5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > POMOC, MOJE DÍTĚ SE NEUMÍ UČIT!

POMOC, MOJE DÍTĚ SE NEUMÍ UČIT!

Autor: Jana Morsteinová | Datum: 14.3.2007 | Vydání: 3/2007

„Na základce byl jednička a na střední to najednou nejde. První půl rok samé špatné známky! Problém zřejmě tkví v tom, že se neumí učit…“ Možná, že máte s vaším dítětem podobnou zkušenost. Jak naučit děti učit se? Jak vypěstovat pravidelnost?

Ideální je stav, kdy se dítě naučí připravovat do školy pravidelně již od první třídy a v tomto trendu bude pokračovat po celé studium na základní a střední škole. Ale ruku na srdce, takových ideálních dětí je velmi málo. Několik jich znám (existují!), ale jsou to skutečné výjimky.

Dnešní často velmi liberální výchova není založena na pravidelnosti dodržování denního režimu. Děti si tvoří svůj program samy a příprava do školy v něm většinou nebývá na předních místech. Přesto je nutné zdůraznit, že návyk dodržovat již od útlého dětství určitý denní režim pomáhá velkou měrou rodičům i dětem po nástupu do školy. Jelikož se prvňáčci do školy většinou těší, je snazší u nich vypěstovat pravidelnost přípravy do školy než se o to pokoušet v pozdějším věku. Tato pravidelnost vede k tomu, že v daném okamžiku je dítě již podvědomě naladěno na učební proces a práce je díky tomu pro něj i pro rodiče, kteří se s ním učí, mnohem snazší. Problémy přicházejí později s narůstajícími zájmy a hlavně větší samostatností. Je proto dobré si připomenout několik zásad, jež nám učení usnadní a pomohou zlepšit jeho kvalitu. Jsou platné jak pro děti, tak i pro dospělé, kteří začínají po několika letech znovu studovat.

KDY SE UČIT?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Děti po škole nejdou vždy rovnou domů, mají družinu, různé kroužky, tréninky, hudební školy. Pro někoho je výhodné, když svou školní přípravu zvládne hned po návratu domů, protože má probíranou látku ještě v čerstvé paměti, a úkoly a další přípravu tak udělá rychle a efektivně. Pokud něčemu nebude rozumět, má dostatek času a možností se někoho zeptat nebo si najít potřebné informace. Navíc po celý svůj další odpolední a večerní program už na školu nemusí myslet.

Jiné děti jsou po škole unavené a potřebují si odpočinout nebo přijít na jiné myšlenky. Pak je vhodné nastavit čas učení tak, aby se nenarušoval večerní rodinný život.

Večerní učení se může protáhnout do noci, což vede k nedostatku spánku a k únavě ve škole. To se týká některých starších dětí na druhém stupni základní školy, ale hlavně středoškoláků. Zkrátka je potřeba sledovat dítě a jeho potřeby, vyzkoušet různé možnosti přípravy a vybrat tu, která mu nejlépe vyvohuje. V té je pak potřeba pravidleně pokračovat.

KDE SE UČIT?

Měli bychom si zvyknout na učení ve svém vlastním prostoru, kde nás nic neruší a nerozptyluje. Mělo by to být místo, kde máme v dosahu všechny potřebné pomůcky a učebnice, abychom se nezdržovali jejich hledáním.

Někdo se učí vsedě u pracovního stolu, kde má rozložené texty a dělá si poznámky. Nelze ale zcela odmítat ani jiné způsoby a polohy, např. ležet na zemi, uvelebit se na pohovce, „zaplout“ do hlubokého křesla. Při učení si udělejme určité pohodlí, nesmí být ale příliš velké, aby nás nesvádělo k odpočinku. Při učení předmětů, které jsou náročné na zapamatování, můžeme i chodit. Pravidelnost kroků a jejich rytmus nám pomohou k lepšímu soustředění.

NEJEFEKTIVNĚJŠÍ UČENÍ? VE ŠKOLE!

Jestliže chceme něco dělat efektivně, znamená to, že požadovaného efektu a jeho kvality máme dosáhnout za co nejkratší časový úsek. Svým žákům říkám, že to nejmenší a nejlepší, co mohou pro své studium udělat, je dávat pozor při hodinách. Když už ve škole musí být, je pro ně nejefektivnější věnovat se tam učení. Proč si pak zbytečně ještě nosit práci domů? Pokud pochopí látku již při vyučování a v následném procvičování, kdy mají možnost se ptát nebo pracovat na tabuli, mají vyhráno.

Učit se ve škole má proti domácí práci ještě další výhodu. Ve škole výklad slyšíme, zároveň vidíme v učebnici nebo na tabuli napsané základní body či obrázky a do třetice si toto viděné a slyšené zapisujeme a kreslíme do sešitu. Pak se ještě nahlas opakuje a rekapituluje. Je již více než dostatečně prokázáno, že čím více smyslů do učení zapojíme, tím větší je jeho efektivnost. Na tomto principu je založena řada alternativních učebních metod, které se u nás ve větší míře začaly používat v devadesátých letech. Dlužno dodat, že tyto metody hojně využívají principy J. A. Komenského známé pod krásným názvem Škola hrou.

DOMÁCÍ UČENÍ

Platí jednoduchá dvě pravidla: Rozumím rovná se umím, stačí přečíst, utřídit, procvičit.

Nerozumím rovná se učím se, bifluji zpaměti, „plavu“, hledám pomoc.

Způsob, jakým se budeme učit, je vždy závislý na druhu učiva. Jinak budeme přistupovat k matematice či fyzice, jinou metodu zvolíme pro český jazyk, biologii, zeměpis či dějepis. Snaha o porozumění látce by ale u všech předmětů měla být na prvním místě.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy