5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > MAJÍ DĚTI NEROVNÉ ŠANCE?

MAJÍ DĚTI NEROVNÉ ŠANCE?

Datum: 14.3.2007 | Vydání: 3/2007

Jak těžké je shodnout se na stejném postupu a ujednotit priority, ukazují současné diskuze o globálním oteplování. Na pohled jasná myšlenka může mít své odpůrce. Nejinak je tomu i ve školství. Politika pro rovnost šancí ve vzdělávání je jedním z hlavních cílů Evropské unie v oblasti vzdělávání, u nás je mj. realizována prostřednictvím fondů ESF. Přesto někteří problematiku nerovnosti zpochybňují a vytváření umělé rovnosti považují za nesmysl. Naši dva oponenti ukazují, jak se dá na problematiku podívat ze dvou různých úhlů. Existují v České republice nerovné šance v přístupu ke vzdělání?

ANO

Nerovnosti existují, a to nejen u nás. Šance dětí z méně vzdělaných, respektive chudších vrstev na dosažení vyššího vzdělání je menší na všech stupních škol a nic na tom nemění ani masový vzdělávací systém, vyznačující se nárůstem příležitostí. Těch se totiž chopí v prvé řadě děti z bohatších či vzdělanějších vrstev a k poklesu nerovností dochází až po uspokojení jejich poptávky. Kde je původ zmíněných nerovností? V prvé řadě se jedná o vliv rodinné situace - příjmu/ majetku, statusu, kulturního či sociálního kapitálu rodičů. V české společnosti je vazba mezi dosaženým vzděláním dětí a jejich rodičů tradičně silná. Jde spíše o vliv kulturního a sociálního než ekonomického kapitálu. Nerovnosti ve vzdělání zde existovaly i před rokem 1990, kdy byla šance na dosažení vyššího vzdělání dětí vázána více na vzdělání jejich rodičů než na jejich příjem. Nezanedbatelnou roli nemá však ani finanční situace rodin. Bohatší rodiče bývají vzdělanější, vkládají do svých dětí větší aspirace a snaží se bránit jejich sociálnímu sestupu. Vzdělávací strategie rodin jsou jednou z forem reprodukčních strategií, které pro ně představují jak investici do budoucnosti, tak i mezigenerační předávání dědictví. Jejich sklon investovat do vzdělání závisí na očekávaném zisku z této investice, při které zvažují náklady a výnosy spolu s riziky (co když dítě školu nedokončí). Vyhodnocení těchto faktorů závisí na sociálním postavení rodiny, ale i na jejím kulturním kapitálu. Rodiny, úspěch jejichž členů nezávisí ve větší míře na školních a dosaženém vzdělání, investují do vzdělání svých dětí méně a neprobouzejí jejich aspirace. Nerovnosti šancí vznikají i rozdílnou kompetencí rodičů vybrat pro své děti školu, komunikovat s ní a reagovat na její požadavky i mírou podpory, jež jsou schopny dítěti ve vzdělávacím procesu poskytnout. Individuální úspěch je stále více záležitostí individuálních charakteristik, rodina však nadále dětem dává aspirace, motivaci, podporu.

Významný je i vliv vzdělávacího systému, míra jeho stratifikace, standardizace a diferenciace, selektivnosti. V diferencovanějších a selektivnějších systémech (k nimž patří i ten český) existuje větší vliv rodinného prostředí a obtížněji se zajišťuje větší rovnost vzdělanostních příležitostí ve škole (časná selekce diferencuje nejen ve znalostech a studijních schopnostech, ale i v aspiracích dětí). Studie PISA naznačuje, že zde hraje, díky silnějšímu vztahu mezi kvalitou školy a sociálním složením jejich žáků, relativně velkou roli výběr školy. Nastavení kritérií školního úspěchu podle kulturního kapitálu středních tříd, ale i ve prospěch většinové společnosti může komplikovat šance na dosažení vzdělání dětem z menšin. V české společnosti to, spolu s neschopností škol vyrovnávat rozdíly v kulturním kapitálu, postihuje zejména romské děti, zatímco socializované aspirace a podpora rodičů úspěšně vyrovnávají handicapy dětí vietnamské národnosti.

Prof. PhDr. Petr Mareš, Csc., Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity

NE

Nerovnost v přístupu ke vzdělání je u nás vyloučena příslušnými zákony. Jsou-li porušovány, existují běžné způsoby obrany. Pokud se lidé buďto líní, nebo nenadaní pohoršují nad tím, že oni nemohou získat akademické tituly a jiní - pracovití a nadaní - je mají, nejde o zákonnou nerovnost v přístupu ke vzdělání. Je to povahová nerovnost zmíněných lidí, kteří mají nerovný přístup nejen ke vzdělání, ale k práci a životu vůbec. Demokratická myšlenka rovných práv, rovnosti před zákonem, se nemůže stát požadavkem absolutní rovnosti lidí. Je tomu tak, že lidé jsou různí. Jsou lidé silní a slabí, lidé zdraví a nemocní, lidé nadaní a málo nadaní. Jsou také lidé výkonní a nešikovní, známí a neznámí, bohatí a chudí. Nelze to odstranit a snaha o to vede k destrukci. Lidé mají různé záliby a různý vkus, nemluvě o různých potřebách. Kdyby děti z chudé chalupy byly pozvány ke knížecímu stolu a žily týden na zámku, byly by patrně nešťastnější, než kdyby došlo k pozvání opačnému. Ve škole jsou si rovny, ať přicházejí z tohoto, či onoho prostředí domova. Hodnoceny jsou podle znalosti a píle.

Pokud se hovoří o “problematice rovného právu na vzdělání“, je to podle mého pozůstatek komunistického rovnostářství. V naší společnosti má každý člověk právo na vzdělávání, nemůže mít však právo na vzdělání. Společnost a učitelé mají usilovat o to, aby každý dosáhl co největšího vzdělání. Je to potřebné i pro společnost. Málo nadaný, takřka mentálně postižený, ať je ve škole déle, aby se naučil alespoň něco, mohl být nějak platný a cítil se proto dobře. Není možné, aby existovalo právo na stejné vědomosti všech. Přísně a doslova vzato, jedinou cestou k tomu by bylo omezit nadané na úroveň mentálně postižených. Nejedlého jednotná škola a přístup k inteligenci v letech padesátých k tomu směřovaly. S drastickou názorností si nebezpečí rovnostářství uvědomovali již Řekové, když si vyprávěli báji o Theseovi. Tento hrdina zbaví zemi při své cestě na athénský královský trůn mimo jiné také šílence, tyrana Prokrusta, který k sobě vábí pocestné a pak je uloží na lůžko do svého hostince. Je-li postel někomu krátká, usekne mu na míru postele nohy. Je-li postel velká, natáhne hosta na skřipci tak, aby odpovídal prokletému loži, bez ohledu na to, zda mu vykloubil údy nebo přetrhal svalstvo. Trvat na rovnosti všech a ve všem přináší stejné nesmysly a hrůzy.

Prof. PhDr. Petr Piťha, lingvista a historik, odborník na kulturní dějiny, bývalý ministr školství

Text je se svolením autora doplněn citacemi z knihy Výchova, naděje společnosti, Poustevník, 2006

Co si o nerovných šancích ve vzdělávání myslíte vy? Ke komu se přikláníte? Pište své názory na cechova@portal.cz


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy