5000
Předplatné jako dárek Psychowalkman Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > První den ve školce

První den ve školce

Autor: Jeroným Klimeš | Datum: 31.1.2017 | Vydání: 2/2017

Když mám ráno trochu času, chodím do školky hrát dětem písničky na klavír, a tak každý rok pozoruji první den dětí ve školce. Plačící děti, zoufalí rodiče a znova a znova se opakující stejné zbytečné chyby. Zbytečné chyby proto, že při troše pochopení a snahy se jich můžeme vyvarovat.

První den ve školce

„Měl jste pravdu. Já jsem to podcenila. Myslela jsem, že dám Jeníka do školky, pak půjdu do školy se starší dcerou. Jeník se mě ale nechtěl pustit, tak jsem se od něho utrhla, protože jsem už prostě musela jít. Říkala jsem si, že to chvíli vydrží. Šla jsem s dcerou ke škole, ale pak jsem se hned vrátila za Jeníkem. No, ale on mezitím málem zbořil školku a od té doby je skoro každý den půlhodinová scéna před dveřmi do třídy. Pane doktore, co máme dělat?“ To je běžný dotaz nešťastné matky. Ano, všechno to bylo z její strany logické a pochopitelné, ale výsledné trauma a problémy jsou také pochopitelné. To je opravdu situace „babo, raď“. Zpětně se už těžko řeší, a právě proto se vyplácí před příchodem dětí do školky prevence.

Trochu evoluční biologie

Jak ví každý, kdo kdy viděl alespoň jeden dokumentární film z divočiny, oproti jiným mláďatům se děti rodí velmi nevyvinuté, skoro bychom mohli říci nedonošené… Zbytek těhotenství tak jakoby dobíhá po porodu. To vyžaduje od matek enormní investici do péče, a proto není divu, že jen mezi matkou a dítětem vzniká tzv. dyadická vazba – vazba jednoho dítěte k jedné matce.

Kvůli této vazbě a ještě nevyvinutému sociálnímu myšlení jsou pro děti do tří let kolektivní zařízení (jesle) nevhodná a výrok, že domovy důchodců jsou pomstou za jesle, je zcela pravdivý. Děti totiž až do školkového věku, tzn. přibližně do tří let, prakticky nejsou schopny navazovat kolektivní vztahy.

Každý, kdo chce pochopit psychiku dítěte, musí znát fáze separační reakce. To je reakce dítěte, když je odtrženo od matky. Klasický průběh byl popsán v nemocnicích, kam přichází matka s dítětem. Lékaři konstatují, že dítě musí v nemocnici zůstat. Následuje sedm fází:

a) Dítě je od matky odebráno víceméně násilím.

b) Silně emocionálně reaguje, úzkost, pláč, stres.

c) Unavené a vyčerpané dítě upadá do apatie, rezignace či deprese. Nereaguje na ostatní lidi, nehraje si s jinými dětmi (reaktivní deprese).

d) Postupem času dítě začíná akceptovat ostatní dospělé a začíná si vytvářet nové vztahy k sestřičkám a jiným dospělým jako k náhradním rodičovským postavám (přesouvá dyadickou vazbu).

e) Pokud se v této chvíli matka vrátí, dítě ji poznává, ale ignoruje.

f) Pak vůči ní vyjádří agresi či hněv.

g) Nakonec ji přijme, pevně k ní přilne, a tak se znovu obnoví strach z opuštění.

Právě školka je bohužel místo, kde vídáváme separační reakci v přímo ukázkové podobě. My dospělí to tak samozřejmě nechápeme, ale dítě v té chvíli psychicky prochází osiřením. Ono neprožívá dočasné odloučení – tedy to, že matka zase za čtyři hodiny přijde. Ono prožívá, že o ni definitivně přišlo. Separační reakce má navíc stejnou nepříjemnou vlastnost jako migréna či panická ataka – jakmile se rozjede, nemůže ji třetí osoba ani zastavit, ani přesměrovat na někoho jiného. Prostě musí proběhnout celá. Proto při ní platí stejná doporučení jako při migréně či panické atace: nejlepší způsob, jak se zbavit separační reakce (panické ataky či migrény), je nedostat ji.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2017 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace