5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Tunelování, knedlíky a houfnice...

Tunelování, knedlíky a houfnice...

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.9.2014 | Vydání: 9/2014

aneb Jak Češi dobývají svět

Tunelování, knedlíky a houfnice...

Jste v čele ústavu pro jazyk český, ale hovoříte celkem pěti jazyky. Odráží se podle vás v mateřské řeči „duše národa“? Ovlivňuje to, jak je jazyk strukturovaný, myšlení či mentalitu těch, kteří ho užívají jako rodný?

Pokud se týká souvislostí mezi mateřským jazykem a způsobem myšlení, nemám to podloženo žádnými výzkumy, ale domnívám se, že něco na tom bude. Tradičně se říká, že jsou dva způsoby myšlení. Jedno je myšlení v jazyce, druhé je myšlení vizuální, kdy si věci představujeme. Stůl nebo strom si představíme snadno. Pak jsou ovšem pojmy abstraktní, třeba krásno nebo žlutost, tedy vlastnost být žlutým. Takové pojmy si těžko dovedeme představit. V jazyce lépe vidíme, jak spolu pojmy souvisejí, jak jedny z druhých vyplývají. To, že lidi umějí myslet, a to, že mají jazyk, velmi souvisí. Existují extrémní případy dětí, které vyrostly se zvířaty v džungli, v rozhodující fázi vývoje lidského jedince, kdy je potřeba se naučit lidskou řeč, tak někdy mezi dvěma a osmi lety věku, neměly s jazykem kontakt – a už se ho pak nikdy nenaučily. A možná právě proto se už nikdy nesocializovaly, nikdy se nenaučily žít v lidské společnosti – protože jim chybí jazyk ovlivňující myšlení.

V Evropě jsou například jazyky, které mají členy, takže velmi rozlišují mezi tím, co je určité a co je neurčité, ale nemají slovesný vid. Často se uvádí, že právě slovesný vid, který máme ve slovanských jazycích, souvisí se schopností plánovat si budoucnost.

V jakém smyslu?

Spíše v negativním, většinou se říká, že schopnost plánování budoucnosti je nižší. Když použiju dokonavý vid, tak je to tvar jakoby slovesa přítomného: udělám, přečtu – nikoli „budu udělat, budu přečíst“. Ale tím tvarem udělám se ve skutečnosti obracím do budoucnosti, takže se vlastně rozmývá hranice mezi přítomností a budoucností, zatímco například v angličtině (I read – I shall read, I do it – I shall do it) je jasně stanoveno, co je teď a co v budoucnu. Říká se, že to rozmytí hranice mezi přítomností a budoucností v jazyce rozmývá i schopnost jasného plánování ve smyslu, co mám teď a co potřebuju naplánovat do budoucnosti.

Existují „nejasné obrysy“ i v jiných jazycích?

Kupříkladu jazyky Dálného východu jsou velmi neurčité v tom, co vyjadřují. Není žádný velký rozdíl mezi minulým, přítomným a budoucím časem, nejsou v nich ani slovní druhy – žlutý, žlutě, žlutost, vyžlutit atd. se vyjadřuje jedním slovem. U nás existuje společný slovní základ, ale podle toho, jestli přidáme předponu nebo příponu, se z toho stane podstatné jméno, přídavné jméno, sloveso, příslovce. Některé dálněvýchodní jazyky tohle nerozlišují.

Obecně si myslím, že všechny tyhle záležitosti by mohly mít vliv na takzvanou národní povahu, ale rozhodně jsem to nijak nezkoumal.

Díky tomu, že v češtině skloňujeme a časujeme, můžeme slova ve větě řadit poměrně volně a rozumíme si, zatímco v němčině nebo angličtině je postavení slovních druhů ve větě přesně dané. Vede tohle jasné gramatické uspořádání k nějaké větší strukturovanosti myšlení?

Myslím, že ne, působí to spíše v opačném gardu. Podívejme se na to z jiné strany. Jazykem, na kterém se ukazovala jasnost uvažování, byla vždycky latina, která je v tomto směru češtině podobná. Má sice jen šest pádů, sedmý jí chybí, ale to je zanedbatelné. Slovní pořádek má ještě volnější než čeština. Myslím si, že volný slovní pořádek naopak dává větší možnosti vyjadřování.

Podívejme se třeba na dvě věty, které se liší jen slovním pořádkem: Málo lidí čte mnoho knih. Mnoho knih čte málo lidí. V prvním případě říkám, že je málo lidí sečtělých, takových, kteří mají velkou knihovnu a přečetli za život deset nebo dvacet tisíc knih. Prostě, vzdělanců je málo. Druhá věta nemluví vůbec o lidech, ale o knihách. Přeházení slovního pořádku vede k drastické změně významu. Teď mluvím o tom, že mnoho knih je takových, že ani nestojí za to, aby je četlo mnoho lidí. Díky funkční perspektivě větné, tedy aktuálnímu větnému členění, se význam rozběhl úplně jinam. Podobně to bylo v latině, slovní pořádek sice neurčuje gramatickou stavbu věty, ale určuje to, o čem věta mluví. Čili možnosti přesného vyjadřování jsou širší.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace