5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Péče o nadané - pomalu se rozbíhající stroj

Péče o nadané - pomalu se rozbíhající stroj

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 24.11.2005 | Vydání: 9/2005

Školský zákon a navazující vyhlášky deklarují péči, kterou mají školy věnovat mimořádně nadaným žákům a studentům.

Pozvolna přibývá metodických materiálů k práci s talenty, možností vzdělávání psychologů i pedagogů, vznikají pracovní skupiny regionálních poradenských pracovníků v oblasti péče o nadané... Ledy se hnuly, chtělo by se říci. Mnozí odborníci i rodiče se však domnívají, že systematická péče o nadané je stále v plenkách.

Základní otázka péče o mimořádně nadané žáky a studenty je už roky stejná: mají být vzděláváni ve specializovaných zařízeních nebo společně s "běžnou" populací? Na Slovensku se experimentálně ověřuje vzdělávání nadaných ve 30 specializovaných školách, ve většině evropských zemí jsou mimořádné talenty integrovány do běžných škol, specializované školy (často menší a soukromé) však paralelně existují také. Jednoznačná odpověď, jaký je správný způsob vzdělávání nadaných, totiž neexistuje - psychologové i pedagogové se shodují, že to, co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému.

Nadaný není bystrý

Mimořádně nadané dítě totiž zdaleka není totéž, co chytrý, bystrý (a hodný) žák. Mnohdy je to právě naopak. Nadání v určité oblasti bývá často spojené s "nenadáním" v oblasti jiné (intelektově nadané dítě může mít například problémy s motorikou), není výjimečné spojení nadání se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie atd.), se syndromem ADHD (potíže s udržením pozornost, soustředěním aj.) či se sociální nezralostí. Nejednou právě tyhle projevy upoutají kantorovu pozornost natolik, že není schopen podchytit a rozvíjet žákovo nadání, případně se věnuje pouze řešení zmíněných problémů.

Ovšem ani v případě, že nadané dítě není hyperaktivní a postižené nejrůznějšími "dys", není rozvíjení jeho schopností ve škole tak docela samozřejmé a snadné. Vstupuje-li do školy žák, který už mnohé z probíraného učiva zná (průzkumy ukazují, že to bývá 35 až 50 % látky), začne se časem nudit, a tedy zlobit, případně se zabývat tím, co ho zajímá. Leccos z učiva mu tak může "utéci", vyučující získá dojem, že původní předstih byl jen dočasnou záležitostí, že žák žádné zvláštní nadání nemá. Dostatečnou motivací k většímu snažení nemusí být ani úlohy navíc, zvlášť pokud se "netrefí" do zájmové sféry nadaného - dítě se dokonce může cítit za vlastní rychlou práci "potrestáno" a příště si dá s odevzdáním načas. Žákovi, jehož nadání není dostatečně rozvíjeno, hrozí ztráta vnitřní motivace. Začne ve škole pracovat pod hranicí svých možností (v anglické literatuře se užívá termín underachievement, podvýkonnost).

Rodiče chtějí segregaci...

Pokud navíc v prvních letech školní docházky udělá opakovanou zkušenost, že je-li chytrý, jde všechno snadno a lehce, může to pro něj mít dalekosáhlé nepříjemné důsledky ve vyšších ročnících či na střední škole, kde už potřebuje vyvinout určité úsilí i nadaný. Nejde přitom jen o fakt, že se neumí učit. Šárka Portešová z Psychologického ústavu FF MU v Brně upozorňuje i na riziko ztráty sebedůvěry a sebevědomí (nejde-li mi to snadno, nejsem chytrý). Složitě může probíhat vyrovnávání se s neúspěchem, zvlášť u dětí se sklony k perfekcionalismu (u intelektuálově nadaných bývají poměrně časté). Obavy, že výsledky nebudou perfektní, vedou nejednou až k pasivitě, k vyhýbání se riziku - to vše ve spojení s pocity frustrace a vnitřní nespokojenosti (bližší informace viz webové stránky www.nadanedeti.cz, které obsahující sekce pro psychology, pedagogy i rodiče nadaných).

Právě kvůli podobným negativním zkušenostem žádají rodiče nadaných chlapců a děvčat co nejrychlejší segregaci, nejlépe formou specializovaných škol. "U nás už léta existuje propracovaná koncepce péče o sportovní či umělecké talenty. Každý chápe, že nadějný fotbalista, tenista či dětská filmová hvězda potřebuje individuální plán a je automaticky uvolňován ze školy. Podobné úlevy pro nadaného fyzika by vzbudily podezření. Kdyby základní školy poskytovaly dobré podmínky, kdyby existovaly modely vytváření speciálních skupin nebo tříd a individuální práce, nebyl by takový tlak na segregované vzdělávání nadaných. Většina běžných škol ale zatím není schopna poskytnout nadaným dětem možnost, aby se rozvíjely tak rychle, jak mohou," konstatuje Václav Fořtík, předseda sdružení nadprůměrně inteligentních lidí Mensa ČR.

...ale stát ji odmítá

Státní koncepce vzdělávání nadaných je však proti vyčleňování nadaných dětí z běžných škol. "Preferujeme integraci mimořádně nadaných dětí do běžných škol, kde by se jim měli věnovat pedagogové podle individuálního vzdělávacího plánu, který sestaví škola za úzké spolupráce a pomoci poradenského zařízení," říká ředitel odboru speciálního školství ministerstva školství Jiří Pilař.

Před několika měsíci se o "tvrdém" postoji státu přesvědčilo i občanské sdružení Škola dětem, jehož žádost o zřízení malé soukromé školy zaměřené na děti s dvojí výjimečností (mimořádné nadání ve spojení se specifickými poruchami učení), byla ministerstvem dvakrát zamítnuta. Škola se proto nedávno obrátila se stížností na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. "Zamítnutí naší žádosti vnímám jako ideologický střet dvou přístupů k hledání odpovědi na otázku, kde je odpovědný za vzdělání - rodiče dítěte, nebo stát," uvádí předseda sdružení Stanislav Svoboda. Ministerské rozhodnutí chápe jako signál, že rodiče jsou v rozhodování o vzdělávacích cestách pro své děti omezováni. "Přesvědčil jsem se, že v západoevropských zemích je pohled opačný - kdo splní podmínky dané pro zřízení a fungování školského zařízení, má právo školu otevřít."

Podle J. Pilaře je však třeba upřednostnit osvětu a vzdělávání učitelů běžných škol, aby "byli schopni s mimořádně nadaným žákem pracovat a nestrhávali jej do šedi průměru. Mnozí učitelé mají ještě hodně co dohánět, aby se žáci, ať s mimořádným nadáním či zdravotním postižením, respektive sociálním znevýhodněním, necítili ve škole jako v prostředí nechápajícím, až hostilním".

Zájem není, peníze také ne

Právě k diagnostice a práci s nadanými směřují vzdělávací kurzy, které druhým rokem organizuje Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP). "Jsou zaměřeny na didaktické aspekty vzdělávání nadaných i na jejich osobnostní charakteristiky," uvádí Jitka Fořtíková z tohoto institutu. Kurzy jsou určeny zvlášť učitelům prvního i druhého stupně a počítají i se specifiky jednotlivých předmětů (vznikla i skupina proškolených psychologů - koordinátorů péče o nadané, kteří v jednotlivých regionech spolupracují se školami, které o to stojí). "Zájem je zatím bohužel překvapivě malý. Důvodem nebude jen nízké povědomí a malý zájem o tuto problematiku, ale zřejmě též omezené finanční prostředky škol na vzdělávání," soudí J. Fořtíková. Speciální pedagogické kurzy zaměřené na práci s dětmi s poruchami učení či chování jsou přeplněné - i to vypovídá, jaké problémy mají školy "na pořadu dne". "Dětí s poruchami učení bývá třetina, v jedné třídě se 28 žáky jsem měla 19 s diagnostikovanou poruchou. Mimořádně nadaných dětí jsou prý v populaci dvě až tři procenta," konstatuje učitelka z pražské ZŠ Pertoldova Kateřina Žežulková.

Ředitelka pedagogicko-psychologické poradny v Kolíně Lenka Hervertová soudí, že k většímu rozšíření péče o nadané může pomoci vyhledávání a podpora učitelů, kteří mají o tuto oblast zájem a kteří chtějí - viděno dnešní optikou - udělat něco nad rámec svých běžných povinností. Podmínkou je ovšem zvýšení objemu peněz určených na integraci. Stanovisko "snažím se jen do výše svého platu" se totiž protiargumenty přebíjí poměrně obtížně. Podle J. Pilaře stát s "dofinancováním" péče o nadané počítá "jednak prostřednictvím mzdových prostředků pro pracovníka poradenského zařízení, který bude garantovat odpovídající přístup školy k mimořádně nadanému, a jednak přímo navýšením finančních prostředků nad rámec standardní částky určené na žáka."

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č.9


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy