5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Mám zkušenosti z obou břehů

Mám zkušenosti z obou břehů

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 31.3.2015 | Vydání: 4/2015

Tereza Nagy Štolbová vystudovala psychologii, pracuje jako psychoterapeutka, je vdaná a má tři děti. Jejímu současnému harmonickému životnímu příběhu ale předchází dětství a mládí s těžkými traumatickými zážitky.

Mám zkušenosti z obou břehů

Matka ji brzy opustila, předškolní věk strávila v dětském domově, další roky v adoptivní rodině v komplikovaných vztazích. Její dospívání provázely pokusy o sebepoškozování i mentální anorexie, poznala pobyt na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Díky své nesmírné houževnatosti, odolnosti, schopnosti sebereflexe a regenerace dokázala traumatickou minulost překonat.

Svůj životní příběh jste vylíčila v knize Dcera padajícího listí (Triton 2014). Naprostá otevřenost, upřímnost a odhalení i těch nejniternějších pocitů mě při čtení až šokovaly. Říkala jsem si, že toho může být schopen jedině člověk, který se dostal až na dno – my ostatní si kolem sebe necháváme nějaké ochranné bariéry. Pomáhalo vám psaní vyrovnat se s těmi událostmi?

Ne, knihu jsem psala roky poté, co jsem absolvovala vlastní psychoterapii. Záměrem mého ponoření se do vzpomínek bylo podat výpověď, která má pro lidi smysl. A smysl má z mého pohledu jen otevřenost. V osobní zpovědi každé zamlčení či blufování mystifikuje příběh. Pro velkou otevřenost jsem se rozhodla hlavně kvůli lidem, kteří třeba z části trpí něčím podobným nebo někoho takového mají kolem sebe. Potřebují zjistit, že nejsou sami. Ta otevřenost asi odpovídá mému osobnostnímu nastavení, jsem přesvědčená, že mému životu nemůže uškodit.

V knize jste očima dospívající Terezy kritická k psychologům a terapeutům. Školní psycholog vám nepomohl, léčebna vaše problémy neřešila… Jak se na to díváte teď jako dospělá žena a psychoterapeutka?

Víte, byla jsem tenkrát v situaci, kdy jsem potřebovala terapeuta, velmi vzdělaného terapeuta, ne školního psychologa, který nebyl v práci s traumatem erudovaný. Školní psycholog se zabývá školními nezdary, problémy mezi vrstevníky. Za celé dětství v době totality jsem se s tím správným odborníkem nesetkala.

A uzavřené psychiatrické oddělení? Je to, myslím, dodnes velmi nepodnětné prostředí. Jediná záchrana je najít mezi personálem člověka, který je trochu lidský, který za ta léta neztratil srdce. Na české psychiatrii se podepisuje nedostatek finančních prostředků, personál je přetížený. Já jsem tenkrát jako mladá holka potřebovala vztah, pochopení – a místo toho jsem dostala uzavřené oddělení s vyhořelými sestrami. Na osobnostech, které v těchto zařízeních pracují, hodně záleží – můžete člověku snadno dát najevo, že je pro vás méněcenný, nebo mu můžete naznačit, že je pro vás stále člověkem, i když v těžké životní situaci.

Později, když jste docházela k psychoterapeutovi, jste se cítila velmi omezená padesáti minutami sezení. Potřebovala jste ještě něco doříct, dořešit – ale bylo třeba se sbalit a odejít. Vystavujete dnes jako psychoterapeutka své klienty té samé zkušenosti?

Ne, tohle jsem se snažila změnit. Na první sezení si nechávám větší časovou rezervu. Po 50 minutách řeknu, v tuto chvíli budeme končit, ale pokud chcete, můžeme pokračovat. Domlouváme se, kolik času kdy klienti potřebují. Ale časová hranice má také svůj význam. Klient ví, že má určitý časový úsek a pak prostě musíme skončit a uvidíme se za týden. Je to důležité pro klienty, kteří hranice nectí a překračovali by je znovu a znovu, nejen v terapii, ale hlavně v životě.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace