5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Proč (ne)chceme americký radar

Proč (ne)chceme americký radar

Autor: Pavla Koucká | Datum: 9.5.2007 | Vydání: 5/2007

Radarová základna protiraketového štítu Spojených států amerických vzbuzuje silné emoce. Psychologická rovina celé záležitosti je komplexní a hluboká. Prolínají se zde reminiscence minulosti, obavy z budoucnosti, postoje k zahraniční politice USA a další.

Václav Voseček: Jsem pro to, aby se radarová základna v České republice postavila. Hlavním důvodem, který mě k tomuto postoji vede, je, že přijetí radarové základny potvrdí směr naší zahraniční politiky, který jsme započali po roce 1989. Jako suverénní země máme možnost vybrat si, s kým budeme v otázce naší bezpečnosti spolupracovat. Domnívám se, že je výhodné dobře vycházet se státy, které nám v minulosti vždy pomohly, pokud šlo o svobodu a demokracii v České republice. Domnívám se, že protiraketová obrana zvýší bezpečnost naší země, proto je dobré umožnit našim spojencům postavit část společné obrany na našem území.

Jan Májíček: Zastánci raketové základny často argumentují tím, že jde o čistě defenzivní systém. Jenže mezi radarovou a raketovou základnou není rozdíl. Jsou to dvě součásti jednoho systému, nedají se oddělit technicky ani politicky. Jen ten, kdo bude mít zajištěnou obranu, může zaútočit. To je logika vedení války. K vybudování radaru navíc nejsme nuceni naším členstvím v NATO. Vybudování radaru je jednostranná záležitost USA. Tak jako v případě raket by neměla ČR vliv na to, co se na radarové základně děje. Základna by podléhala pouze veliteli vzdušných sil USA v Evropě. Pokud bychom souhlasili s umístěním mimořádně výkonné a technicky pokročilé radarové základny USA, stali bychom se součástí jednostranné americké zahraniční politiky, určované snahou o vojenské ovládnutí kosmu a takzvanou válkou proti terorismu. Jenže ta terorismus naopak posílila, rozvrátila Irák, destabilizovala celý region a končí ve věznicích Guantánamo a Abu Ghraib. Pro boj s terorismem nemají antirakety ani radar žádný význam.

Základna nepřispěje nijak k naší bezpečnosti, může ji naopak ohrozit. Česká republika nemá v současnosti nepřítele v Íránu či Severní Koreji, kterými se straší. V případě postavení radaru se však tento stává potenciálním cílem útoku. Neznáme též účinky tak výkonného radaru na život obyvatel okolí.

Pokud zastánci argumentují tím, že pomáháme svému spojenci, zapomínají na to, že pomoci spojenci se dá i tak, že jej upozorníme na chyby, které dělá. USA provádějí chybnou zahraniční politiku.

Protiraketový štít USA a bezpečnost ČR

Antonín Rašek: Protiraketovou obranu můžeme v souladu s vojenskou terminologií definovat jako sekundární, vynucenou a logickou defenzivní reakci na existenci hrozby raketového napadení, a to na prvém místě balistickými raketami dalekého dosahu. Je tedy fakticky protizbraní k obraně proti existujícím, projektovaným či potenciálním útočným raketám.

Zdravotní rizika bych nepřeceňoval, i když jistě budou ve hře. Domnívám se ovšem, že by si Američané nedovolili poslat sem něco, co by jim udělalo ostudu. Primární je pro Američany geopolitická kontrola prostoru a zajištění toho, aby eventuální protiraketová obrana NATO byla americké výroby. Jinak projektovaná protiraketová obrana ve střední Evropě pokrývá evropský prostor jen zčásti.

Oskar Krejčí: Žádná aktuální hrozba prostřednictvím raket ze strany Íránu či KLDR pro USA neexistuje a ve střednědobém časovém horizontu existovat nebude. Použití těchto zbraní proti přezbrojeným Spojeným státům by se rovnalo sebevraždě. Zahraničněpolitická doktrína USA, podepsaná Bushem v roce 2002, říká, že státníci v některých zemích jsou k takovéto sebevraždě odhodláni. Že ve vztahu k nim nefunguje logika odstrašení. To je neprůkazné konstatování. Navíc: když bude chtít „zahořklý jedinec“ použít jadernou zbraň při nemožnosti vlastní obrany, pošle například obchodní loď s náloží do amerického přístavu. O nedokonalosti americké obrany hranic svědčí tuny propašovaných drog ročně. Výstavba Národní protiraketové obrany USA je především výsledkem komercializace strachu v této zemi. V případě dnešní protiraketové obrany od doby vzniku Rumsfeldovy Komise na vyhodnocení raketové hrozby v Kongresu z roku 1998, která předpověděla, že Írán a Severní Korea budou mít mezikontinentální rakety přibližně v roce 2005. Pěstováním obrazu akutní hrozby se vytvářejí podmínky pro vznik obav, které umožňují financování vývoje, výroby a rozmisťování nových zbraňových systémů. 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace