5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Autorita založená na křiku a síle lidi ochromí

Autorita založená na křiku a síle lidi ochromí

Autor: Marie Těthalová | Datum: 8.9.2010 | Vydání: 7/2010

Divadelní hry Davida Drábka nenechají nikoho v klidu. Parodie a inspirace kýčem a komerční tvorbou spojené s hudbou Darka Krále diváky uchvátí stovkami nápadů. Jak David Drábek vzpomíná na svá školní léta? A kde bere inspiraci a sílu pro svou tvorbu?

Autorita založená na křiku a síle lidi ochromí

Na co si vzpomenete, když se řekne škola?

Na školní mlíka, tedy takovou tu vodu, co se vydávala za mlíko. A k tomu byla houska. Byl jsem hodně tlustý dítě, tak jsem to měl rád. A v Týništi, kam jsem chodil do školy, se o velké přestávce chodilo dokola po chodbě jako na vězeňském dvoře. A uprostřed byla taková paní s klackem a ta nás kontrolovala.

A byl jste hodný žák?

Ano, já jsem byl celkově hodné dítě, takové „staré mladé“. Kamarádil jsem s dívkami a měl jsem rád staré lidi. Když u nás byla návštěva, raději jsem seděl s dospělými a ujídal jim chlebíčky ze stolu. Takže vzorné otylé dítě, jedničkář, naprosto bezproblémový, dokonce až tak, že jsem pubertou prošel bez jakékoli revolty vůči rodičům, což myslím není úplně v pořádku. S dospělými jsem kolaboroval, rozhodně jsem se proti nim nebouřil.

A kdy jste si tu pubertu vybral?

Nevím… Možná že až teď. V něčem je teď člověk čím dál divočejší, větroplach. Ale revolta vůči rodičům u mě nenastala nikdy. Víte, čím je člověk starší, tím víc je chápe, někdy si i uvědomí, že jim v něčem křivdil.

Vzpomenete si někdy na své učitele?

Ano, vzpomenu… Na základní škole jsme měli češtinářku, která byla velmi důrazná, pedantská, zejména na pravopis, ale zároveň vybičovala můj zájem o češtinu. Já jsem opilý češtinou, českým jazykem, je to můj výrobní nástroj. Když ráno otevřu svůj soustruh, který má to nakousnuté jablíčko (usmívá se), vidím, že češtiny se nikdy nenabažím. Jsem milcem češtiny. Mám dojem, že úroveň používání jazyka klesá. Nechci říkat, že dřív bylo lépe, ale dnes se jazyk kontaminuje. Stejně tak se mi nelíbí, že se směřuje k tomu, že se děti nebudou učit psát psacím písmem. Proč si pořád něco zjednodušovat, vždyť atletům taky nesnižujeme výšku překážek.

Z druhého pólu učitelů pocházela má narychlo naklonovaná angličtinářka, byla to bývalá ruštinářka. Byla to taková máslovitá, mléčná žena, bez jakékoli autority, která nás puberťáky pak nakonec prosila, ať neopouštíme místnost, když je hodina. A já tak přišel o drahocenné roky, kdy jsem se mohl vybičovat v angličtině. Je to veliká škoda; s hrůzou jsem zjistil, že se ta mezera nedá dohnat. Nebo ne že by se nedala, ale tím, že se detailně zabývám češtinou, nenaučil jsem se dostatečnému klidu při učení angličtiny a zjistil jsem, že nikdy nebudu mluvit zdaleka tak bohatě jako v češtině. Ale to nevadí, důležité je začít mluvit. Mě ale ta tréma a pocit nedostatečnosti v angličtině tak svazovala, že jsem se ji nenaučil podle svých představ.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy