5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Z historie líbání

Z historie líbání

Autor: Jan Lukavec | Datum: 3.5.2016 | Vydání: 5/2016

Téma líbání není jen doménou romantických autorů. I ti seriózní se snaží vypátrat dávný původ polibku a řeší otázku, zdali jde o jev kulturně omezený, či univerzální a nakolik souvisí s romantickou láskou.

Z historie líbání

Asi první, kdo se u nás vydal na objevitelskou výpravu za historií polibku, byl spisovatel, právník a magistrátní úředník Hugon Václav Wunsch (1857–1930). Ve svém spise O hubičkách vydaném v roce 1890 tvrdí, že jde o vůbec „nejstarší instituci“ a její prapůvod hledá už v biblickém ráji. Tam prý začala malá včelka „obletovati růžovou kyprostí kynoucí rtíky první ženy, jako by na nich sladkého medu pro sebe hledala“. Když to viděl Adam, „blaživá myšlénka proletěla mu hlavou – a v témže okamžiku již spočinuly rty jeho na rtech ženy, opojujíce se kouzelným jejich pelem“.

Líbáme se od pravěku

U Adama začíná také novinářka a reportérka Adrianne Blueová ve své knize O líbání (2002). Adamovou hypotetickou partnerkou je v jejím podání Lucy, slavný samičí exemplář Australopithecus afarensis, jehož ostatky nalezené roku 1974 jsou staré 3,2 milionů let :„Jedné sobotní noci v prehistorické Etiopii humanoidní Lucy zjistila, že se jí zamlouvá líbání s Adamem, a historie lidstva se změnila. Byl to prométheovský okamžik. První erotický polibek uvolnil pouta smyslnosti.“ Místo zběžné penetrace zezadu, obvyklé u ostatních primátů, jsme „objevili rozkoš milování tváří v tvář“.

První erotický polibek tedy Blueová klade hluboko do lidské prehistorie. A i když jde o nadsázku, skrývá se za ní autorčina vážně myšlená teze, že i lidé, kteří nepřišli do kontaktu se západní tradicí, se zamilovávají a zamilovaně se líbají. Zprávy o kulturách, v nichž se erotické líbání nepraktikuje (odhaduje se, že to může být až desetina světové populace), autorka relativizuje či bagatelizuje. Třeba tím, že údajně domorodci evropským antropologům prostě neříkali pravdu, protože šlo o téma, které s cizími lidmi nehodlali rozebírat. Připomíná, že cosi jako analogii polibků najdeme i u některých savců, a trpasličí šimpanzi bonobo je praktikují jednoznačně.

I proto autorka polemizuje s velmi silným táborem těch, kteří vnímají romantický polibek až jako produkt romantické lásky. Z pohledu historické antropologie je datován zhruba do období 12.–13. století jako součást dvorské lásky ve Francii. Skutečná „romantika“ v lásce i líbání je podle některých autorů až produktem průmyslové revoluce a demografických změn, které nastávají koncem 18. století ve Velké Británii. „Na objev lásky a jejího využití coby základny pro následné manželství může být nahlíženo jako možná na nejdůležitější změnu v historii západní mentality, která se objevila v období rané moderny,“ tvrdí historik Lawrence Stone. „Objev romantické lásky“ až v tomto období prý souvisel s faktem, že do té doby si lidé kvůli sociální nestabilitě a vysoké úmrtnosti nemohli dovolit chovat k sobě příliš hluboké city.

Ovšem americká antropoložka Helen Fisherová naopak soudí, že „romantická láska je nám vrozena a je součástí naší společné evoluční historie“. Začala se podle ní objevovat už dva miliony let před naším letopočtem v souvislosti se změnami reprodukčních strategií v době, kdy člověk začal chodit po dvou a zabývat se lovem a sběrem. Už v této době se podle Fisherové začíná vedle testosteronové sexuální touhy objevovat i dopaminová romantická láska, pro niž je typické intenzivní objetí a příjemné pocity spojené s konkrétní osobou či její idealizace.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace