5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Pozor! Tady bydlím já

Pozor! Tady bydlím já

Autor: Jan Rampich | Datum: 4.9.2013 | Vydání: 9/2013

Když máma odešla do práce, začali jsme tím, že jsme naskládali všechen nábytek podél stěny vedoucí na ulici… Právě když jsme stěhovali poslední kousek nábytku, vrátila se máma z práce. Stáli jsme tam se zářivým úsměvem, unavení, špinaví, pot z nás tekl a máma zatím na naše dílo třeštila voči. „Panebože,“ vydechla.

Pozor! Tady bydlím já

Proč si lidé lepí na svá auta tak oblíbenou nálepku Dítě v autě, když v jejich rodinném domě tráví dítě zajisté více času než na cestách? Cedulky Patriček v domě nebo Adélka v podkroví by určitě udělaly své. A mohla by tam být i fotografie. Zatím jsem takovéhle cedulky nikde neviděl, na rozdíl od fotografií psů s nápisem Tady hlídám já, ale co není, může být.

Téma dítěte v domě je ovšem důležité a stojí za to, abychom se mu věnovali se vší vážností. Stačí, když si uvědomíme, jak velké procento obyvatel rodinných usedlostí děti tvoří. Vždyť bývají (kromě psů, ovšem) často také tím hlavním důvodem, proč se pro bydlení v rodinném domě vůbec rozhodujeme. Oplocená zahrada, venkovní herní prvky a také třeba bazén – to jsou silné momenty dětství vpravdě bukolického a vlastně i výchovného působení. Podřiďme své úvahy věku dítěte a pojďme se zamyslet nad tím, co v kterém stadiu vývoje pro něj má reálný smysl. Tak, aby i řešení domu přispělo k vnímání a pozdější reflexi tohoto životního období jako šťastného, bezpečného a inspirativního.

Dopřejte jemu i sobě „líheň“

Nejprve přivezeme z porodnice takovou malou promodralou záležitost, na každý pád nesmírně roztomilou, říká se jí kojenec. Pro mnohé velmi záhy nastoupí otázka vpravdě nerudovská: kam s ním. Oni totiž tihle mazlíčci překvapivě pronikavě co chvíli vřeští, říhají, vrtí se, cvičí, broukají, domáhají se porce mléka, ochutnávají si nohy a vůbec jeví známky vitality neslučitelné s vaším nezpochybnitelně zaslouženým spánkem. Vůbec nehledí na to, že v půl třetí v noci by normálně vaše spánková křivka přecházela zrovna z REM do NREM fáze. Jak tohle řešit?

Domnívám se na základě četných pokusů a nezdarů, že nejrozumnější je (ihned po několikadenním období, kdy nám ještě nadšení pomáhá strpět dětskou postýlku v naší ložnici) umístit děťátku „ložument“ v pokoji spojeném s manželskou ložnicí pootevřenými dveřmi. Do této líhně (jak ji nedávno označil jeden můj klient) je dobré ovšem umístit i křeslo velmi pohodlné. Když děťátko zavelí, ten z rodičů, který si zrovna vytáhl kratší stéblo či disponuje od přírody jistým uzpůsobením ke krmení malých savců, vstane, odejde do líhně a zavře za sebou dveře. Ten druhý se protáhne a začíná znovu svůj přerušený hovor s bohem Hypnem. Nevyspí-li se oba rodiče (je-li postýlka umístěna v jejich ložnici), bývá zaděláno na věru silně výbušnou diskrepanci.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace