5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Naši ex... Nepřátelé, nebo spojenci?

Naši ex... Nepřátelé, nebo spojenci?

Autor: Radka Gottwaldová | Datum: 1.11.2016 | Vydání: 11/2016

Na světě existují tři typy lidí. Ti, co na své bývalé plivou špínu a stydí se za ně. Ti, co své ex stále milují a představují si, jaké by to bylo, být zase s nimi. A nakonec ti, kteří svůj rozchod akceptují a s bývalými i nadále udržují přátelské vztahy bez intrik nebo manipulace k jejich získání zpět. Jsou si vědomi toho, proč vztah skončil, přesto si daného člověka dokážou vážit. Začněme od prostředku.

Naši ex... Nepřátelé, nebo spojenci?

Typ „Adele“

Asi všichni známe krásné a smutné písničky Adele, která zpívá o svém bývalém příteli, rozjímá o jeho jedinečnosti, o tom, co teď asi dělá, a slibuje mu, že na něj nikdy nezapomene. Proč jsme z některých svých bývalých více smutní než z jiných? Proč se někteří lidé hravě vyrovnají s rozchodem a některé může zničit? Každý z nás je jiný a každý se vyrovnává s koncem vztahu po svém. Záleží na mnoha faktorech. Například, zda jsme byli opuštěni my, nebo jsme partnera naopak opustili. Většina rozchodů je vzájemných, někdy však jde vyloženě o iniciativu jednoho z partnerů. A pokud si nejsme vědomi, jakých chyb jsme se ve vztahu dopouštěli, může to mít obrovský dopad na naše sebevědomí.

Představte si, že jste citlivý typ muže, řekněme Petr. Petr nemá problém ve vztahu setrvat, pokud se dostane za počáteční fázi poznávání a partnerka jej akceptuje. Mnohdy má však problém s navazováním vztahů, jelikož je již předem připravený, že vztah nedopadne. Jeho přecitlivělost jej svádí k tomu, na partnerky tlačit. Strach z odmítnutí jej naopak činí závislým a okamžitě se měnícím podle představ partnerky. Většinou pak partnerky vztah ukončí. Petr se tedy v myšlenkách často vrací ke své bývalé, s kterou měl jediný delší vztah, a všechny ostatní s ní srovnává. Tento scénář se opakuje a Petr nedokáže své jednání změnit. Chyby v komunikaci připisuje nekompatibilitě s partnerkami, chybu nehledá u sebe. Jakékoli navazování vztahů je pro Petra velmi frustrující a vyčerpávající.

Záleží také na tom, do jaké míry jsme schopni se vyrovnat se samotou. Více tedy přemýšlí o bývalých ti partneři, kteří jsou v pozici odmítnutých a nechtějí nebo neumějí být single. Dále ti, kteří jsou již v novém vztahu, zažívají v něm však problémy. A tak mohou unikat od současného vztahu k myšlenkám na svého bývalého, kterého si idealizují. Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že takové jednání nepřispívá ke spokojenosti v novém vztahu.

Typ „za všechny bývalé se stydím“

Jsou ale i lidé, kteří se po rozchodu za své minulé vztahy stydí, přerušili s ex veškerý kontakt a nechtějí o nich slyšet. Když se jich zeptáte, jak se jejich bývalí mají, řeknou vám něco na způsob: „Toho člověka vůbec neznám.“ „Ani mi to nepřipomínej.“ „To byl hrozný omyl, stydím se, že jsem s ní/ním vůbec ztrácel/ a čas.“ Proč se někdo stydí po rozchodu za svého partnera? Obvykle se jedná o lidi, kteří mají problémy s vlastním sebevědomím, alespoň co se týká vztahů. Sebevědomím míním i to, že příliš neznají sami sebe, případně se za něco ve svém životě stydí natolik, že si vybírají partnery, kteří neodpovídají jejich kvalitám či potřebám. V jejich očích však na lepšího nemají, a tak se soustředí pouze na jednu hlavní vlastnost a zbytek přehlížejí. Typické je třeba soustředění se na vzhled. „Můj partner musí být atraktivní, jinak by mě nepřitahoval.“ Ale už neřeší, zda je to pracovitý člověk, zda je chytrý, jak se chová ve společnosti nebo zda si budou mít co říct. Stačí, že vypadá dobře. Na chvíli. Většinou se jedná o schopné a dominantní lidi, kteří však nedokážou akceptovat chyby a nedokonalosti partnerů. Rozejdou se pak s nimi většinou proto, že jim přijdou neschopní, případně se chovají nevhodně. Zpětně se za svou volbu stydí. Je to složitý kruh. Ve vztahu si nasazují růžově brýle, aby nějakého partnera měli, protože na lepšího si netroufnou. Nebo se neznají dostatečně, aby dokázali vyhodnotit, co pro ně bude ve vztahu důležité, a pak se s partnerem rozcházejí, protože si jej neváží. Jenže čí je to chyba – partnera, nebo naše –, že jsme zklamaní? Partner se většinou nezmění, jenom my jej najednou nevidíme jako pana Dokonalého, ale jako reálnou osobu s jejími chybami, které nedokážeme přijmout.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace