5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Hrdinové našich rodin - Jak využít ve škole zájem o rodokmeny

Hrdinové našich rodin - Jak využít ve škole zájem o rodokmeny

Autor: Jiří Karban | Datum: 7.4.2015 | Vydání: 4/2015

Čím více figur světové i domácí historie si žáci a studenti nabiflují do hlavy, tím méně toho tuší o dějinách vlastního rodu. I kdyby toto odvážné tvrzení platilo jen částečně, vyplývá z něj, že cosi není v pořádku. Jak to napravit?

Hrdinové našich rodin - Jak využít ve škole zájem o rodokmeny

Naznačený paradox se dotýká nejen současnosti, tedy dnešních školáků, ale i generací, které už mají dávno vystudováno. Zkuste se poptat příbuzných, kolegů, kamarádů. Málokdo z nich je schopen vysypat z rukávu dostatečné znalosti o životě předků – například pradědečků a prababiček. Dospělí lidé jsou obvykle schopni vyprávět o tom, jak žili jejich prarodiče. O těch před nimi a ještě starších často netuší vůbec nic.

Jelikož autor těchto řádků při nastolování tématu nechce zůstat osamocen, bere si na pomoc Střevíce z lýčí, půvabnou knížku Františka Nepila (1929–1995). Ve stejnojmenné vyprávěnce pan spisovatel konstatuje: „Člověk je svérázně nevděčný tvor. Zná dějiny Země a ví, kudy táhl Cézar do Egypta a kudy Hanibal na Řím. Ví, kdo dal koho popravit ve francouzské revoluci, a ví, jak zorganizoval svou říši Dioklecián. Ale neví, čím byl jeho vlastní pradědeček, jak se jmenovala jeho vlastní prababička za svobodna, a neví, odkud kam se harcovali a co je všechno potkalo, než začal on sám užívat krás a strastí tohoto světa.“

Jedna věc je zarážející: přestože Nepilův text byl poprvé vydán už před třiatřiceti lety, je evidentní, že závažná připomínka nepadla na úrodnou půdu. Od té doby se neobjevil ani jeden ministr školství či výukový reformista, který by prosazoval zavedení nového předmětu s názvem rodinný dějepis. Jistě, nadsázka. Ale s ní se vnucuje vážně myšlený otazník, zda to nějak nesouvisí s postavením rodiny a hodnotami, které v sobě nese. Odpověď lze hledat v povaze dvou režimů: zatímco ten starší byl ve znamení zájmů totalitní Strany a všemocného Státu, v tom mladším se dařilo a daří přepjatému individualismu, potažmo egoismu. Konsolidovaná rodina a vědomí rodových kořenů? Kdepak, to není zrovna „in“.

Prapředci z první světové

Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré. Když se v loňském roce připomínalo sté výročí od vypuknutí strašlivé světové války, zvedla se vlna zájmu o generaci mužů, kteří v roce 1914 navlékli uniformu. Mediální výstupy zjevně inspirovaly mnohé jedince, kteří začali pátrat po osudech předků za první světové války. Pro příklady netřeba chodit daleko. Snad každý je musel ve svém nejbližším okolí zaznamenat. Mimochodem – autor tohoto textu bádal po osudu jednoho ze svých pradědečků, který strávil část války v ruském zajetí. Když se snažil dopídit, zda prapředek po návratu z velké země někdy doma vyprávěl o válečných zážitcích, o hrůzách v zákopech, o používání bodáků, o traumatech ze zajateckého tábora, s překvapením zjistil, že praděd prý nejčastěji vzpomínal na to, jak kdesi na dálném venkově ukradl přítulného psa…

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy