5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Ženskost už není, co bývala...

Ženskost už není, co bývala...

Autor: Eva Hauserová | Datum: 28.2.2014 | Vydání: 3/2014

Během uplynulých desetiletí jsme zažili výrazné posuny v genderových standardech čili v normách očekávaného chování mužů a žen. Je možné, že se v budoucnu rozdíly úplně rozpustí a zmizí? Nebo spíš existuje určitá hranice a dá se čekat, že se nějaké genderové rozdíly udrží trvale?

Ženskost už není, co bývala...

Jen těžko si už dnes dokážeme představit, co bylo pokládáno za genderové normy před pouhou stovkou let. Tak například představa ministryně byla sama o sobě tak nesmírně komická a absurdní, že jeden tehdejší kreslený vtip nezobrazoval nic jiného než právě ministryni! Haha! V prvorepublikových filmech krásně vidíme, kam sahala ženská emancipace: sportovkyně ano, puťkovství domácí bylo nahrazeno mondénní elegancí včetně nezbytné cigarety, ale i vystudovaná právnička nebo lékařka nakonec stejně nalezla pravé štěstí v náruči milovaného muže. Žena ve správní radě společnosti či továrnice byla jevem absolutně nemyslitelným. Pokrokový podnikatel Tomáš Baťa měl jasno. „Slovo muž znamená živitel,” říkal. Jeho Škola práce přijímala zpočátku jen chlapce, a když začala později přijímat děvčata, měla na ně nesrovnatelně nižší požadavky. Dívky se tu učily hlavně vařit, šít a hospodařit.

Právo ženy na volbu mezi rodinou a kariérou

Ženy sice během 20. století v různých zemích postupně získávaly volební právo, ale muži zůstali oficiální hlavou rodiny a úplná rovnoprávnost v rodině začala u nás platit až po druhé světové válce s novým zákonem o rodině, který v roce 1949 odstraňoval instituci hlavy rodiny a byl ve své době nejpokrokovější v Evropě. Ve skutečnosti se ještě v dobách mého mládí v 70. letech obecně pokládalo za správné, přirozené a nezpochybnitelné, aby se role muže a ženy lišila a aby pro muže byla na prvním místě kariéra či práce, pro ženu pak rodina a vytváření domova. Skvěle je to vidět i v dobových televizních seriálech. Ano, ženy se mohly věnovat kariéře a být úspěšné, ale to se pokládalo za výjimky z normy a tyto ženy často kariéře obětovaly rodinu. Výjimečně úspěšné, geniální ženy byly přijímány vcelku vstřícně, ale pokud běžná vysokoškolačka odkládala založení rodiny kvůli kariéře, tak jak se to pravidelně děje dnes, setkávala se s nepochopením a odsuzováním z neženskosti a sobectví. V žádném případě nikoho nenapadlo, že by o děti měli pečovat rodiče rovným dílem a obdobně že žena by neměla být vždy v roli objektu, múzy či inspirátorky. Například akty byly v drtivé většině ženské nebo si vybavuji, jak v oblíbeném divadle Semafor fungovali jako baviči muži, kteří obstarali všechno mluvení, a ženy kolem nich zpívaly, tančily a byly hezké na pohled. Nad podobnými stereotypy tehdy nikdo nepřemýšlel a byly jednoduše pokládány za přirozený stav.

V té době jsem coby gymnazistka chodila do zájmového literárního kroužku, jehož vedoucí pan Kacetl nám jednou vykládal, že úloha žen je sloužit mužům jako inspirace, zatímco skuteční tvůrci jsou vždy muži. Rozzuřilo mě to, nechtěla jsem být inspirátorkou, ta role mi připadala velmi nudná, chtěla jsem být tvůrkyní! Hodila jsem po něm propisovačkou a shodila jsem mu brýle. Utkvělo mi to v paměti, protože se jednalo asi o můj nejnásilnější feministický čin vůbec.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace