5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Kompetence k učení aneb Houby!

Kompetence k učení aneb Houby!

Autor: Nina Rutová | Datum: 8.10.2009 | Vydání: 8/2009

Kompetence k učení? Myslím, že je k ní nutná způsobilost (dospělých) otevírat dětem dveře k samostatnému studiu a bádání, ukázat jim, že mnoho věcí o přírodě ještě stále nevíme, a budovat v nich sebedůvěru ve vlastní dovednosti. Dětem není třeba skoro nic říkat. Na všechno totiž většinou přijdou samy! (Stačí jen uchystat jim k tomu příležitost.)

Jsem zaujata houbami i učením a pro obojí byl o prázdninách ideální čas. Vyrazila jsem v sedm ráno s třemi dvanáctiletými, jednou osmiletou a jednou třicetiletou kamarádkou Helenou do lesa. Nebylo to zrovna na vrcholu houbové sezóny, bylo naopak již poměrně sucho a potkávaly jsme zprvu samé „prašivky“. Skleslou náladu děvčat změnil v opak pokyn, že dneska nebudeme sbírat jenom jedlé houby, které bezpečně poznáme, ale také houby neznámé nebo dokonce jedovaté. Charakter sběru se (k úžasu nahodilých houbařů) proměnil v radostný výskot nad každým „nemožným“ úlovkem. Děvčata okamžitě chytře určila jeden košík pro jedovaté houby, druhý pro neznámé, třetí pro jedlé. Když bylo teď dovoleno sbírat všechno, kupodivu jsme začaly nalézat i více hub jedlých! Každá z nás si hned vzpomněla na nějakou svou historku o výskytu těch nejkrásnějších a největších hub často až při návratu domů, nejlépe na frekventované lesní cestičce nebo po znaveném usednutí k odpočinku s poloprázdným košíkem u nohou. V lese jsme byly dvě hodiny. O psychologii sběru hub by mohla určitě vyjít jedna celá kapitola. Některé houby jsme určily přímo na místě, daly jsme přitom dohromady nejen hlavičky a hlavy, ale také ostatní hlavní znaky, které jsou pro určování hub důležité. Po návratu domů to budeme potřebovat.

Informace z několika atlasů se lišily!

Rozložily jsme „úrodu“ na kamenný stůl před chalupou a každé děvče si vybralo jednu neznámou houbu, kterou nejdříve namalovalo jako „didaktickou ilustraci“. Dodnes se ten obor v Plzni studuje a děvčata to ve věku fotografie dost překvapilo. K dispozici jsme měly sedm atlasů hub a bylo důležité najít o „té své“ houbě informace alespoň ve dvou knihách a porovnat, jestli se shodují. V případě, že nikoliv, bylo třeba podívat se ještě do dalších příruček a odhadovat dle různých znaků věrohodnost informací. Znalost obecných atributů, dle nichž poznáme kvalitu textu, se jim snad budou ještě v životě hodit.

Jedna ze dvou Sár kreslila a určila Penízovku širokolupennou. Informace o spanilé houbě se lišily atlas od atlasu: „Jedlá houba prostřední jakosti. Chuť je sice dosti příjemná, ale konsistence trochu tužší. Hodí se k sušení a k přípravě houbového extraktu a prášku.“ (Pilát, Ušák) „Jedlá v malém množství, poněvadž se v severní Americe objevily následkem požití této houby lehké otravy (průjmy, žaludeční a trávicí potíže), nelze ji doporučit jako jedlou.“ (Gerhardt) „Nesbírat! Vyvolává otravy provázené nevolností, křečí, zvracením a úpornými průjmy.“ (Hagara) Děvčata si uvědomila, že prostoru pro výzkum hub je patrně ještě dostatek, a navíc jsme srovnáním textů i vyobrazení ve všech sedmi atlasech dospěly k závěru, že nejvěrněji penízovku kupodivu nevystihuje žádná z fotografií, ale kresba O. Ušáka v nejstarší knize, kterou jsme měly k dispozici. – Čím to asi je? Holky si zase odpověděly samy: Nejde jen o věrnou kresbu, ale o vystižení charakteru houby a mírné zveličení jejích hlavních rysů. Děvčata pak měla spontánní chuť vrátit se ke svým obrázkům a leccos ještě na nich vylepšit. (Příště bych každou z nich vyzvala ještě k pokusu o co nejlepší fotografii téže houby. Vždyť se nám „foťák“ válel celou dobu na lavici.)

Houby, houby, houbičky

Zaručeně jedlé houby jsme před polednem spolu s bramborami nakrájely a pod vedením dospělé Heleny jsme si uvařily houbové kyselo. Přitom jsme ovšem probraly všechno, co bylo „na houby“, „když jsme ještě byli na houbách“, a taky „houby s voctem“. Zbytek polívky vystačil i pro rodiče všech čtyř rodin, z nichž děvčata pocházejí. Zatímco běhala po vsi s kastrůlky, vypila jsem si kafe a připravila houbičky. Na mytí nádobí. V rámci siesty jsme si z nich vystříhaly roztodivné co? No přeci houby. Vznikly veselé balicí papíry. Ani to moc nestálo. Zabalím do nich někomu k vánocům dárek. Jaký? Patrně nějaké ty sušené houby. Tiskátky mi děvčata navíc vyzdobila ušmudlaný roh kuchyňského koutu přímo nad kamny. (Z loňska mám nad okny modré hvězdičky z brambor). Nádhera! Když to viděl kamarád Jakub, předvedl děvčatům, jak se dají houby rozhýbat čili animovat, za chvilku vyrostla houba i v počítači, přišel slimák, ukousl si, odešel a měly jsme z houby skeč. Na houby jsme pak zas šly chvíli odborně. Každá dívka měla k „té své“, tedy ke svému obrázku, napsat dle vlastního pozorování co nejvýstižnější heslo do „Atlasu hub“. Při hlasitém předčítání jsme pochvalně zamručely, když zazněl nějaký hodně výstižný a neobvyklý obrat. Teprve vlastním psaním jsme odhalily, jak se bohatá slovní zásoba hodí nejen k psaní beletrie, ale i k exaktnímu pojmenování vůně, vzhledu, chování. Tak třeba Janino heslo vypadalo takto: Ryzec datlí. Klobouk – velký až 12 cm, tmavě hnědý, typu deštníkovitého s prohnutým středem, svrchní potah se nedá sloupnout. Lupeny – v dospělosti až oranžové (jinak bílé), z profilu spíše mandlové barvy, poměrně tlusté, středně nahuštěné. Třeň – hebká, kožíškovitá. Znaky – voní jako osolená. Využití – je nejedlá. Vyskytuje se ve smíšeném lese.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy