5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Finanční zločinci

Finanční zločinci

Autor: LUDMILA ČÍRTKOVÁ | Datum: 27.9.2006 | Vydání: 10/2006

Vyplatí se vůbec hledat psychologický profil pachatele finanční a hospodářské kriminality? Forenzní psychologie momentálně odpovídá skepticky. Experti soudí, že výzkumy osobnosti pachatelů mohou vyústit v banální poznatky, ovšem ti, kdo se zabývají oblastí prevence a kontroly, by jisté „indicie“ uvítali.

Převládá názor, že finanční a hospodářskou kriminalitu určují především sociální systémy, ve kterých se odehrává. Oblibě se těší teorie příležitostí. Její podstatu vystihuje známé přísloví, že příležitost dělá zloděje. Nicméně bez „osobnostního vkladu“ pachatele žádný projev nepoctivosti nevznikne. Na počátku musí být minimálně samo vnímání nastaveno na rozpoznání či dokonce vyhledávání vhodné příležitosti (ne každý ji totiž postřehne), a tím je automaticky ve hře patřičné motivační vyladění a také osobnost. Ta představuje u finančních zločinců bezesporu největší otazník.

Za osobnost mluví především její konkrétní projevy. Dejme slovo těm nejpovolanějším - samotným pachatelům finanční a hospodářské kriminality. Následující výroky pocházejí z úst osob za tyto delikty trestně stíhaných:
     „Udělal jsem jen to, co dělá každá banka.“ 
     „Zjistil jsem, že za peníze si koupíte všechno, i přátele.“ 
     „Co chcete, 42 % světového hospodářství je v rukou mafie.“ 
     „Mám dar vybrat si lidi, kteří mě zbožňují a umožňují mi tuto exkluzivní roli.“ 
     „Všechno by dopadlo dobře, kdyby se do toho nevložil bankovní dohled.“ 
     „Nikoho jsem nepřipravil o peníze. Teprve když se do toho zamíchala justice, došlo ke ztrátám.“ 
     „Výčitky svědomí neznám.“

I v těchto několika více méně náhodných výrocích se rýsují určité společné znaky platné pro tuto specifickou skupinu pachatelů: relativizace či přesouvání viny, neskrývaný narcismus a také značně pesimistický pohled na člověka.

Pachatel s bílým límečkem

V anglickém jazykovém prostředí je finanční a hospodářská kriminalita již dlouhou dobu označována jako kriminalita bílých límečků. Klasická definice pochází už z roku 1939 a jejím autorem je Erwin Sutherland: „Zločin bílého límečku je zločin spáchaný respektovanou osobou, která požívá vysoký sociální status a která zneužívá ke spáchání činu své pracovní zařazení.“ Ačkoliv se definice vztahuje pouze na určitý „ideální“ okruh hospodářské a finanční kriminality, neztrácí ani dnes na zajímavosti. V zásadě však platí, že finanční delikt může spáchat každý, a to nezávisle na svém sociálním postavení. A tak se dnes setkáváme i s „obyčejnými“ kriminálníky, kteří se snaží proniknout do této lukrativní sféry zločinu. Souvisí to se značnou šíří jevu a samozřejmě i s bohatou paletou příležitostí. Konkrétní skutkové podstaty mohou být totiž značně rozmanité od podvodů přes kriminalitu životního prostředí až po praní špinavých peněz.

V duchu klasického přístupu tak můžeme rozlišovat mezi typickým (čistým) a atypickým (smíšeným) pachatelem finanční a hospodářské kriminality. Čistý typ odpovídá přesně Sutherlandově definici. Smíšený typ je zatížen i „obyčejnou“ kriminalitou. Klíčové kariérní pozice nezastává, proto musí tento handicap nahradit. Potřebuje totiž získat důvěru potencionálních poškozených. Obvykle tak činí cestou podvodů a „hochštaplerství“. Experti hovoří o sociálních mimikrech, ke kterým patří dobré reference, uskutečnění vstupních korektních transakcí, falšování dokumentů o majetkových poměrech či finančních operacích, zakládání fiktivních firem, luxusní doplňky jako symboly údajného postavení (auta, šperky, hodinky).

Můžeme shrnout, že podle současných poznatků neexistuje jednoznačný profil pachatele finanční a hospodářské kriminality. Lze si jej však představit jako plynulé psychologické kontinuum s dvěma poměrně vyhraněnými póly, které reprezentuje čistý a smíšený typ pachatele.

Při pokusech o upřesnění psychologického profilu pachatelů finanční a hospodářské kriminality si forenzní psychologie vypomáhá běžnou výzkumnou strategií. Uchyluje se k diferenciálně diagnostickému přístupu a snaží se zjistit odlišnosti této skupiny od skupin, které jsou jí „logicky“ blízké. Z tohoto úhlu pohledu jsou zajímavé dvě otázky:

Jak se od sebe liší pachatelé s bílými límečky od pachatelů v „montérkách“? (Angličtina používá pro obyčejné pachatele s pestrou kriminální anamnézou výraz „modré límečky“.)

Jak se od sebe liší stíhané a nestíhané osoby ze stejné (tedy střední a vyšší) společenské vrstvy?

Odpověď na první otázku je jednodušší. Rozdíly jsou celkem markantní, v přehledu je znázorňuje tabulka. Kromě toho lze uvést ještě následující zajímavosti: vazba mezi socializací a anonymitou poškozených - dobře socializovaní pachatelé poškozují spíše anonymní oběti, u defektně socializovaných je tomu naopak, a vazba mezi socializací a výší zisku z kriminální činnosti - pachatelé s nedostatečnou socializací jsou připraveni ke kriminálnímu jednání i u vyhlídek na nižší kořist. Liší se tedy od bílých límečků v rozhodovacích procesech, mají nižší motivační práh ke zločinnému jednání. Stačí jim i méně atraktivní příležitost k tomu, aby plánovali, připravovali a také uskutečnili trestný čin.

Typický bílý límeček má v době, kdy sklouzává do nepoctivého, kriminálního jednání, za sebou úspěšnou profesní a sociální kariéru, opakovaně se musel v silné konkurenci prosadit v různých výběrových procesech. Na tuto okolnost upozorňuje řada kriminologů. „Pracovní kariéra bílých límečků vyžaduje osobnostní znaky, které jsou těžko slučitelné s běžnou uliční kriminalitou… Procesy sociální selekce, na jejichž základě vznikají hierarchické struktury, propouští výše osoby s relativně nízkou tendencí k delikventnímu jednání,“ tvrdí Hirschi a Gottfredson. Jedinec s příliš hrubými a nápadnými antisociálními charakteristikami (plný trestní rejstřík, násilné chování, zanedbávání sociálních norem a nápadná nonkonformita) by se sotva dostal do top-manažerských funkcí, které jsou pro spáchání deliktu nutné.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace