5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Každý má v sobě čertíka

Každý má v sobě čertíka

Autor: Jan Nejedlý | Datum: 7.10.2016 | Vydání: 8/2016

Moje osobní zkušenost s náboženskou vírou dětí je velmi sporadická, alespoň soudě podle základních škol kolem Prahy, kde jsem působil jako učitel. Věřící – spíše se tedy říká „nábožný“ – byli zpravidla jen Ukrajinci, Romové, světští, svědci Jehovovi a pak několik osamělých „exotů“. Pro ostatní děti představuje svět víry možná tak časopis Strážná věž, který občas najdou ve schránce, případně islámští teroristi v televizi. I proto jsem požádal o rozhovor salesiánského kněze Ladislava Heryána, známého svou otevřeností vůči okolnímu „bezbožnému“ světu, a položil mu otázky dětí z jedné základní školy. Občas se vydávají na hloubku, které bychom se my dospělí možná neodvážili, anebo ji mylně považovali za banální.

Každý má v sobě čertíka

Jak to víte, že existuje Bůh?

Věřit v Boha je něco jiného než věřit, že existuje Madagaskar. Na Madagaskaru jsem nikdy nebyl, ale věřím, že existuje, i když jsem ho neviděl. Boha jsem taky nikdy neviděl, a přesto v něho věřím. V tomto případě víra znamená, že prožívám vztah k nějaké bytosti. Je to jiná víra než víra v Madagaskar, je to spíš důvěra. A kdybych to vzal rozumově: Bůh buď je, nebo není. Pokud není, moje řeč o Bohu nemá smysl. Pokud je, má to svoje důsledky. Svět, v němž žijeme, s Bohem tudíž nějak souvisí. Když přemýšlím o vesmíru, o světě i člověku v něm, přijde mi logičtější říct, že Bůh spíše je. Pokud není, nevěděl bych, jaký má tento svět význam. Existence Boha dává smysl i mému životu. Ale samozřejmě, Bůh může i nebýt a já si to jen vsugerovávám.

Proč si myslíte, že to, co je napsáno v nějaké staré knize, je pravda?

Je otázka, co považujeme v té knize za pravdu. Jsem biblista, takže vím, že spousta věcí, co se v Bibli píše, pravda není. Anebo je pravdou jinak, než by člověk čekal. Bible je spíš knihovna než kniha. V knihovně najdete historické knihy, detektivky, pohádky, poezii – a stejně tak je tomu s dvaasedmdesáti knihami Bible. Každá z těch knih je pravdivá jinak. Třeba příběh proroka Jonáše, kterého spolkne velryba, tři dny ho vozí po moři a pak ho vyplivne, není pravda, ale pohádka. Pravda pohádky je jiná než pravda historické studie. Kdybych to měl shrnout, Bible je ze všeho nejvíc knihou o lidské zkušenosti s Bohem. A já jí věřím, protože moje zkušenost je podobná.

Je pro vás důležitější to, co přijde po smrti, nebo tenhle život?

Hezká otázka. Obojí je stejně důležité. To, co mi dává smysl žít dnes a těšit se na zítřek, souvisí s tím, co přijde po smrti.

Jak si Boha představujete?

Jakákoli lidská představa o Bohu je modla. Jako když si vytesám Boha z kamene, můžu si udělat i v mysli myšlenkovou modlu, kterou začnu uctívat, což není dobré. Ale na druhou stranu, člověk nemůže žít bez představ. Když na někoho myslím, musím si ho vybavit, nemohu na něj myslet abstraktně. Stejně tak nemohu myslet na Boha, který nijak nevypadá. Pro mě jako pro křesťana je jediný legitimní obraz Boha Ježíš, o němž my křesťané věříme, že je Božím zjevením. A jediné legitimní svědectví o Bohu je to, které podává Bible. Ale Bible jako celek, ne jen nějaké vyseknuté texty. Představa o Bohu, která vyvěrá z Bible jakožto celku, je pro mě milosrdenství. Bůh je velkorysost, Bůh je dávání. Velkorysost, která dává a nečeká zpátky, může mít různá jména jako třeba milost, láska nebo třeba život.

Proč Bůh neochránil kněze, kterého ve Francii podřezali teroristi přímo v kostele?

Vždy, když se mě někdo zeptá, proč Bůh dopouští zlo, odpovídám argumentem ad hominem. Řeknu tomu člověku: „Jsi dobrý!“ Člověk se zalekne a opáčí: „Samozřejmě že nejsem úplně dobrý.“ Málokdo je tak arogantní, že by to o sobě tvrdil. Každý člověk má v sobě nějakého čertíka, nějakou chybu, která mu brání říct, že je dobrý. Já odvětím: „A ty bys chtěl, aby Bůh v tobě to nedobré opravil, aby tě nějak ovládal?“ To většinou nikdo nechce. A v tom je právě tajemství lidské svobody, do které Bůh nezasahuje. Je-li Bůh, tak je všemohoucí, ale zároveň bezmocný proti naší svobodě, a to i proti svobodě konat zlo. Vždyť kdo by měl stanovit míru, jaké zlo Bůh ještě dovolí člověku vykonat, a jaké už ne? Bůh proti lidské svobodě nezasahuje. Bůh je ve všem s námi, ale jak je s námi, to musíme ponechat božímu mystériu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2016 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy