5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > ŠKOLA PĚSTUJE MINDRÁKY - ESTER KOČIČKOVÁ

ŠKOLA PĚSTUJE MINDRÁKY - ESTER KOČIČKOVÁ

Autor: Barbara Čechová | Datum: 14.3.2007 | Vydání: 3/2007

Že vizáž, cena aktovky, osobní sympatie, schopnost podvádět i jednorázová dávka štěstí jsou někdy víc než poctivá práce a upřímná snaha, tak toto ponaučení si Ester Kočičková odnesla ze školy. Je něco, na co ráda ze školy vzpomíná?

Co se vám vybaví, když se řekne škola?

Komplexy, pocity méněcennosti, mechanické učení se nesmyslným grafům, tabulkám a letopočtům, nuda a strach. Příšerné hodiny tělocviku s agresivní vybíjenou a hrubě selektivními štafetovými hrami družstev. Nezáživná práce na školním pozemku, jejíž plody si vždycky kdosi odnesl domů dřív, než jsme je mohli sklidit. Pokusy získat pochvalu nebo místo na „třídním“ slunci. A spousty žen, často přísně nekompromisních, se zjevnými duševními i tělesnými známkami nastupujícího klimakteria. Tenhle hrůzný výčet se ovšem týká školy základní. Na střední už se to nějak spravilo. Jednak jsem takřka zmizela z dohledu rodičů, což mi poskytlo celkové „uvolnění osobnosti“, a jednak jsem studovala obor vychovatelství na pedagogické škole, tudíž slušné zacházení a dobrý příklad nastávajícím kolegům se daly očekávat.

Bývala byste chodila do školy, i kdyby nebyla povinná?

Určitě bych to zkusila! Vzpomínám si, jak jsem se těšila do první třídy - i když i v mateřské škole už jsem měla trochu problémy se zařazením do kolektivu stejně jako s kázní. Ale začátek něčeho nového s sebou vždycky přináší naději a já se nemohla dočkat… Matně si vybavuji, že v první a ve druhé třídě se mi líbilo; problémy a nechuť přišly ruku v ruce až se stále méně pochopitelnějším učivem v hodinách počtů a se zjištěním, že klukům ve třídě se asi nikdy líbit nebudu. Tak jako tak, maminka by mě určitě doma nenechala, natož aby mě učila sama, i kdyby to tehdy šlo. Jako očitá svědkyně výchovy dvou starších sester jsem od začátku školní docházky tušila, že klid a možnost volby budu mít až v osmnácti. Všichni jsme přece slýchali ono okřídlené: „Až budeš mít maturitu, pak můžeme diskutovat…“

Co vás ve škole opravdu bavilo?

Hudební výchova, výtvarná výchova a český jazyk, zvláště sloh. Občanská nauka rovněž, nevyžadovala data, spíš schopnost mluvit. Další předměty jsem měla ráda střídavě, rok od roku, vždy podle učitele a jeho způsobu podání. Na střední škole jsem si tak oblíbila i ruštinu! A dvě jasné favoritky, pedagogiku s psychologií. Vidíte - skoro vším z té uvedené řady jsem se později živila nebo se dodnes živím… Ale živím se i pohybem; a to jen díky tomu, že mě někdy v pětadvaceti letech na konzervatoři Jaroslav Dušek zbavil vleklého mindráku s názvem tělesná výchova. Tu, která ho do mě zasadila, jmenovat nebudu, protože jsem, zdá se, slušně vychovaná. No, spíš nepraktikuji mstu.

Který předmět byl váš nejméně oblíbený?

Samozřejmě matematika. Jo, kdyby ji tehdy někdo učil přes horoskopy… V souvislostech!

Byly pro vás a vaše rodiče důležité známky?

Jak jinak. Jiné způsoby hodnocení neexistovaly.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy