5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Milenka: hlavní, nebo vedlejší role?

Milenka: hlavní, nebo vedlejší role?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 1.6.2012 | Vydání: 6/2012

Mají různé profese, různé zájmy – přesto si jsou ženy, které udržují vztahy s ženatými muži, čímsi podobné. Často je spojují stejné životní příběhy v dětství a dospívání, dokonce mívají podobné zdravotní problémy. A pokud čekají s milencem dítě, obvykle volí i stejné strategie, jak být co nejdříve po porodu znovu přitažlivé a sexuálně aktivní.

Milenka: hlavní, nebo vedlejší role?

Užívat si s partou kamarádů, zamilovat se do spolužáka nebo kolegy, vdát se a založit rodinu. To je ideální scénář, který v reálném životě zdaleka vždycky nefunguje. Dívky, které v dětství zažily, jak to vypadá, když se rodina rozpadne, se mnohdy stejnou cestu nevydávají. V životních příbězích milenek, které vyrostly bez otce, jen s opuštěnou, nešťastnou matkou, se často setkáváme se zcela vědomým rozhodnutím žít jinak.

„V průběhu let jsem vysledovala, že ženy milenky, které ke mně přicházejí s nejrůznějšími problémy, mívají velmi podobnou rodinnou anamnézu,“ říká Helena Máslová, lékařka a terapeutka, která se specializuje na psychogynekologii a psychosomatické souvislosti reprodukce a ženského zdraví. Samozřejmě ne každá dívka z neúplné rodiny se v dospělosti ztotožní s kariérou milenky. I když s otcem velmi často odcházejí finanční zdroje a život neúplné rodiny je v mnohém těžší a náročnější, pro dívky je podle doktorky Máslové nejdůležitější, jak se k celé situaci postaví matka. „Dívka je svědkem toho, že otec odchází od rodiny kvůli mladší a atraktivnější ženě a doma zanechává zlomenou, zoufalou manželku. Nejednou ji navíc třeba i poníží neférovým majetkovým vyrovnáním po rozvodu. Pokud se rozvedená žena nedokáže sebevědomě postavit na vlastní nohy a samostatně žít, je poselství pro dceru jednoznačné: máma je v poli poražených, manželství je prohra, milenka je vítězkou. Dcery s touhle životní zkušeností jsou kandidátkami na ženy zajímající se a priori o ženaté muže,“ konstatuje Helena Máslová.

Starší muž jako chybějící otec?

Pokud jde o milenecké vztahy, bývá spíše pravidlem, že milencem je starší, ekonomicky úspěšný muž. Proto ostatně bývají milenky často označované jako „zlatokopky“, zatímco evoluční psychologové poněkud zaobaleně říkají, že tu jde o „zdroje“. To ovšem rozhodně neznamená, že dobře situovaný muž je jako nebohá lovná zvěř – se zmíněnými zdroji roste i jeho chuť se o ně dělit. „Počet milenek – stejně jako počet manželek v polygamních společnostech – roste s ekonomickým statusem. Obvykle si představujeme, že například v Saudské Arábii má každý muž tak čtyři manželky. Jenže ve skutečnosti většina z nich má jen jednu ženu, více manželek mají jen čtyři procenta mužů. Jisté paralely můžeme pozorovat i u nás. Úplně chudý muž bude patrně bez ženy, s rostoucím socioekonomických statusem se zvyšuje furiantství, promiskuita i tendence mít milenky,“ říká Helena Máslová.

Padesátník zpravidla disponuje většími zdroji než třicetiletý, což zvyšuje jeho atraktivitu v očích žen, které volí „strategii vítězek“. Nakolik tu ale může hrát roli určitá kompenzace otcovské role, o níž dívka rozvodem rodičů přišla?

Podle doktorky Máslové může hrát jistou roli zejména v případě, když odcházející otec zapomněl své dospívající dceři říct, že je v pořádku, že ji má stále rád. Dcera v pubertálním věku si (mnohdy i nevědomě) vztáhne „prohru“ i na sebe – nejen matka, ale ani ona nebyla dost dobrá. Proto otec odchází za lepším. Pokud v ní zůstane tento komplex méněcennosti, je na něj nejlepší terapií ženatý muž, který jí říká, jak je výborná a skvělá.

Jen milenka – nebo už chci víc?

Předávání zla. Tak hodnotí Helena Máslová svým způsobem uspokojující pocit milenky vítězky. Už není poražená, teď vyhrála. Teď je to ona, kdo získal muže, odvedl ho od jiné ženy a dětí. Časem se ale začínají strategie milenek přece jen lišit. „Některé ženy se rozhodnou, že muže využijí tady a teď a postupně si vybudují vlastní postavení. Budou nezávislé, nezranitelné – už nikdy nepřipustí, aby je nějaký muž srazil na dno – žádnému se neodevzdají,“ tak charakterizuje odbornice samostatné, nikomu nevěřící ženy.

Mnohé jiné milenky se ale časem přestávají cítit uspokojené v roli „té druhé“, už nechtějí jen sbírat drobečky odlomené z rodinného života svého milence. Přece jen zatouží po běžném partnerském vztahu, po vlastní rodině. „Zvolí strategii popínavé rostliny. Obepnou se kolem muže a čekají, kdy rodinu opustí,“ konstatuje Helena Máslová.

Psychobiologické zákonitosti partnerských vztahů totiž určují, že přirozený čas zamilovanosti trvá tak dva tři roky. Pak se vztah buď prohloubí (vedle vášně a intimity začne hrát významnější roli i důvěra, sdílení a laskavost), nebo ochladne. „Milenka cítí, že její atraktivita v mužových očích klesá. Pokud se jí nepodaří více ho k sobě připoutat, patrně ho ztratí. Muži, kteří ve skutečnosti nechtějí rodinu opustit, obvykle říkají, že ‚milenka začíná kyselit‘ – je nespokojená, začíná ‚prudit‘ podobně jako manželka. A tak se buď se vrátí k rodině, nebo si najdou novou milenku,“ popisuje zkušenosti se svými klienty terapeutka.

Otěhotnět, mít spolu dítě. To je v milenčině strategii rozhodnutí, v němž se obvykle spojuje promyšlený tah, jak k sobě připoutat muže, s přirozenou, biologickou potřebou. Zdaleka ne každá žena se odhodlá milence k tomuto kroku motivovat přímo. Pak volí cestu „zapomněla jsem si vzít antikoncepci“, případně „zapomněla jsem ti říct, že jsem ji vysadila“. Vítězství či prohra v téhle partii bývá velmi individuální, ne vždy se to podaří předem odhadnout.

„Většina mužů ve vyšším socioekonomickém postavení se nechce očekávaného dítěte vzdát. Málokdy sami od sebe vztah ukončí,“ konstatuje lékařka a dodává, že pro milenky bývá typická extrémní snaha minimalizovat devastující následky těhotenství, porodu a kojení na vlastní tělo. „Častěji volí císařský řez z obav, že by se vaginálním porodem změnila kvalita partnerského pohlavního života a že by byl omezen šestinedělím.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace