5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > NEZBYTNOST REFORMY UČITELSKÉHO VZDĚLÁVANÍ

NEZBYTNOST REFORMY UČITELSKÉHO VZDĚLÁVANÍ

Autor: Jan-Michal Mleziva | Datum: 5.9.2007 | Vydání: 7/2007

Přáním asi každého rodiče je, aby se jeho dítěti dostalo nejlepšího vzdělání. A jak všichni dobře víme, kvalita vzdělání jde ruku v ruce s osobnostními kvalitami učitelů, s nimiž se dítě na své vzdělávací dráze setkává. Bohužel, ač pro současnou reformu školství bylo vykonáno mnoho záslužné práce, zůstala osobnost učitele - zásadního realizátora proměny naší školy - mimo hlavní pozornost kompetentních činitelů. S novým pojetím vzdělávání žáků se mělo objevit i nové pojetí vzdělávání učitelů. Je však zarážející, že studium učitelství se dosud nedočkalo výrazných změn.

Od letošního září se začíná uskutečňovat reforma v základním vzdělávání. Učitelé základních škol a osmiletých gymnázií budou muset směřovat veškerý obsah vzdělávání k rozvíjení a utváření klíčových dovedností pro život (umět se učit, být tvořivý a umět řešit problémy, umět účinně komunikovat s lidmi i s technikou, umět spolupracovat, respektovat svá práva i práva jiných, být tolerantní k jiným, mít vztah k přírodě i kultuře a chránit je, umět pečovat o své zdraví a bezpečí, poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti aj.). Celým vzděláváním budou muset prokládat závažné a mnohdy nejednoduché okruhy tzv. průřezových témat. Při tom budou muset dbát o to, aby každý žák dosáhl svého osobního maxima. A samozřejmě budou muset vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima.

NOVÁ ROLE UČITELŮ

Úkol je to zajisté nelehký, ale konečně by se tak naše školy mohly začít podobat „dílnám lidskosti“, o nichž psal J. A. Komenský. Jenže současně vyvstává otázka, zda jsou naši učitelé schopni se tohoto úkolu zhostit. Protože odpověď bychom museli hledat u každého jednotlivého učitele, položím otázku náhradní: V čem spočívá hlavní potíž učitelů při uskutečňování reformy? Domnívám se, že v přístupu k žákovi. Mám-li coby učitel respektovat žáka jako svébytnou osobnost, která má právo odlišovat se, právo na vlastní vidění světa, právo být subjektem svého vlastního utváření, musím se zříci tradiční dominance ve prospěch partnerství. Musím se ujmout role průvodce, rádce a pomocníka při vzdělávání.

Zvládnout takovou změnu bez vlastního přesvědčení a bez předchozí zkušenosti s partnerským přístupem ve vzdělávání považuji za nemožné. Kdo navíc poznal, „jak chutná moc“, se ocitá v pasti, z níž cesta ven vyžaduje vynaložení nesmírného úsilí. Vždyť typickým znakem našeho školství (na všech stupních) bylo doposud autoritativní vedení žáků, práce pod neustálou kontrolou a mnohdy permanentní udržování ve strachu. Jak hluboko v našem podvědomí je uložen tento model! I u mladých začínajících učitelů pozoruji, jak snadno sklouzávají do role nositele moci, aniž by si to chtěli připustit.

ZAČÍT SE MUSÍ OD PEDAGOGICKÝCH FAKULT

Prvořadou povinnost fakult poskytujících učitelské vzdělání spatřuji proto ve vytvoření takového klimatu, kde by studenti - budoucí učitelé - měli nejprve sami příležitost zažít respekt u svých učitelů a také např. poznat a zažívat radost a potěšení z učení a studia. I zubní lékař aby mohl dobře vykonávat svoji praxi, musí nabýt během studia zručnosti! Zatím je však situace na fakultách připravujících budoucí učitele v tomto ohledu trestuhodná. Bohužel málokterý učitel včetně didaktiků představuje pro studenty skutečný pedagogický vzor. Jak dále vyplývá z hodnocení absolventů učitelských oborů, je osobnost studenta spíše ubíjena -častým ponižováním, zastrašováním, lpěním na mnohdy z hlediska budoucí učitelské praxe nepodstatných znalostech a dovednostech apod. Za zmínku stojí i neschopnost vysokých škol rozvíjet učitelské studijní obory v rámci strukturálních fondů (Opatření 3.2), neboť neuměly vyčerpat jim přidělenou částku a v celkovém bodovém hodnocení se pohybovaly spíše na dolní hranici přijatelnosti projektů.

V žádném případě nelze tvrdit, že vysoké školy připravující budoucí učitele nehledají způsoby zkvalitnění učitelského vzdělávání. Jsem však přesvědčen o tom, že se ocitly v zajetí mýtu, že učitelská odbornost je totožná s oborovou odborností. Ale prvořadým úkolem např. učitele dějepisu základní školy není být dobrým historikem, nýbrž všestranně vzdělaným člověkem s hlubší znalostí historie, který bude schopen nejen předávat vědomosti, ale především prostřednictvím dějepisu rozvíjet osobnost žáka a prací na sobě dokazovat, že ve vzdělávání spočívá jedna z nejdůležitějších hodnot lidského života. Z tohoto důvodu by se těžiště mělo přenést z oborového studia na studium pedagogické, při němž by byly rozvíjeny potřebné učitelské kompetence.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy