tradiční křesťané nebo stavitel domu. Zkrátka – členové kteréhokoli společenství, které symbolická zobrazení používá. Málokdo si uvědomuje, jak intenzivně k tomuto tvůrčímu spojování a mísení náboženských i kulturních prvků dochází.

Jak se cítíte, když před vámi někdo mluví o tom, že svobodní zednáři skrytě ovládají svět?

Mám pocit, že je řeč o někom úplně jiném, nějakém jiném řádu. Žádnou spojitost se skutečnými zednáři nevnímám, žádné zednářské světovládce opravdu neznám. Zní mi to jako vyprávění z jiné planety, jiného časoprostoru, kde mimozemšťané blikají svými tykadélky. Ale někteří lidé prostě potřebují ke svému životu teorii spiknutí jako vodu a vzduch.

Necítíte potřebu se proti tomu vymezit?

Máme s bratry dohodu, že na takové věci nebudeme vůbec reagovat. Snílky, kteří chtějí věřit teoriím spiknutí, stejně nepřesvědčíme, že našimi členy není půlka parlamentu, všichni dosavadní prezidenti včetně doktora Gustáva Husáka a všichni kardinálové a dalajláma k tomu.

Stává se, že se chce stát zednářem z čistě zištných důvodů třeba nějaký politik?

Víte, on funguje jakýsi samoočistný mechanismus. Pokud by chtěl nějaký politik členstvím v lóži posílit svůj mocenský vliv, brzy by o zednářství ztratil zájem. Zkuste si představit kariéristu, který se dokáže smířit s tím, že minimálně rok nesmí v lóži promluvit jediné slovo, musí poslouchat ostatní a věnovat se rituální činnosti, ze které nemá žádný prospěch. Myslím, že existuje řada účinnějších, rychlejších a pohodlnějších prostředků k utužení mocenských pozic, než je členství ve Veliké lóži České republiky.

Co jste očekával od vstupu do lóže vy?

Pohnutky bývají dvojího druhu – vnitřní a vnější. Ty vnější mohou být zpočátku silnější. Alespoň u mne to tak bylo. Nic moc konkrétního jsem o zednářství nevěděl, ale věděl jsem, že je nějak spojeno s rytířskými, nebo řekněme gentlemanskými ctnostmi, humanismem, osvícenstvím a romantikou. Josefínská doba mě vždy fascinovala. Zároveň jsem samozřejmě hledal nějakou pro mě vhodnou formu spirituality. Těsně po roce 1989 vyšel v novinách inzerát, ve kterém stálo něco jako – kdo chce být zednářem, ať pošle dopis do Paříže na tu a tu adresu. Udělal jsem to. A nestalo se vůbec nic. Ale Veliký Architekt zřejmě chtěl, abych se zednářem stal, protože jsem o několik roků později, krátce před dovršením svých čtyřiceti let, našel kontakt na zednářskou lóži na internetu. Prožíval jsem tehdy období, kdy člověk rozvažuje, čeho dosáhl, že je v polovině, a touží dát životu nějaký hlubší smysl. A tak jsem se znovu pokusil se zednáři spojit. Napodruhé to vyšlo a bratři se ozvali.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace