5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Proč je tato noc tak jiná?

Proč je tato noc tak jiná?

Autor: Barbora Sengrová | Datum: 4.4.2012 | Vydání: 4/2012

Český skepticismus pojímá víru v Boha asi jako dětskou vyrážku a utilitární „víra na Ježíška“ s tím dokonale koresponduje. Jenže ani ta nejskeptičtější škola nemůže prostě učit, že miliardy věřících jsou zaostalí pitomci, kterým rodiče zapomněli říct, že Ježíšek není.

Proč je tato noc tak jiná?

K tomu nám slouží všelijaké „vědecké“ uvádění symbolů na pravou míru – dvanáctiletý syn nedávno přišel ze školy s udivující novinkou, že se člověk vyvinul z opice. Umím si představit ten humbuk, kdyby paní učitelka hlásala, že člověka stvořil Bůh! To by byl aspoň prověřený mýtus, takhle je to jen vědecky znějící nepravda.

„Pozor, ještě věří na Ježíška,“ důrazně špitají rodiče a tváří se přinejmenším jako strážci svatého grálu. Musíme tedy předstírat, že plyšové hračky nosí Jezulátko, oblíbený kumpán oveček a andílků. Nic proti tomu, dokud si neuvědomíme, že růžolící český Ježíšek má úžasnou specialitu – nikdy nevyroste. Nestane se Ježíšem Nazaretským, jedním z nejvlivnějších náboženských vůdců všech dob, a unikne pesachovému utrpení. Běžné dítě nedostane šanci konfrontovat se s židovsko-křesťanskou mytologií a Velikonoce navždy zůstanou oslavou jara a čokoládových zajíčků. V rodině bez vyznání je setkávání s „vyzkoušenou transcendencí“ redukováno na nejvýznamnější body katolického kalendáře, ovšem pohodlně vykastrované: Ježíšek se narodí, ale Ježíš nezemře. Dostávat dárečky „za nic“ je fajn, ale zamýšlet se nad smyslem života a přijímat svoji smrtelnost už takové terno není. Ježíšova smrt je navíc poněkud stresující, a to se pro dnešní děti nehodí – ty se přece neberou ani na pohřby vlastních prarodičů!

Věřit v dobro, které stojí mimo nás a jež nelze zničit sebevětší špatností, je zásadní psychickou potřebou a oslava Ježíškova narození je jejím pěkným naplněním. Jenže nejpozději o Vánocích ve druhé třídě nastane čas, aby dítě dostalo rozum a dozvědělo se to, co už stejně dávno ví, že totiž dárky nosí rodiče. A tím to hasne, odteď si poraď, jak umíš. Malé české děti věří na malého Ježíška a velcí čeští lidé věří na velké nic.

Mytologie není katechismus

Rozum má někdy dojem, že musí nad mýtem zvítězit. Nejjednodušším vysvětlením indických pověstí o bozích v létajících strojích je přece pozorování UFO! Přitom svoboda vnímat symboly „jen“ jako symboly, a ne jako pravdu pravdoucí, je největším myšlenkovým výdobytkem západního světa. Sekulární školství se této svobody mělo ujmout a tak jako učí o starořecké mytologii či o buddhismu, tak má učit o křesťanství, neboť z hlediska přísně strukturního je to totéž. Příběhy je možné převyprávět, vykládat jinak, zasazovat je do historických souvislostí, ostře vnímat jejich transcendentní význam. Nikoho ani nenapadne, že je Odyssea „pravda“, že je třeba „věřit“ na Pallas Athénu a že dítě bude „kontaminováno“ vírou.

Osvícenská vášeň pro Skutečnou Vědu odsoudila školu k hlubokému selhávání – trepka ocasatá prostě je, král Herodes je dějepis, příběh o Odysseovi je literatura a malování vajec je výtvarka. Křesťanský Ježíš (ale také třeba současný islám) nám tam hapruje, protože neumíme věcně mluvit o jevech, které jsou současně historickými fakty, mýty, objekty živé víry i politickým nástrojem. Ke korektní snaze nikoho neurazit se navíc přidává multikulturní představa, že náboženství si jsou rovna – jsou, ale asi tak, jako si jsou rovny plíce ptáků, ryb a savců. Vzniká tak živná půda nikoliv pro duchovní svobodu, ale pro neznalost a eklekticismus nejhrubšího zrna.

Vy hvězdy rozplynulé

Škola je v pekelné situaci – zároveň je skvělým výlupkem pozitivistické vědy (pro niž Hospodin neexistuje, neboť vzdoruje mikroskopu i dvojitě zaslepeným randomizovaným studiím) a zároveň má být pro všechny. Co má tedy škola dělat? Především se rozloučit s představou, že učí pravdu – vždyť Pluto už není planeta a vajíčka už jsou zase zdravá, přesto se jejich podstata nezměnila ani o fous. Škola nemá hodnotit, ale oddělovat jevy od faktů a jména od pojmů. Můžeme si dělat legraci z Dia? Pak si ovšem můžeme dělat legraci i z Ježíše či Proroka. Jestliže Hospodin unesl Osvětim, pak nějaký ten vtípek asi přečká taky. Má Bůh smysl pro humor, když muslimům a židům zakazuje vepřové, hinduistům hovězí a buddhisté jsou vegetariáni, nebo mu leží na srdci distribuce potravin? Proč se církve tak rády pletou do jídla a do sexu? Oddělujme lidské od Božího (toho tam moc nezůstane), mocenské od transcendentního, vysvětleme dětem zcela vážně, že i pan farář může být ksindl a jeptišky mohou lhát. Učme děti o tom, proč se mnozí skuteční myslitelé (ne žádní skeptičtí škrholové) k náboženství a víře stavějí velice kriticky – v mnoha ohledech to trefili a pomohli nám k větší svobodě věřit i nevěřit. Vzdávejme úctu jednotlivým lidem, ne jejich víře. Jsou lidé věřící a jsou lidé nevěřící – ani jedno z nich nedělá ani dobré, ani chytré. A vyprávějme příběhy, protože ty příběhy, z kterých vyrůstáme, jsme my. Nemusíme jim věřit, ale musíme je znát. Neboť proč je tato noc jiná? Víte to?


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy