5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Žijete on-line?

Žijete on-line?

Autor: Pavla Koucká | Datum: 15.6.2006 | Vydání: 7-8/2006

Rádiu trvalo rozšíření po celém světě téměř čtyřicet let, televizi třináct. Internet to zvládl za pouhé čtyři roky. Počet jeho uživatelů nyní přesahuje půl miliardy a stále stoupá. Jak jeho závratný nástup ovlivňuje naše životy?

"Spadnul internet? A že dnes nepůjde? Tak to jdu domů," prohlásil Vašek po příchodu do práce. Jako on-line poradce by byl totiž v kanceláři bez připojení víceméně zbytečný. Podobně jako on to cítí i mnoho dalších lidí různých profesí. Internet naši práci zrychluje a mnohdy i zefektivňuje. Velké uplatnění však nachází i mimo zaměstnání: jeho prostřednictvím komunikujeme se svými blízkými i s těmi, s nimiž bychom se jinak nikdy "do řeči" nedali. S jeho pomocí vyhledáváme informace, zábavu, věnujeme se sexu... Celkově v České republice využívá služeb internetu polovina obyvatel.

Za účelem shromažďovat data o vlivu internetu na populaci v různých zemích světa vznikl v roce 1999 Světový projekt o internetu (World Internet Project). Tenkrát jej odstartovaly Spojené státy americké, nyní se ho již účastní přes 20 zemí včetně České republiky. V rámci projektu je realizována longitudiální studie zabývající se vlivem počítačů, internetu a příbuzných technologií na jedince, rodinu a společnost v celosvětovém měřítku.

V rámci tohoto projektu bylo například zjištěno, že se díky internetu na pracovišti cítíme být produktivnější. Snížení pracovní výkonnosti vlivem internetu uvedlo pouze 5 % Čechů, kteří v práci internet používají, naopak jako produktivnější se vnímá 58 % jeho uživatelů. U lidí s vyšším vzděláním a u podnikatelů je tento trend ještě výraznější.

Velmi častým využitím internetu je pak on-line komunikace. "Pokud sečteme čas, který lidé tráví na internetu komunikací - to znamená e-mail, on-line vzkazy, chaty, telefonování, diskuzní fóra a on-line hry, zjistíme, že komunikací se zabýváme v průměru čtvrtinu času, který u internetu trávíme," říká David Šmahel, řešitel Světového projektu o internetu - Česká republika. Psychologové bývají na téma komunikace prostřednictvím sítě sítí často tázáni. Jaká jsou specifika internetových "dostaveníček"? Co nám kyberprostor nabízí a co bere? A jak se v souvislosti s ním mění naše vztahy s druhými lidmi? Na tyto otázky v současné době odpovídá již množství výzkumů, domácích i zahraničních. Světový projekt o internetu ukazuje spíše kladný vliv internetu na mezilidské vztahy. Podle většiny respondentů navýšil internet množství jejich kontaktů - a to nejvíce s přáteli a s lidmi se stejnými zájmy. A podobný je trend i u rodinných příslušníků a kolegů v práci. Množství kontaktů sice neznamená samo o sobě vyšší kvalitu vztahu - nicméně respondenti si pochvalovali internet i v tomto ohledu - uváděli, že jejich vztahy se díky internetu ve většině případů zlepšily.

Značná část komunikace však probíhá nonverbálně, a mimické svalstvo klávesnice prostě nenahradí. Neupadá tedy vyjadřování našich citů? Pravda, uživatelé internetu vynalézají různé značky pro vyjádření svých emocí, od důrazu vyjádřeného velkými písmeny přes smajlíky až po všeliké většinou z angličtiny pocházející akronymy (LOL jako laughing out loud / hlasitě se chechtám a podobně). Avšak marná sláva - při klasickém chatování se nevidíme, neslyšíme, necítíme - o dotyku nemluvě. Většina nonverbálních informací nám tak uniká.

Velký průlom v tomto směru však zřejmě nastane s rozšířením nových komunikačních možností - dlouho čekat na sebe nejspíš nedají chaty přenášející hlas i obraz diskutujících. Mimiku a haptiku (pohyby rukou) diskuzních partnerů tak zřejmě budeme moci sledovat v přímém přenosu. Proxemika (fyzická blízkost) spolu s čichovými a hmatovými vjemy však i nadále zůstane doménou skutečného setkání.

Nevadí, když zčervenám

Psychologicky vysoce zajímavý je disinhibiční efekt internetu. Větší otevřenost při komunikaci v kyberprostoru než ve skutečnosti udává téměř třetina Čechů. "Když nikdo neví, že to jsem já, tak na sebe klidně všecko prásknu," říká chatař Karel (38). Též odborníci disinhibiční efekt na síti často zdůvodňují anonymitou. Avšak vzhledem k tomu, že se tento jev objevuje i u lidí, kteří při on-line komunikaci netají svou pravou identitu - podepíší se, prozradí, kde pracují...je jisté, že disinhibici způsobují i jiné okolnosti. Podrobně se příčinami disinhibice na internetu zabýval John Suler z Rider University (USA). Jedním z dalších pramenů tohoto jevu je podle něj skutečnost, že účastník internetové komunikace není vidět. Neviditelnost a anonymita se samozřejmě překrývají, nejsou však totožné. "Štve mě, že když balím holku, třese se mi hlas. Na chatu se toho bát nemusím," svěřuje se Kamil (16) a jeho o rok starší spolužačka Zuzka se smíchem dodává: "A ze mě si zase nikdo nemůže dělat legraci, že červenám!" Další chataři si pochvalují, že je netíží, když se jejich protějšek mračí, nesouhlasně kývá hlavou či se tváří znuděně. Prostě to nevidí. Svým způsobem se dokonce dá říci, že klasická psychoanalýza, kdy analyzand ležel na lůžku a analytik seděl za jeho hlavou v křesle s nejasným výrazem, se vlastně cíleně snažila dosáhnout některých aspektů, s nimiž se nyní setkáváme u internetu.

Dalším jevem, který podle Johna Sulera způsobuje disinhibici, je asynchronnost. Lidé na internetu nekomunikují v reálném čase. Na odpověď můžete čekat minuty nebo hodiny, ale taky dny, či třeba měsíce. A skutečnost, že nejste přítomni bezprostřední reakci na to, co řeknete, působí disinhibičně. Na druhou stranu se však domnívám, že pro člověka svěřujícího se s něčím osobním působí asynchronnost spíše opačně - asi by mě nepovzbuzovalo k vyšší otevřenosti, kdybych absolutně netušila, kdy (a jestli) se mi dostane odpovědi. Čím je pro nás diskutovaná tematika citlivější, tím větší potřebujeme mít jistotu odpovědi a znát její časový horizont. Tuto skutečnost ostatně reflektuje i Etický kodex internetového poradenství (Antoš a kol., 2005), který říká: "Internetová nabídka poradenských služeb musí obsahovat jednoznačný časový závazek, dokdy může klient očekávat odpověď." Zajímavý se v této souvislosti jeví i další výstup Světového projektu o internetu: zkušení uživatelé internetu nepovažují rychlost odpovědi na e-mail za tak důležitou, jako uživatelé méně zkušení - ti se častěji domnívají, že e-mail má být zodpovězen co nejdříve.

Další jev mající disinhibiční efekt nazývá Suler solipsistní introjekcí. Má tím na mysli, že máme tendenci si svého internetového diskuzního partnera nějak představovat. Na základě toho, co a jak píše, a také podle svých zkušeností, přání a potřeb mu přiřadíme hlas a někdy i tvář. Zčásti neuvědomovaně pak můžeme nabýt představu, že psaná diskuze se odehrává celá v naší hlavě, jako dialog mezi námi a postavou vzniklou naší představivostí. Fantazijní rozhovory jsou velmi běžné: často si pohráváme s představou, jak bychom s někým flirtovali, co bychom nejradši řekli šéfovi, který nás zrovna naštval nebo jak by nám asi poradil kamarád, kdybychom se mu svěřili s problémem. V takových fiktivních rozhovorech říkáme věci, jež bychom si ve skutečnosti říci nedovolili. A tím, že internetová diskuze, byť reálná, působí jaksi neskutečně, dovolí nám chovat se tak, jak bychom se chovali ve své fantazii.

Řada lidí údajně také vnímá svou existenci v kyberprostoru internetu jako jiný život - jakousi hru s pravidly a principy, jež neplatí v reálném životě. "Internet je super v tom, že tam jsem tím, kým chci zrovna být. Často se třeba dělám starší a snažím se působit děsně rozumně, a někdy si zase zahraju naivku, co má všechno na háku," tvrdí Radek (17). Takové hry mají význam zejména v období dospívání, kdy mladí lidé hledají sebe sama a experimentují se svou identitou. Na internetu mohou být někým jiným velmi lehce.

Tradiční internetová filozofie praví: Všichni jsme si rovni. Ostatně ani síť sama nemá centralizovanou strukturu ani kontrolu. Na internetu se nehraje na sociální postavení či funkce, bledne význam akademických titulů. Spoluúčastníci internetové diskuze netuší, zda sedíte za dubovým stolem luxusně vybavené kanceláře ve své vile, či jste si konečně zase ušetřili na hodinu v internetové kavárně. I když se i tyto charakteristiky nějakým způsobem do kybersvěta prolínají, daleko větší roli v získání váženosti u kolegů v internetové debatě hrají vaše komunikační schopnosti, znalosti, prezentované hodnoty a jejich stálost. A i tato rovnost zřejmě působí na naši sdílnost.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2006.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace