5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Milujte se a množte se

Milujte se a množte se

Autor: Jeroným Klimeš | Datum: 9.2.2007 | Vydání: 2/2007

Zamilovanost je evolučně formovaný mechanismus, který ulehčuje odpoutání se od vazeb k primární rodině, abychom byli schopni přilnout k někomu, kdo s námi sdílí asi tolik genů jako poslední bezdomovec na ulici. Alespoň tak to vidí texaský evoluční psycholog David Buss.

Kromě evolučního hlediska však na fenomén zamilovanosti pohlížíme z mnoha hledisek: z morálního, společenského, historického... a v neposlední řadě i uměleckého a komerčního. Poslední dvě se pak v různém poměru snoubí v řadě písní, klipů, knih a filmů. Zamilovanost je zde prezentována jako něco úžasného, něco, co vás zcela pohltí, takže jste najednou schopni „hory přenášet“. Tento pohled pak způsobuje, že si někdy nejsme schopni přiznat, prožít a užít si zamilovanost obyčejnou, průměrnou.

Například jeden můj klient prochází krátkodobými „poruchami pozornosti“, kdy jeho mysl okupuje „jedna holka“. Zaobírá se jí ve svých myšlenkách a představuje si, jaké by to bylo, kdyby s ní založil rodinu. O tomto svém sklonu se však zdráhá použít slovo zamilovanost. Čeká na něco jiného, silnějšího, něco o čem se píše v romantických knihách, prostě něco, co hýbe vnitřnostmi. „Subklinický“ obraz zamilovanosti ho „nebere“. Ano, jistě, myslet mohu třeba i na svého dvorního dodavatele křížových šroubováků, ale u svého dodavatele šroubováků zpravidla nezkouším, jak zapadá do mých představ o rodinném životě, společném stáří a o erotických fantaziích ani nemluvě, jak se děje u mého klienta.

Pozornost k fantazijní práci nám pomůže odhalit zamilovanost i v množství menším než malém. Velmi užitečné to je především pro osoby se sklonem k narcismu. Ty mívají například často pocit, že nikdy nežárlí. Při citlivém odborném vedení jsou ovšem schopny si uvědomit city, které jsou jinak popřeny nebo projikovány do partnera.

Katoličtí svatí byli nositeli určitých vlastností, pro které byli obdivováni. Jejich obraz byl ovšem často tak schematizován, že běžní lidé o nich v podstatě neznali nic víc než tuto vlastnost. Sv. Valentýn – patron zamilovaných, sv. Kryštof – patron řidičů a tak podobně. Svým způsobem geniální pedagogická metoda. Mnohem lépe si totiž uvědomíme hodnotu určité vlastnosti, když si ji prožijeme v nějakém životním příběhu, než když jen abstraktně řekneme: opatrnost při jízdě či zamilovanost jsou žádoucí. O sv. Valentýnovi koluje hned několik různých legend. Tím, že si církev připomínala světce určitých vlastností, dávala těmto vlastnostem svou morální podporu, a tak i zamilovanost měla nepopiratelné místo v hodnotovém žebříčku křesťanů.

Komerce má na svátky církevního roku neblahý vliv – vyškubala z něj nevyrovnaně jen ty, které se jí ekonomicky vyplácejí. A tak jsou potlačeny výzvy ke zklidnění, uskromnění, reflexi vlastního života, vztahu ke starým lidem, k zemřelým a podobně. Naopak přehnaný důraz je na „utrácecí svátky“ – Sv. Mikuláš, Vánoce, Sv. Valentýn, Velikonoce…

Tato nevyrovnanost má však neblahé důsledky. Postupně narůstá procento lidí, kteří tyto svátky přestávají slavit úplně. Jsme svědky degenerace původních myšlenek a ideálů. Narůstá nám procento lidí, kteří mají ke Sv. Valentýnovi averzi právě proto, že se stal komerčním byznysem. Co přiměje Čechy vážněji brát ono evolučně-biblické: „Milujte se a množte se.“? Můžeme hádat! Bude evoluční psychologie nebo Sv. Valentýn?


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace