5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Láska k terapeutovi? Freud by mohl vyprávět…

Láska k terapeutovi? Freud by mohl vyprávět…

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 29.1.2015 | Vydání: 2/2015

Klientka zamilovaná do svého terapeuta je vděčný filmový námět. Odborníci takovým vztahům říkají zcela neromanticky přenos. Dříve noční můra mnoha psychoanalytiků, dnes je vnímán jako pozitivní součást terapeutického procesu. Přesto má v sobě stále silné emoční napětí a terapeut by se měl mít na pozoru. Proč? O tom si povídáme s psychoanalytickou psychoterapeutkou MUDr. Silvií Nürnberger.

Láska k terapeutovi? Freud by mohl vyprávět…

Běžná představa o zamilování se v průběhu terapie je asi stále ovlivněna tradičním pohledem na muže terapeuta a jeho pacientku. Dneska je ale mnoho žen terapeutek. Do těch se klientky asi nezamilovávají, ne?

No to byste se možná divila. Také se zamilovávají – ono to totiž nesouvisí tolik s pohlavním, jde především o vztah. Tím, že se snažím vystupovat v terapeutické roli neutrálně, nesděluju klientům žádné osobní věci, mohou do mě promítat jak ženské, tak mužské postavy ze svého života. Erotické, zamilované vztahy s řadou fantazií jsou jen jednou součástí přenosových vztahů. Velmi často se ke mně pacient vztahuje jako k matce, někdy dokonce i jako k otci. Asi mu ho něčím připomínám, třeba tím, že jsem pro něj jakási autorita. Přenosové situace nejsou stabilní, mohou se rychle měnit i v rámci jednoho sezení – během hodiny může klient vůči terapeutovi prožívat pocit zamilovanosti i lásku jako k matce. Nebo taky nenávist, zlobu, závist…. Přenosové vztahové vzorce jsou pozitivní i negativní.

Takže hlavní roli hrají klientovy emoce, které se do osoby terapeuta jen promítají, o něj jako o člověka ve skutečnosti nejde? Takové vyznání lásky mu tedy vlastně ani nepatří?

Přenos v psychoterapii poprvé objevil Freud. Když se s ním setkal poprvé, nevěděl, co se vlastně děje. Zamilovaná pacientka mu jednou sdělila, že by ho chtěla políbit. Freuda to trochu vyděsilo, domníval se, že taková situace je na překážku další terapii. Ale později se mu to stávalo i s dalšími pacientkami a on si uvědomil, že jsou to pocity, které nějakým způsobem souvisejí se vztahy v jejich primárních rodinách. Klient je přenáší do vztahu s terapeutem, aniž by si toho byl vědom. Přenosový vztah se může do určité míry vytvářet také vůči jiným osobám, ale ne tak čistě a „koncentrovaně“ jako v terapii, protože lidé v běžných situacích nikdy nejsou natolik neutrální jako psychoterapeut, který se snaží především naslouchat, nezahlcuje klienta svými problémy, nesvěřuje se mu s osobními věcmi – takže do něj může klient své emoce snáze promítnout. Terapeut je může interpretovat a umožní tak klientovi například nahlédnout vztahové vzorce, které opakuje i jinde.

Ale i terapeut je jen člověk a klient v něm taky může vyvolávat určité pocity a představy…

To je pravda. V téhle souvislosti mluvíme o protipřenosu. Ten byl v počátcích psychoterapie dlouhá léta považován za zcela negativní záležitost. Proto například Freud tolik zdůrazňoval, aby byl terapeut jako odrazová deska, jako zrcadlo či telefonní sluchátko, aby vůči pacientovi ze sebe nic nevysílal a vše zůstalo jen v jeho mysli. Dlouho ani nechtěl žádné informace na téma protipřenosu publikovat, aby tento ryze subjektivní prvek neuškodil vědeckému jménu psychoanalýzy. Chtěl, aby psychoanalýza byla vnímaná jako seriózní vědecká disciplína, a bál se, že když se ukáže, že do ní mohou zasahovat pocity terapeuta, přestane být považována za objektivní vědu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace