5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > PARTNERSKÁ ABECEDA - Autoritativní partner

PARTNERSKÁ ABECEDA - Autoritativní partner

Autor: Tomáš Novák | Datum: 6.1.2009 | Vydání: 1/2009

Nový seriál o partnerských vztazích začíná: Jak si nezničit vztah, jak nepřijít o životního partnera? Co děláme špatně při seznamování, při řešení konfliktů a v manželství? Jakými chybami si komplikujeme společný život? Na to vše se snaží podívat a částečně i odpovědět nový seriál o partnerských vztazích, který pro vás připravujeme se zkušenými manželskými poradci. Pokud vás samotné trápí podobný problém, neváhejte nám napsat. Prvním dílem nás provede známý psycholog Tomáš Novák, autor řady publikací o manželském soužití.

Teď musíš…Nemůžeš přece… Měl/a jsi to udělat tak, jak jsem říkal/a. Také s nejlepšími úmysly vyslovujete podobné věty? Jste přesvědčeni, že víte, co je pro vašeho partnera nejlepší? Nebo dokonce že to víte lépe než on sám? A cítíte se hluboce dotčeni, když se dozvíte, že život s vámi je k nevydržení?

Zkusme si zahrát psychologickou hru. Představte si, že jste svobodní, bez závazků a navštívíte seznamovací kancelář. Partner či partnerka, kterého vám nabídnou, působí hodně přísně, zdá se být starší, než je, a svým pevným pronikavým pohledem vidí až na dno vaší duše. Je zastáncem jednoznačného hodnotového systému, morálky, tradice. Zdá se, že je to osobnost, která nekompromisně vyžaduje zásadní postoje, názory a způsoby chování. Je to rezolutní suverén (či suverénka) nebo alespoň předstírá, že jím je. Vystupuje z pozice síly. Věci budou podle něj, tak a tak.

Přes všechna velká slova se vás občas zmocní pocit, že dotyčný „vodu káže a víno pije“. Říká jednu věc a dělá druhou. A vás při každé příležitosti peskuje a kárá, nicméně zdůrazňuje, že to s vámi myslí dobře - zřejmě to tak opravdu myslí, věříte mu. Jenomže si vedle něj připadáte jako naprostá nula. Možná ani to ne. Jste spíše v mínusu. Případně vás jeho věčné mentorování vytáčí.

Berete takovou známost? Asi ne…

Jak se rodí vševěd

„Dala bych si jogurtovou s jahodami,“ vybírá si Hanka u pultu se zmrzlinou. „Dobře, já ji vezmu, běž si zatím sednout, tamhle je poslední volný stolek,“ odpovídá manžel. Za chvíli přichází s poháry v ruce a staví před Hanu velkou porci čokoládové zmrzliny se slovy: „Vybral jsem ti tuhle, určitě bude lepší.“ „Ještěže si můžu vybrat,“ procedí Hanka spíše pro sebe. Ví, že Vojta je docela hodný, je na něj spolehnutí, ale tohle jí dělá vždycky. Začíná jí to čím dál víc popouzet. Proč jí to dříve tolik nevadilo?

Podívejme se na další modelovou situaci: Řekli byste, že pro vás tatínek s maminkou hodně znamenali a znamenají dodnes? Odpovíte-li ano, pokračujte v dotazníku dále. Bylo by vám teď příjemné, kdyby vám rodiče přikazovali, co máte dělat a co dělat nesmíte? Kdyby vám často říkali, co musíte učinit teď a co potom? Odpovíteli ne, pak odpovídáte v souladu s míněním většiny české populace. Jisté je, že od puberty, ale přinejmenším od časů mladé dospělosti mívá člověk „svou hlavu“. Jistěže vyslechne názory svých blízkých, ale řídí se podle svého. (A předchozí výchovný vklad rodičů spočívá v tom, že právě z výchozí rodiny nese obraz toho, co je a není správné.)

I když někdo zpočátku volí partnera k obrazu svých (byť vlídně) autoritativních rodičů, je pravděpodobné, že s léty, v průběhu vztahu dospěje -a neustále umravňující partner mu začne vadit. Anebo bylo naopak v původní rodině málo jistoty a najít pevnou, nadto milující oporu v životní bouři se zdálo být úlevou. Jenže s léty… viz výše.

Ovšem partner či partnerka může do podoby peskujícího vševěda dospět, aniž by v prvních letech vztahu bylo takové směřování patrné. Rizikovou kombinací je manažerské či jiné zodpovědné postavení a stres. Zatímco v zaměstnání se jeho úkoly plní, doma prostě nic nefunguje, ať se snaží sebevíc - i tak může situace vypadat z pohledu karatele. Nebo že by naopak v práci nikdo nebral jeho názor vážně, že by neuměl své požadavky vyslovit, natož prosadit? (Připomeňme, že domov bývá prostředím, kde se pracovní napětí ventiluje.)

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace