5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Máme spolu pejska

Máme spolu pejska

Autor: Kateřina Rodná | Datum: 29.6.2011 | Vydání: 7-8/2011

Kdepak hlídač u boudy, pes získává v našem životě stále výlučnější postavení. Už není jen kamarádem osamělých či stárnoucích lidí, stále častěji potkáváme mladé dvojice láskyplně opečovávající chlupáče na vodítku. Pořizuji si totiž místo dítěte psa.

Máme spolu pejska

Je všeobecně známo, jaký význam má blízký vztah se psem pro starší a osamělé lidi, pro něž je mnohdy jedinou živou bytostí, se kterou za celý den promluví. Pes je důvodem, proč uvařit, proč alespoň vyjít před dům, záminkou pro navázání rozhovoru s cizími lidmi. Pro nemocného může mít kontakt se psím kamarádem terapeutické účinky. Pes přináší do rodiny život, radost, změnu a někdy až nechtěné vzrušení. Zajímavé téma je též fyzická podobnost páníčka a psa. Hlubinami internetu putují anekdotické fotografie skutečně „sladěných“ párů.

Víc než jen kamarád

Ve skutečnosti může pes v rodinném systému znamenat daleko víc než jen kamaráda, parťáka na dobrodružství nebo naslouchající bytost. Může nahradit člena rodiny, který byl a odešel – dítě, které vylétlo z hnízda. Může být náhradou za toho, kdo nebyl a není – za dítě, které partneři mít nemohou nebo nechtějí. Může být prostředníkem mezi rozhádanými nebo obtížně komunikujícími členy domácnosti. Může být i jakýmsi „komunikačním uzlem“, skrze který probíhají různá pozitivní i negativní sdělení na vícero rovinách. Prostřednictvím psa se můžeme smiřovat, můžeme druhému vyhrožovat, zastrašovat, můžeme i vydírat. Ne náhodou má i pes jako člen domácnosti své místo v rodinné terapii.

V souvislosti s tím jsou zajímavé údaje, které získala společnost Flexin na základě dotazování 1 250 majitelů psů po celých Spojených státech. Víc než polovina z párů tvrdí, že zvolili život se psem místo života s dítětem, a to proto, že si nejsou jisti, zda by se dokázali o dítě postarat, protože má přece jen vyšší nároky. Navíc dávají přednost spíš adopci dospělého psa před štěnětem. Štěně totiž vyžaduje víc pohybu a víc času a trpělivosti při výchově.

Postavení psa v rodině závisí na místě, kde majitelé žijí. Na venkově lidé považují psa spíš za další ze zvířat, zatímco ve městech vidí majitelé ve svém psovi spíš dítě. To platí stejně v západní Evropě jako v USA. Dokonce je rozdílné postavení psů ve městech a na venkově potvrzeno vědecky – zabýval se jím třeba profesor David Blouin z katedry sociologie a psychologie na Indiana University South Bend. Ale i když považujete psa za dítě, jeho postavení se změní, jakmile do rodiny přijde dítě skutečné: „Když máte děti, máte míň času na domácí mazlíčky. To ale není celé. Lidé, kteří vidí ve zvířeti vlastní dítě, často svůj postoj změní, jakmile mají vlastní, lidské dítě.“ Když děti vylétnou z hnízda, vrací se vztah ke zvířeti zase do starých kolejí.

Pes jako nástroj manipulace

Dvacetiletá Mirka dokončila střední školu, našla si přítele a pomalu se začíná osamostatňovat. Neděje se vlastně nic dramatického, jen stále častěji nespí doma, i když samozřejmě rodičům řekne, kdy se vrátí. Rodiče jsou, zdá se, s Mirčiným přítelem srozuměni, a protože navenek nejsou žádné problémy, vše vypadá idylicky. Dokonce natolik, že si pořídí pejska. A vtom začne něco zadrhávat. Všichni jsou pejskem nadšeni, jen Mirka, zdá se, trochu méně, než čekali. Koupili ho přece kvůli ní, psa si vždycky přála, a teď, když ho má, se o něj nějak málo zajímá. Psa je třeba pravidelně venčit, nenechávat ho doma samotného, je přece samozřejmé, že Mirka musí pomáhat a být doma, kdykoli je to třeba. A běda, kdyby se o chvíli opozdila – pes už je vyvenčený, „teď už chodit nemusíš“. Pejsek, o kterém snila jako dítě, se objevuje až ve chvíli, kdy dítětem být přestává, jako záminka pro citové vydírání. Nedej Bože, že by jí rodiče chtěli nějak bránit ve štěstí, ale Alík přece potřebuje čůrat každé odpoledne, to je přece pochopitelné. A brát ho do cizího prostředí, to přece nejde. Jak jen může být takhle sobecká?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace