5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jak se dělá ticho

Jak se dělá ticho

Autor: Jan Nejedlý | Datum: 8.10.2014 | Vydání: 8/2014

Pokud patříte k učitelům, kteří otevřou dveře třídy a ta se vzápětí naplní vaším charismatem, žáci doslova oněmí, visí vám 45 minut na rtech, přestože probíhá šestá hodina v pátek, a promluví jen na výslovné vyzvání či pošťouchnutí ukazovátkem, pak pro vás tento článek není. Vy ostatní čtěte dál.

Jak se dělá ticho

V některých sofistikovaných (a draze placených) jazykových kurzech se nesmíte při hodině ani napít. Šroubování víčka plastové lahve či nedejbože vypšouknutí bublinek syceného nápoje by mohlo narušit tempo a vytrhnout ostatní z maximální koncentrace. Ztratily by se vskutku cenné vteřiny a pracovnímu nasazení by mohl takříkajíc „spadnout řemen“. Oproti tomu vyučovací hodiny na některých základních školách se liší od přestávky jen přítomností učitele ve třídě. „Pardon, nevěděl jsem, že zde přednášíte,“ říká ředitel učiteli ve známé povídce Šimka a Grossmanna, „zdálo se mi, jako by se tu válcoval plech.“

Existují pedagogické teorie, které tvrdí, že ticho ve třídě není nutné, ba dokonce, že lpět na něm je známkou zkostnatělého přístupu ke vzdělávání. Jistě to platí pro určité formy výuky (skupinové vyučování) nebo předměty (výtvarná či hudební výchova), ale pokud vás žáci prostě neposlouchají, nemůžete jim oznámit ani to, že hoří. Předávání informací, neřku-li poznatků někomu, kdo je odmítá vyslechnout, můžeme připodobnit k práci zedníka, který postaví řadu cihel a z druhé strany mu je někdo skopne – a tak pořád dokola. Když není ticho, žáci nevnímají, když nevnímají, nechápou, když nechápou, neprospívají. Rodiče pak draze platí za soukromé doučování něčeho, co by se děti byly bývaly dozvěděly zdarma, kdyby…

„Kde je bázeň, tam je kázeň,“ tvrdil už starý Kosmas. Ovšem jak udržet klid ve třídě, když na zdi nevisí rákoska ani krucifix, ale obraz prezidenta, případně plakát nějakého potetovaného rappera? S ukazováčkem před ústy si vystačíte první hodinu v první třídě. A co dál?

Pst! Pst!

Nejčastější způsob utišení žactva je paradoxní: ticho se dělá řevem. Občas prostě musíte přidat decibely, aby vás děti vůbec začaly vnímat, říkají praktici zdůrazňujíce zvučný hlas coby základní výrobní prostředek pedagoga. Tělocvikáři (a policisté) si mohou vypomoct píšťalkou, ostatní bušením do katedry třídnicí, klíči, pravítkem, Nikita Chruščov tloukl do řečnického pultu v OSN botou.

Opačnou metodou je vyvolání ticha tichem. Učitel v hlomozící třídě ztlumí hlas, případně zmlkne docela. Žáci, co pochopili, začnou drkat loktem do svých sousedů a syčet: „Pst! Pst!“ Dle zkušeností z praxe tato technika zabírá spíše na starší studenty, mladší děti nabudou dojmu volné hodiny. Rozhodně častěji se ovšem setkáte s vynucováním klidu výhrůžkou či trestem. Hrozbami typu „Klid, nebo si napíšeme písemku z uhlovodanů!“ ale mezi řádky říkáte, že učení je za trest. Zoufalejší už může být jen prosba: „Děti, prosím vás, dejte už si ty pusinky na zámeček…“ A poznámka do žákovské? Kdyby vás v běžném životě někdo nerespektoval či štval, napsali byste mu na papírek svou stížnost s tím, ať to nechá doma podepsat? Jenže škola není běžný život… Tam se za ticho dokonce odměňuje – barevným lístečkem, korálkem či bonbonem. Trochu jako byste někoho odměňovali za to, že dýchá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy