5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > VIRTUOSEM PŘES MOMENTY TRAPNOSTI

VIRTUOSEM PŘES MOMENTY TRAPNOSTI

Autor: Barbara Čechová | Datum: 9.5.2007 | Vydání: 5/2007

MARTIN ZBROŽEK- bavič, houslista, herec… a taky učitel. Vzpomíná na učitele, kteří ho ovlivnili, a také na svou dobu teenagerovskou, dobu trapnosti.

Co se vám vybaví, když se řekne škola?

Směs pozitivních i negativních pocitů. Čím jsem starší, tak jsou ty negativní pocity víc v nadhledu. Zároveň si vzpomenu na Jana Ámose Komenského, jehož Labyrint světa a ráj srdce jsem před nedávnem přečetl. Přijde mi neuvěřitelné, že tady máme takovou osobnost, kterou se nám daří dlouhodobě v odkazu ignorovat. Učíme se o jeho jménu, ale nikoli z jeho myšlenek.

Vzpomínáte na nějaké své učitele?

Klíčové pro mne bylo setkání s profesorem češtiny na konzervatoři v Teplicích Karlem Nygrýnem. To byl velký frajer. I za minulého režimu byl pro nás kamarádem, nadšencem, který nás seznamoval s knihami, literaturou. Pro mne to byl velký inspirátor. Podporoval lidi v jejich individuální cestě. Inspiroval nás, abychom všichni byli sami sebou.

Jak to dělal?

Myslím, že za tím byl jeho nesmírný talent. Takový člověk se musí narodit, pedagogická fakulta jej těžko vychová. Dokázal žasnout. Být nadšený z knih. Měl obrovský smysl pro humor a u nás přirozenou autoritu. Pomáhal nám jen tím, že prostě existoval. Mluvili jsme s ním o učení, o životě, potkávali se s jeho povahou. Imponovala mi jeho velkorysost, kterou jsem se snažil od něj odkoukat.

Kdo vás pedagogicky nejvíce ovlivnil ve hře na housle?

Tady musím zmínit jeden kuriózní moment. Největší ovlivnění se mi dostalo na kurzu houslí v Německu. Setkal jsem se tam s věhlasným ruským pedagogem Igorem Bezrodným. Zahrál jsem před ním kus koncertu Čajkovského. Musím říct, že jsem se vyznačoval tím, že jsem při hře sebou cukal, kroutil se, lámal sebou. On mě přerušil a zeptal se mě, co cítím, když hraji. Muzika se mnou cloumala. „Všechno!“ vykřikl jsem. Měl jsem pocit, že se do toho úplně celý vkládám. On mi řekl, že mám myslet jenom na prsty a ať to zkusím znova. Zavřel oči a já se dal do hraní. Po chvíli mě zastavil a zeptal se mě, jak jsem se cítil. Řekl jsem, že jsem měl pocit, že tam nebylo všechno. On jen suše řekl: „ Bylo.“ A já jsem pochopil! Věděl jsem, co mi chce říct. Došlo mi, jak nutná je sebekázeň. Tímto elegantním způsobem mě naučil něco, co by mi třeba jiný předával léta. Méně je v pedagogice někdy více.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 5/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy