5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Kdo se bojí pop-music?

Kdo se bojí pop-music?

Autor: Jiří Karban | Datum: 5.2.2016 | Vydání: 2/2016

Začátkem letošního roku odešly za nebeskou bránu tři osobnosti: Lemmy Kilmister, David Bowie a Glenn Frey. Veteráni hudební scény, kteří po sobě zanechali výraznou stopu. Co myslíte, kolik učitelů hudební výchovy alespoň okrajově zmínilo jedno z uvedených jmen. Že na to ve standardní výuce není prostor? Kdo to tvrdí, ochuzuje svou třídu o důležité informace.

Kdo se bojí pop-music?

Nejen bystří studenti elitních gymnázií by měli mít základní přehled o dějinách populární hudby. Otázkou je, kdo by jim měl systematicky zpřístupňovat důležitá díla, která se stala inspirací pro tvorbu mnoha dalších muzikantů. Rodiče? Učitelé? Zasvěcení starší kamarádi? Média? Nejhorší je, když se ujme obecná představa, že nejmladší posluchači se v záplavě nahrávek vzniklých v průběhu desítek let sami snadno zorientují. To je stejné, jako když se ocitnete ve městě, kde nedopatřením chybí cedule s názvy ulic a pouliční mapy. Nejspíš tam zabloudíte.

Pomoc sluchátkářkům

Hudba je droga, nutný pokrm na každý den. A podívejte se na žactvo a studentstvo: sedm z osmi jedinců této kategorie si cestu do školy zpříjemňuje poslechem hudby. Uši zacpané sluchátky, nepřítomný nebo soustředěný výraz v obličeji. Taky je potkáváte na ulicích a v prostředcích hromadné dopravy?

Pamětníci z řad rodičů a pedagogů mají současným nejmladším posluchačům co závidět. Dostupnost celosvětové hudební produkce tehdy a nyní je nesrovnatelná. Pád železné opony, sametová revoluce, svoboda a technologický pokrok způsobily obrovskou změnu. Nové i letité nahrávky jsou k dohledání na internetu. Skutečné perly vedle písní (mírně řečeno) nehodnotných. Jak se v tom vyznat? Kdo těm zahlceným chtivým uším poradí, aby neztrácely čas s něčím, co za to vůbec nestojí? Přesně o tom bychom měli přemýšlet.

Představme si, že do obrovité školní jídelny umístíte mnoho švédských stolů, na ně bez ladu a skladu naaranžujete stovky hudebních ochutnávek a v jednu chvíli tam pustíte své žáky. Dá se předpokládat, že budou pobíhat mezi „produkty“ a náhodně koštovat. V podobném stylu probíhá obvyklá konzumace hudby. Z přímé otcovské i zprostředkované zkušenosti vím, že mnozí školáci si hudbu vybírají většinou náhodně. Mizí ochota zkoumat kompletní diskografie a poslouchat celá alba. Nebo se zakousnout do jednoho žánru a přímo od kořenů poznávat, jak se ta či ona muzika vyvíjela. Trpělivý přístup není v módě. Doba, kdy půlka třídy vášnivě debatovala o nové desce nějaké kapely, je dávno pryč. Takové situace prožívali studenti ještě v první polovině 90. let.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy