5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > V pohodlí toho člověk příliš nedokáže

V pohodlí toho člověk příliš nedokáže

Autor: Lucie Hrdličková | Datum: 3.6.2009 | Vydání: 6/2009

Pořádá semináře o psychologii hlasu a vychází přitom z východních kořenů. Podle čínské zpěvačky, skladatelky a pedagožky Feng Yűn Song se východní psychologie nikdy zcela neoddělila od filozofie a náboženství. A tak si může dovolit klást na člověka vysoké nároky, díky nimž se jeho hranice posouvají dál.

O vás je známé, že pořádáte semináře o psychologii hlasu. Co může hlas o nás prozradit?

Úplně všechno. Hlas je indikátor, zrcadlí stav fyzického těla, ukáže, zda jsme zdraví či ne. Zrcadlí stav dechu a náš psychický stav – tedy okamžitý stav, ve kterém se nacházíme. Hlas funguje na dechu. Tvorba tónů stojí na správném fungování dýchacího cyklu. Pokud je tam nějaký blok, je to slyšet, problém se tedy odráží ve tvorbě hlasu. Mentální, psychický stav přímo naviguje dýchací cyklus. Hlas je pouze projev těla, celého já, je výtvorem našich hlasivek.

Lze skrze hlas ovlivnit osobnost člověka?

Samozřejmě. Na tom stojí celá moje práce na seminářích. Hlas je výsledkem celého tvůrčího procesu lidské osobnosti. Proces lze vnímat z druhého konce – od psyché, psychického stavu mysli až k dechu a hlasu. Od hlasu lze proto sondovat nazpátek dech, stav mysli nebo psychický stav obecně. Hlas můžeme regulovat a ladit. Já si připadám na svých seminářích jako ladička. Účastníky semináře vnímám jako hudební nástroj, je tam dech, je tam mysl, je tam tělo. Oni jsou hlavní aktéři, já jen pomáhám ladit. Je to společná tvůrčí práce, nesmírně zajímavá.

Jeden z vašich seminářů je nazvaný „hlas dítěte v nás“. Jak můžeme objevit to kreativní dítě v nás a jak ho rozvíjet?

Je dítětem našeho dětství. U dospělého člověka je to naše prvotní přirozenost, ta je synonymem našeho vnitřního hlasu. Každý je jiný, jedinečná osobnost. Na moje semináře přichází každý s jinou potřebou, například profesionální zpěvák potřebuje vylepšit techniky. Byla za mnou sólistka opery, starší paní, která si stěžovala, že nevyzpívá to, co dříve. Po pětidenním semináři odešla s tím, že se dostane opět do vysokých poloh, a navíc byla schopna zpívat i nižší polohy, které dříve nepoznala. Divila se, že je schopná zpívat alt. Procházela přechodem. Základní problém byl v tom, že měla strach z toho, že nové generace nastupují, to je velice lidské. Strach napíná mysl, zkracuje dech a dýchací cyklus je neklidný. Napětí mysli a dechu pak působí na svaly a ty se dostávají do křeče. Když je člověk nemocný, pak zpětně působí na dech, dýchací cyklus nemůže fungovat a je to slyšet na hlase. Není důležité, zda pracuji s amatérem nebo profesionálem. Záleží na tom, do jaké míry je zájemce odhodlaný k práci a potom se rozhodnu, zda s ním chci pracovat. Jde o víru… nakolik chci pracovat, zda si věřím. Takový člověk potom dokáže zázraky. Přišla ke mně jedna dívka, moc zpívat neuměla, ale hrála na několik nástrojů a tvořila vlastní věci. Toužila po tom je sama i zpívat. Já jsem jí věřila. Když jsem ji poslouchala, řekla jsem jí: „Za rok a půl budeš zpívat a sama budeš překvapená, já z tebe udělám zpěvačku.“ Musí to být osobnost, která to dokáže. Nezáleží ani tolik na talentu, jako na osobnosti. Ta dívka k sobě byla tvrdá, dokonce měla nález na foniatrii, tak jsme pracovali především na dechu. Po roce foniatrický problém zmizel. Další důležitou kapitolou je hudební sluch. Někdo se narodí se zavřenou branou, ale ta brána se dá otevřít. U této dívky se neuvěřitelně prohloubilo hudební cítění, dneska už je profesionálka. Ale moje práce nejsou jen úspěchy.

Řekněte mi tedy nějaký neúspěch.

Není to můj neúspěch, spíš ukázka úskalí pro každého zájemce, který se chce do zpěvu pustit. Mám jiného žáka, který ke mně chodí. Je to jako s rostlinou, já čekám a musím ladit včas. Chce to správné načasování. Když ladím předčasně nebo naopak pozdě, propásneme ten moment. Stále vyčkávám a pozoruju. Žák dělá pokroky v dechových a hlasových technikách, ale pořád to není ono – problém je v psychice. Ten člověk je příliš upnutý ke svému silnému egu, proto to napětí v hlase. Ještě pořád není v pohodě, má nevyřešený vztah sám k sobě a je závislý na věcech, které nejsou důležité. To se odráží v osobních vztazích a v tom zpěvu to je také slyšet. Takových lidí mám kolem sebe více. Dělají nějakou práci a očekávají okamžitý efekt – to je ta závislost na svém egu. Jsou aktivní, chodí na jógu, na terapeutické kursy, ale hlavní problém je v nich samých. V budhismu je každé probuzení podmíněno neustálou prací, ale přitom člověk nesmí očekávat. Musíme pozorovat, aktivně čekat.

Mnohdy nám rodiče či okolí vnukne pocit, že neumíme zpívat. Je těžké se ho zbavit?

Další velká skupina lidí, která ke mně chodí, jsou lidé, kteří by rádi zpívali. Ptám se jich na jejich záměr. Práce je nastavena podle jejich záměru. Někteří opravdu mají ambice stát za mikrofonem, ale většina chce jen umět zpívat, nebát se předvést něco před kamarády. Pro takové lidi je přístup nejcitlivější, nejjemnější. Cílem je, aby si zazpívali a byli spokojení sami se sebou.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace