5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Dobrák od kosti

Dobrák od kosti

Autor: Jitka Douchová | Datum: 28.2.2014 | Vydání: 3/2014

Byla ráda, když se k ní Václav nastěhoval. Neměl přece, chudák, kde bydlet. Chápe, že nepřispívá na domácnost, když nemá práci. Ochotně ho podporovala v jejím hledání a samozřejmě mu k tomu půjčila auto. Sama jezdila do práce autobusem.

Dobrák od kosti

Když auto potřebovala, přítel jí obratem vysvětlil, že on přece musí být neustále mobilní, jinak si práci nenajde. Jarmila to pochopila, vzala tašky a vyrazila k autobusové zastávce…

Přestože se obětuje pro druhé, je jim neustále k dispozici, ve vteřině odsune vlastní plány i potřeby a je okamžitě ochotný pomoci, nebývá označení „dobrák od kosti“ jednoznačně lichotivé. Na takového člověka se hodí i další lidové rčení: „nechal by na sobě dříví štípat“. Bývají to lidé, kteří se snaží ostatním nabídnout to, co by sami rádi získávali. Není to téměř nikdy na vědomé úrovni, vnímají to jako svou životní filozofii, jako samozřejmost. A takovému typu osobnosti trvá obvykle dlouho, než si uvědomí, že by měl ve svém životě něco změnit a naučit se vymezovat si vůči druhým vlastní hranice.

Nemohu ho opustit…

Když 54letá Jarmila ovdověla, našla si po nějaké době přítele, který se velmi rychle přestěhoval do jejího rodinného domu. Nepracoval, ale práci si sháněl – k tomu potřeboval její auto – dala mu je k dispozici, sama jezdila do práce autobusem. Bylo samozřejmostí, že nepřispíval na domácnost ani na údržbu domu. Snažila se mu ve všem pomáhat, podporovala jeho děti. Brala to tak, že v partnerství jde o vzájemnou pomoc a dlouho si neuvědomovala, že reciprocita schází. Partnerovy požadavky se stupňovaly, ona vše plnila. Nakonec byl zcela utlumen i jejich sexuální život – s ohledem na partnerův „stres“… Po půldruhém roce společného života Jarmila potkala dávného přítele z mládí, zamilovala se, ale měla pocit, že nemá právo opustit partnera, který by neměl kde bydlet a k němuž cítila za tu dobu zodpovědnost. Dlouho jsme spolu v rámci psychoterapie probíraly, kde to vše vzniklo, kde jsou její hranice, proč je tak zodpovědná vůči druhým a nechce si přiznat právo na svůj vlastní život.

Dobrák od kosti myslí víc na druhé než na sebe – ale jen zdánlivě. Své zisky, satisfakční body sbírá tím, že je druhým užitečný, prospěšný, vždy k dispozici. Až po čase si uvědomí, že je využíván. Přesto nemůže žít s pocitem, že by někoho zklamal, protože ve svých představách je druhými akceptován a přijímán jen díky své otevřenosti být neustále nápomocen. Odmítnutí někoho, kdo na něm parazituje, vytváří těžké, neřešitelné dilema.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace