5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Jsou učitelé připraveni na žáky se specifickými poruchami učení?

Jsou učitelé připraveni na žáky se specifickými poruchami učení?

Autor: Lenka Krejčová | Datum: 16.6.2006 | Vydání: 6/2006

Zatímco výzkum neuroanatomických příčin specifických poruch učení (SPU) a rozvoj diagnostických i reedukačních metod mají už dlouhou tradici, teprve v posledních desetiletích se začínají zdůrazňovat také psychosociální aspektyporuch učení. Odborníci se zajímají o postavení dětí i dospělých s dyslexií ve společnosti, o způsoby, jimiž zvládají náročné situace, či o projevy možné další neurotizace, která se rozvíjí v souvislosti s poruchami učení.

V letech 2002 až 2005 byl v Psychiatrickém centru Praha realizován výzkum nazvaný Stresové a resilientní činitele v rodinách dětí se specifickými poruchami učení, který inicioval a bezmála celé první dva roky vedl profesor Matějček. Zabýval se třemi klíčovými oblastmi života dětí se SPU - jejich rodinou, školním prostředím a sebe pojetím dětí s dyslexií, následující text se však bude věnovat pouze problematice školy. Od pedagogů je na základě vyhlášek ministerstva školství požadováno, aby respektovali potíže svých žáků při výuce a v případě potřeby zaujali vhodné výukové metody, které nebudou žáky s dyslexií diskreditovat při získávání poznatků, ani při hodnocení jejich výkonů. Jsou tedy učitelé připraveni na práci s dětmi se SPU, které se v současnosti vyskytují takřka v každé školní třídě?

Změna pohledu

Výzkumy a studie zaměřené na pedagogy dětí s dyslexií se v zahraničí nejčastěji věnují dvěma rozsáhlým okruhům: pedagogickým a diagnostickým schopnostem a kompetencím k výuce dětí se SPU a také pracovní zátěži učitelů dětí se SPU. Zajímavé výsledky přinesl například výzkum mezi učiteli dětí s dyslexií ve Skotsku, který reflektoval skutečnost, že na počátku devadesátých let došlo k významné změně pohledu na výuku žáků s dyslexií, a to především v důsledku intenzivně se rozvíjejícího trendu integrovat děti s různými handicapy do běžných tříd. Zatímco v předchozích desetiletích byla porucha učení vnímána jako deficit na straně dítěte, nyní se začalo hlásat, že se jedná o deficit na straně školy a učebních osnov. Za této situace se ve školách změnila role učitelů - odborníků na SPU. Dřív se především věnovali výuce svých žáků, nyní však získali status konzultanta. Očekávalo se, že budou spolupracovat s dalšími pedagogy, kteří nemají dostatek zkušeností s výukou dětí se SPU, budou se podílet na rozvoji znalostí zaměstnanců školy a v případě potřeby budou dále individuálně pečovat o některé žáky. Zároveň s touto změnou byla hlavní zodpovědnost za žáky s dyslexií přenesena od učitelů - specialistů na třídní učitele. Převážná většina z úředníků z institucí, které se věnují vývoji nové metodiky a školních vyhlášek, v této souvislosti uváděla, že poruchy učení sice znamenají určité těžkosti, avšak mělo by na ně být pohlíženo jako na součást kontinua učebních stylů. Jenže výzkum ukázal, že dvě třetiny zkoumaných učitelů z praxe vnímají žáky s poruchami učení jako charakteristickou skupinu dětí, jejichž vzdělávací potřeby se podstatně liší od ostatních žáků. Praktikující učitelé tedy podstatně víc kladli důraz na specifické potřeby žáků se SPU.

Rozhoduje dobrý vztah

Zmíněný výzkum dále zjistil, že pouze polovina učitelů se domnívala, že by dokázali adekvátně rozpoznat specifické poruchy žáků. Většina oslovených pedagogů však zároveň zhodnotila své schopnosti vzdělávat dyslektické žáky jako přiměřené. Ve výzkumu výrazně kontrastovaly postoje učitelů základních a středních škol. Druzí jmenovaní vykazovali méně sebejistoty ve smyslu péče o děti se SPU, která podle nich spadá do kompetence specialistů, přičemž oni se mají věnovat převážně výuce svého předmětu. Učitelé - specialisté vypověděli, že často vnímají nadměrné nároky na výkon své profese ze strany ostatních kolegů a zároveň ze strany rodičů dětí se SPU. I další výzkumy vanglosaských zemích uvádějí jako zdroj častého stresu učitelů dětí s dyslexií nesourodé požadavky okolí vůči nim. Jejich kolegové, rodiče žáků i žáci samotní se dožadují různých forem pomoci - nejčastěji se projevuje rozpor mezi požadavky inkluze, kterou hlásá škola, a individuální péče, které se dožadují rodiče a nezřídka i sami žáci. Mezi další zdroje stresu řadí učitelé nedostatečné vzdělání, nedostatek podpory ze strany zaměstnavatelů, časté změny učebních osnov a stálý požadavek vzdělávat se v oblasti specifických poruch učení a snažit se uspokojit speciální potřeby žáků, které se liší z hlediska druhu i rozsahu, což vede k nadměrnému množství času stráveného při přípravě na výuku. Když byly učitelům sečteny hodiny práce navíc, ukázalo se, že pracují o jeden pracovní den týdně víc, než je oficiálně stanoveno.

Nedostatek odborných znalostí nezpůsobuje pedagogům pouze stres, ale rovněž v nich vyvolává pocity nejistoty a pochybnosti, které často vedou k nevhodným výukovým metodám, podceňování žáků s dyslexií a pocitům bezmoci učitelů při jejich učení. Na druhou stranu se však ukazuje, že pokud se mezi žákem se SPU a jeho učitelem vytvořil dobrý vztah, symptomy poruch učení nejsou ani jedním z nich vnímány jako zdroj problematické výuky. A naopak,pokud je žák s dyslexií pojímán pedagogem či spolužáky jako obtížný, on sám pociťuje značnou nedůvěru ke svým školním výkonům.

Vedení škol má jinou představu než učitelé

Všechny studie se shodují, že pokud chce škola zamezit rozvoji stresu mezi svými zaměstnanci, kteří se věnují péči o žáky se SPU, je třeba věnovat větší pozornost jejich podpoře ve smyslu dalšího vzdělávání, organizace výuky ve třídách a vytváření takové školní atmosféry, při níž mohou všichni pracovníci školy vzájemně komunikovat a sdělovat si své požadavky i potřeby. Při sledování konkrétních škol však bylo paradoxně zjištěno, že vedení těchto škol se velmi často považuje za podporující, zatímco jednotliví zaměstnanci jej považují za neinformované a tvrdí, že má minimální zájem o průběh výuky ve třídách, nadměrné pracovní vytížení učitelů a časté změny požadavků na ně. (V roce 1987 vznikla ve Velké Británii asociace učitelů žáků se specifickými poruchami učení. Mezi její hlavní cíle patří rozvoj vzdělání pedagogů, podpora jejich činnosti a zdůrazňování jejich významu ve vzdělávacích institucích.K jejím členům patří nejen učitelé působící ve školách, ale také učitelé či psychologové, kteří soukromě provádějí individuální nápravu SPU či diagnostiku poruch učení. I zde mohou angličtí učitelé hledat pomoc.) Toto téma bezpochyby představuje zajímavý podnět ke studiu prostředí českých škol. Otázkou zůstává, zda bychom i u nás pouze neopakovali stejná zjištění.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 6/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy