5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM - UČITELŮV STRAŠÁK NEBO POMOCNÍK?

INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM - UČITELŮV STRAŠÁK NEBO POMOCNÍK?

Autor: Eliška Vrchovská | Datum: 8.10.2008 | Vydání: 8/2008

Jedno z častých témat, které se v diskusích o vzdělání skloňuje ve všech pádech, je individuální přístup k žákovi. Zahraniční trendy směřují čím dál víc k výuce orientované na žáka (studentcentered teaching). Aby mohl učitel rozvíjet klíčové kompetence žáka, potřebuje zohlednit jeho individuální styl a tempo učení.

Individuální přístup k žákům je základním principem tzv. inkluzivního vzdělávání, tzn. vzdělávání, které zohledňuje potřeby všech žáků (včetně žáků nadaných, se specifickými vzdělávacími potřebami nebo ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí) a nabízí jim rozličné a flexibilní cesty, jak kvalitního vzdělání dosáhnout. V dokumentech MŠMT ČR zaznívá požadavek na to, aby v procesu vzdělávání byly respektovány individuální potřeby žáků a bylo jim umožněno v rámci jejich dispozic dosáhnout osobního maxima.

Co ale tyto libé cíle znamenají pro každodenní praxi učitele? A proč se často nedaří tyto principy přenést do každodenního chodu škol? Možná je to tím, že není vždy úplně jasné, co se za pojmem individuální přístup vlastně skrývá. V diskusích pak zaznívají námitky jako: „Jak se můžu zabývat každým zvlášť, když mám ve třídě třicet žáků a musím s nimi probrat, celou učebnici‘?“ „Jak udržím ve třídě kázeň?“ „Není to moc práce s nejistým efektem?“

V čem tedy spočívá individuální přístup k žákům?

Každý se učí jinak - respektujme to

Základní podmínkou úspěšné aplikace individuálního přístupu je poznání, jací žáci se mi sešli v dané třídě. To znamená, s jakou zkušeností z domova i z předchozího vzdělávání ke mně přicházejí, jaký mají styl učení i projevu.

Co to znamená? Každý se učíme trochu jinak, někdo lépe vnímá mluvené slovo, někdo potřebuje vizuální či grafické podněty, jiný si potřebuje novou informaci „osahat“: Někomu např. stačí si schéma elektrického obvodu nakreslit, jiný si jej potřebuje sestavit. Někdo musí vidět nové slovíčko napsané, někdo jej musí slyšet, aby byl schopen si ho zapamatovat. Všichni si jistě vzpomeneme na pana Svátka z filmu Marečku, podejte mi pero, který musel přecházet po místnosti, když chtěl zformulovat složitější větu, např. když měl mluvit o století páry. Lišíme se také v tom, zda radši pracujeme sami, nebo ve skupině. A někomu nejlépe vyhovuje o problému diskutovat ve dvojici, protože ve větší skupině se tolik neprosadí.

Svou roli hraje i to, jaké mají žáci rodinné zázemí, jaké mají mimoškolní aktivity apod.

To všechno bychom měli o žácích vědět a zohledňovat při výuce. V procesu učení by měl totiž každý žák dostávat takové podněty a zažívat takové situace, aby mohl aplikovat právě svůj styl učení. Zvyšuje se pak šance, že více žáků s rozličnými kognitivními a učebními styly bude zažívat úspěch a více žáků ve třídě bude motivováno k dalšímu učení.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy