5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Specifika dětské výpovědi. Kdy věřit svědectví dítěte?

Specifika dětské výpovědi. Kdy věřit svědectví dítěte?

Autor: Xenia Uholyeva | Datum: 30.9.2015 | Vydání: 10/2015

Dětská výpověď se v posledních desetiletích všeobecně akceptuje u soudu, vyskytuje se ve výzkumném a psychoterapeutickém kontextu. Jaké jsou slabiny dětské výpovědi? Jak moc se její kvalita liší od výpovědi dospělého?

Specifika dětské výpovědi. Kdy věřit svědectví dítěte?

Máme-li hovořit o nějaké události, musíme být schopni si ji zapamatovat. V případě dětí se vedou debaty o tom, co si pamatují a od kdy. Kolem 18 měsíců děti pojmenují právě dokončenou rutinní činnost. Ve dvou a půl letech dokážou vyprávět o svých zážitcích, ale soustřeďují se na to, co bylo společné událostem vybavovaným a jiným, dobře známým (např. vyprávění o kempování: navečeřeli jsme se, šli jsme spát, vzbudili jsme se a nasnídali jsme se). Ve čtyřech letech se děti více soustřeďují na skutečnosti, které odlišují dotyčnou událost od ostatních, byť podobných. Je zajímavé, že čtyřleté děti si pamatují detaily významných událostí (narození sourozence) i po letech, zatímco u tříletých dětí takové vzpomínky nejsou běžné (Fivush, 2002). Podstatná je schopnost verbalizovat vzpomínky a poznatky do smysluplných struktur. Některé paměťové stopy ale mohou přetrvávat v neverbální, neuspořádané podobě.

Schopnost zapamatovat a vybavit si události

O dětech se všeobecně předpokládá, že jejich paměť je méně spolehlivá než paměť dospělých, a to i v případě, že jejich verbální schopnosti jsou už dostatečně rozvinuté. Tento předpoklad byl opakovaně experimentálně potvrzen v laboratorních zkouškách, kde probandi měli za úkol zapamatovat si slova ze seznamu nebo prezentovaný příběh. Děti si za takových okolnosti skutečně zapamatují méně informací, vštípené informace udrží po kratší dobu a vybavování vzpomínek je u nich snáze ovlivnitelné rušivými vlivy.

Ale instrukce dobře si něco zapamatovat nebo na to zapomenout mají různý efekt v závislosti na materiálu, kterého se tyto instrukce týkají. Zatímco u slov, které se děti učí v laboratorním experimentu, instrukce fungují (děti, podobně jako dospělí, si vybaví méně slov ze seznamu, na který měly zapomenout), vzpomínky na autobiografické události takto ovlivnit nelze, dokonce naopak, instrukce zapomenout nějakou událost vede k tomu, že dítě na ni myslí častěji (Gordon a Connolly, 2010).

Postupně se stalo běžnou praxí vytvářet situace v přirozeném prostředí dětí a následně zkoumat, jak si děti vybavovaly detaily těchto situací. Někdy je možné zabývat se vzpomínkami dětí na přirozené autobiografické události (pokud máme dostatek informací o jejich průběhu).

Paměť dětí souvisí i s jejich inteligencí. Děti s lehkým mentálním postižením poskytnou méně informací. Když je požádáme o doplnění, častěji při opakovaném dotazování mění výpověď, ale pokud je necháme vybavovat si událost volně, jsou schopné podávat výkon srovnatelný se stejně starými dětmi. Děti se středně těžkým mentálním postižením podávají ve všech aspektech horší výkon než jejich vrstevníci, zajímavé však je, že při volném vybavování jsou i informace od dětí se středně těžkým mentálním postižením sice kusé, ale přesné. (Henry a Gudjonsson, 2003)

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2015 nebo v On-line archivu.

Literatura:

  • Bruck, M., Melnyk, L. (2004): Individualdifferences in children'ssuggestibility: a review and synthesis. AppliedCognitive Psychology [online], 18, 947-996.
  • Fivush, R. (2002). Children?s long-term memoryofchildhoodevents. In: Ohta, E., Graf, P., & Ohta, N.Lifespandevelopmentofhumanmemory. (pp. 81-100). Cambridge, Mass: MIT Press.
  • Ghetti, S., Qin, J., Goodman, G. (2002). Falsememories in children and adults: Age, distinctiveness, and subjectiveexperience.Developmental Psychology, vol. 38(issue 5), pp. 705-718.
  • Gordon, H., Connolly, D. (2010). Failing to report detailsofanevent: A reviewofthedirectedforgettingprocedure and applications to reportsofchildhoodsexual abuse.Memory, 18(2), pp. 115-128.
  • Haugaard, J. (1993): Youngchildren’sclassificationofcorroborationof a falsestatement as thetruthor a lie. Law and HumanBehavior [online], 17, 645-659.
  • Henry, Lucy A. a Gisli H. Gudjonsson. EyewitnessMemory, Suggestibility, and RepeatedRecallSessions in ChildrenwithMild and ModerateIntellectualDisabilities.Law and HumanBehavior [online]. 2003, vol. 27, no. 5, pp. 481-505
  • Rocha, E., Marche, T., Briere, J. (2013). Theeffectofforced-choicequestions on children'ssuggestibility: A comparisonofmultiple-choice and yes/no questions.CanadianJournalofBehavioural Science/Revue canadienne des sciencesducomportement, vol. 45(issue 1), pp. 1-11.
  • Talwar, V., Lee, K., Bala, N., Lindsay, R. (2002): Children'sconceptualknowledgeoflying and itsrelation to theiractualbehaviors: implicationsforcourtcompetenceexaminations. Law and HumanBehavior [online], 26, 395-415.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace