5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Toxoplasma: jak cizopasník manipuluje mozkem oběti

Toxoplasma: jak cizopasník manipuluje mozkem oběti

Autor: Jaroslav Petr | Datum: 1.10.2009 | Vydání: 10/2009

Cizopasníci mají na svědomí jedny z nejzávažnějších chorob světa, například malárii, která zabíjí jeden milion lidí ročně. Někteří parazité si počínají mnohem nenápadněji, ale o to rafinovaněji. Pohrávají si s mozkem své oběti a promění ji v poslušnou loutku. Psychické manipulaci cizopasníkem se nevyhnul ani člověk.

Ve světě zvířat dochází k ovlivnění chování oběti cizopasníkem poměrně často. V amazonské džungli se můžeme stát svědky příběhu vpravdě hororového. Roli křísitele mrtvol v něm sehrává lumčík rodu Glyptapanteles. Jeho samička naklade do housenky píďalky Thyrinteina leucocerae kolem osmdesáti vajíček. Z každého se vyvine žravá larva, která se živí tkáněmi a tělními tekutinami hostitele. Když larvy dokončí vývoj, prokoušou se pokožkou housenky ven a zakuklí se. Mohlo by se zdát, že úloha hostitele v té chvíli skončila. Ale kdepak. To nejzajímavější a nejděsivější teprve přijde.

Housenka píďalky dobitá cizopasníky se stále drží při životě. Následuje své trapiče a zachytí se na vegetaci v těsné blízkosti zakuklených larev lumčíka. Nežere a zůstává na jednom místě. Se vztyčeným tělem se sklání nad hroznem kukel. Nechce se jim pomstít. Naopak. Hlídá je, dokud se z nich nevyklubou dospělí lumčíci. Pak teprve housenka umírá.

K čemu slouží tato podivná stráž? To se ukáže ve chvíli, kdy se ke kuklám přiblíží nějaký dravý hmyz, například masožravá ploštice. Ta by si na nich ráda pochutnala. Ale není jí to dopřáno. Housenka rázem procitne z letargie a na ploštici zaútočí. Zasazuje jí údery hlavou, dokud ji nezažene nebo neshodí z větvičky na zem. Podivné chování housenky mají na svědomí larvy lumčíka. Několik málo larev neopustilo tělo hostitele a nutí housenku do úlohy bodyguarda. Larvy uvízlé v housence nedokončí vývoj, ale s pomocí housenčí zombie zajistí bezpečnost svým sourozencům.

Děsivý příběh housenčí „živé mrtvoly“ je jen jedním z mnoha případů, kdy cizopasník ovládá svou oběť jako loutku a nutí ji ke kouskům, do jakých by se sama od sebe nikdy nepouštěla. Parazit nemanipuluje obětí z pouhého rozmaru. Mnozí cizopasníci prodělávají poměrně komplikovaný vývoj, během kterého musí vystřídat i několik různých hostitelů. Pokud „zmeškají přestup“ na dalšího, je s nimi konec. Cizopasníci proto neponechávají nic náhodě a svou oběť prohnaně navigují tak, aby dalšího hostitele nemohli minout.

Například motolice kopinatá prožívá jedno ze svých vývojových stádií v mravencích, které nutí šplhat na špičky travních stébel, kde je i s trávou spasou koneční hostitelé z řad přežvýkavců. Jedna americká motolice zase nutí nakažené ryby, aby pluly při hladině a prováděly tam manévry, kterými si koledují o útok dravého ptáka. Dravec je konečným hostitelem tohoto parazitického červa, ale bez pomoci motolice by rybu v žádném případě neulovil.

Cizopasník dodá myším odvahu

Také člověka sužuje celá řada cizopasníků. Můžeme se stát obětí manipulace parazitem? Přinejmenším jeden cizopasník už byl z motání hlav lidem usvědčen. Významně k tomu přispěli i čeští vědci pod vedením profesora Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze. Oním zdatným manipulátorem lidské mysli je cizopasný prvok Toxoplasma gondii.

Toxoplasma patří k nejméně vybíravým parazitům. Napadá stovky druhů teplokrevných živočichů, od ptáků až po člověka. Je jí nakažena zhruba polovina lidstva. V některých zemích je nákaza toxoplasmou poměrně vzácná, jinde jde o masově rozšířeného parazita. V Koreji postihuje jen 4,3 % obyvatel, ale mezi Francouzi je nakaženo zhruba 50 %. V České republice je nositelem toxoplasmy asi 30 % populace.

Nákaza většinou nemá vážný průběh a mnoho lidí vůbec netuší, že parazitického prvoka hostí. Rizikové jsou především infekce pacientů s narušenou imunitní obranou a nákaza žen během těhotenství, při kterém se může prvok dostat přes placentu do plodu. Přesto může toxoplasma představovat větší problém, než se na první pohled zdá. Nakažení lidé se mohou stát obětí parazitovy manipulace. Ovšem konečným hostitelem toxoplasmy jsou kočky. Pouze ve střevní sliznici kočkovitých šelem dosáhne prvok pohlavní fáze svého životního cyklu a zplodí další pokolení.

Názorně je ovládání oběti toxoplasmou patrné na myších. Po nákaze proniká toxoplasma do mozku a mění jeho funkce. Myši tak ztrácejí některé přirozené obranné reakce. Nebojí se například kočičího pachu. Naopak. Zdá se, že jej vyhledávají. Prvok, který je k takovému hazardu nutí, si zvyšuje pravděpodobnost, že jeho živou „přestupní stanici“ uloví kočka a on v ní pak dokončí svůj vývojový cyklus.

Toxoplasma a dopravní nehody

Jaroslava Flegra zajímalo, jestli se projevuje u lidí nakažených toxoplasmou podobný trend jako u myší. Mají sklon k riskantnějšímu chování? Z evolučního hlediska by dávala taková reakce smysl, protože by naháněla naše předky do spárů velkých kočkovitých šelem a dovolovala by toxoplasmě dokončit v jejich střevech vývoj. Jako vodítko k vytipování hazardérů si Flegr vybral účast v těžkých dopravních nehodách. Pátral mezi jejich oběťmi a zjistil, že je mezi nimi zastoupení osob infikovaných toxoplasmou průkazně vyšší než u průměru populace. Lidé infikovaní toxoplasmou čelí 2,65krát vyšší pravděpodobnosti, že se stanou obětí dopravní nehody. Míra rizika je přitom úměrná závažnosti nákazy. Lidé se slabou odezvou protilátek proti toxoplasmě se vyskytují mezi oběťmi dopravních nehod jen 1,86krát častěji než zdraví lidé. Mezi lidmi se středně silnou odezvou na toxoplasmu už je četnost mezi oběťmi nehod zvýšena bezmála pětkrát. A u lidí s nejsilnější reakcí na toxoplasmu šplhá riziko na šestnáctinásobek. To dokazuje, že lidé postižení toxoplasmózou mají vyšší sklon k riskantnímu chování. Počínají si v silničním provozu podobně jako nezdravě nebojácné myši při střetech s kočkou a platí za to v krajních případech životem.

V nejnovější studii prokázal Flegr a jeho spolupracovníci, že nás před neblahým vlivem manipulace toxoplasmou může ochránit pozitivní Rh-faktor. Vědci sledovali osudy vojenských řidičů během jejich služby a zjistili, že krevní skupina Rh- spolu s nákazou toxoplasmou výrazně zvyšuje šanci, že se řidič stane účastníkem dopravní nehody. Krevní skupina Rh+ však vliv toxoplasmy eliminovala na úroveň běžnou u řidičů, kteří nejsou toxoplasmou infikováni.

Lidé s negativním Rh-faktorem postrádají na povrchu krvinek jeden typ proteinu. Jak ale absence tohoto proteinu napomáhá toxoplasmě při manipulaci lidskou myslí, není jasné. Jaroslav Flegr odhaduje, že ročně může mít toxoplasma ve světě na svědomí 400 000 až milion obětí dopravních nehod. Podle něj by měli být například profesionální řidiči s negativním Rh-faktorem kontrolováni na infekci toxoplasmou, protože je to významný rizikový faktor pro výkon jejich povolání.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace