5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Kruté pohádky ze záhrobí. Co si vyprávějí děti po večerce?

Kruté pohádky ze záhrobí. Co si vyprávějí děti po večerce?

Autor: Jan Nejedlý | Datum: 6.6.2016 | Vydání: 6/2016

Když děti po večerce na letním táboře zhasnou, nevyprávějí si Malého prince, Dášeňku ani Lichožrouty, jak by si asi přáli jejich rodiče, ale příběhy plné násilí, cynismu, absurdity a smrti.

Kruté pohádky ze záhrobí. Co si vyprávějí děti po večerce?

„Byla jedna holčička a ta si hrála na půdě. Její babička tam ležela mrtvá v rakvi. Holčička se chtěla na babičku ještě jednou podívat, a tak si vzala baterku a přistoupila k ní. Jenomže jí do rakve spadla žvýkačka. V tu chvíli přestala baterka svítit. Holčička šátrala rukama v rakvi. Nakonec našla něco, co připomínalo žvýkačku. Dala si to do pusy a začala žvýkat. Ale chuť jako žvýkačka to nemělo. Když se holčička dostala na světlo, zjistila, co má v puse. Babiččino oko!“

To je jedna z krotších historek, které si děti s oblibou vyprávějí na táborech, školách v přírodě či lyžácích. Proč je dětský folklorní repertoár tak drastický, jsme se zeptali etnologa Petra Janečka, autora knižní série Černá sanitka. „Děti odjakživa přitahovala zásadní témata lidské existence, tedy smrt, ale i láska či narození. Proto tolik násilí, výsměchu společenským normám, ale i elementární logice – stejná témata najdeme i v původních lidových pohádkách, než začaly být od 19. století uhlazovány.“

Dnešní etnologové rozeznávají dva typy dětské kultury: kulturu dětí, autentickou, plnou šokujících témat, a kulturu pro děti, kterou vytvářejí dospělí s cílem děti vychovávat a před určitými tématy je chránit. Co se mládeži nedostává v doporučené četbě, nahrazují si vlastními příběhy, v nichž dominuje strach a smrt. „Děti jsou smrtí fascinovány,“ říká Petr Janeček, „protože patří k nejdůležitějším tématům lidského života, ale také proto, že je v soudobé společnosti tabuizována. Nad morbidním obsahem autentické kultury dětí ale není na místě přehnaně moralizovat. Dětský postoj ke smrti je v ní totiž jiný než u dospělých; děti se jí téměř vůbec neobávají. Dětské fascinace smrtí si všimla i spotřební kultura, viz série hraček Monster High.“

Bezhlavý motorkář

Dětská vyprávění obvykle nezačínají „Bylo, nebylo“, ale magičtější formulí: „Stalo se to kamarádovi kamaráda.“ Že kamarád viděl bezhlavého rytíře, by asi dnes těžko někdo uvěřil, ale co takhle bezhlavý motorkář, jehož krk odřízl ostrý plech vypadlý z korby projíždějícího náklaďáku? To už je jde, ne? A tak místo bludiček a hejkalů se novodobé pověsti hemží vraždícími maniaky či tajemnými stopaři se škrtící strunou. Šípková Růženka se dnes nepíchne o trn, ale o injekční jehlu nakaženou AIDS, kterou zloduch nastražil na sedadlo autobusu. Také tajemné hrady nahradili supermarkety, opuštěná parkoviště či labyrint metra.

Ptám se Petra Janečka, zda by se dala v dětských příbězích vystopovat nějaká základní struktura. „Hlavním hrdinou je často dítě v ohrožení – ztraceno v temném lese, uvězněno v opuštěném domě, sledováno tajemným vrahem na letním táboře, nebo se stává obětí útoku zlé nadpřirozené bytosti, která je často ztotožňována s autoritou, jako jsou členové vlastní rodiny (typicky matka) nebo učitelé. V dětských vyprávěních také hraje velkou roli, podobně jako v tradičních pohádkách, porušování zákazů, tabu nebo pravidel.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 6/2016 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy