5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > VLADIMÍR SMÉKAL: JAK NAVODIT VE ŠKOLE DOBRÉ KLIMA

VLADIMÍR SMÉKAL: JAK NAVODIT VE ŠKOLE DOBRÉ KLIMA

Autor: Jan Mazanec | Datum: 17.1.2007 | Vydání: 1/2007

„Seš v pohodě?“ „Jasně, jsem v pohodě!“ Výraz „pohoda“ díky těmto a podobným replikám pomalu dospívá ke své devalvaci. Nicméně prof. VLADIMÍR SMÉKAL z katedry psychologie brněnské Masarykovy univerzity se ho nebojí použít v jeho původním významu, a to v souvislosti s atmosférou ve škole. Zeptali jsme se ho na podrobnosti:

Ve vašich odborných textech často zmiňujete důležitost psychosociální a duchovní pohody ve škole. Proč?

Přestože Jan Amos Komenský už před více než 300 lety doporučoval organizovat školní vzdělání tak, aby bylo hrou, aby přitahovalo zájem a pozornost dětí svou zajímavostí, názorností, přístupností a postupností, dožívá u nás ještě autoritativní vzdělávací systém nastolený na přelomu 18. a 19. století na základě pedagogické koncepce vytvořené J. F. Herbartem. Tento styl vzdělávání klade důraz na kázeň a na dosažení vzdělávacího cíle, jímž je „hlava plná vědomostí“. Na nějakou pohodu v něm není místo. Už ve 20. století se ovšem formovaly koncepce tzv. „nové školy“, formoval se tzv. „pedocentrismus“ (s heslem „vše pro blaho dítěte“), ale tato koncepce se rozvíjela jen v reformních školách a nepředstavovala hlavní proud. V polovině 20. století formuloval E. Mounier ve svém Manifestu personalismu myšlenku rozvíjet ve vzdělávání hodnotové orientace odpovídající duchovně zakotveným hodnotám a přiměřeně aplikované podle věku, typu osobnosti a možností dítěte. Výzkumy školního klimatu a kooperativní disciplíny zakotvené v adlerovské individuální psychologii představují stále šířeji přijímanou výzvu k reformě vzdělání a výchovy, v níž je základní důraz kladen na sociální vzájemnost, respekt k důstojnosti, uznávání potřeby dítěte a dospívajících být vnímány jako osobnosti. Tyto podmínky vzdělání a výchovy lze uskutečnit jen v atmosféře psychosociální a duchovní pohody. Jen jejich zavedením je možno vytvářet širší základnu pro formování smyslu života spočívajícího ve směřování k moudrosti a ne k pragmatické chytrosti, kterou uznává globalizující se svět.

Zjednodušeně lze říci, že svět bude takový, jak silná bude potřeba sounáležitosti a jak kvalitní dovednosti si lidé v období dětství a dospívání vytvoří v rodině a ve škole. Podle mě musí škola naučit žáky žít v tomto světě, ale přitom nepodléhat jeho konzumním lákadlům a naopak ze světa vytvářet „dobré místo pro člověka“. Touha mladých lidí pro dobrodružství a tvořivé seberealizaci zde může najít své uplatnění, aniž by se vybíjela v destrukci.

Která jsou ta největší nebezpečí (se zřetelem na výuku a vzdělávání)?

Podle mě to jsou nebezpečí, která přináší duch doby. Jak už jsem naznačil, žijeme v epoše konzumu, který nás orientuje na obstarávání a na výkon. A tuto orientaci přijímá i škola. Nadřízenými úřady je totiž hodnocená podle kvantitativních ukazatelů (prospěch žáků, procento přijatých na další stupně vzdělání, počet vítězů různých soutěží, hospodaření s přidělenými finančními prostředky atd.), a ne podle kvality charakteru žáků, kteří školu opouštějí – neboť to nelze tak snadno vykázat.

Řekl bych, že stále větší hrozbou jsou pro náš svět nebezpečí, na která poukázal jeden z největších světových historiků Edward Gibbon (1737–1794), když analyzoval příčiny rozkladu a pádu římské civilizace, a která jakoby popisovala dnešní dobu: 1) zhroucení rodinné struktury, 2) oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost, 3) nadměrné daně, striktní řízení a vládní intervence, 4) vyhledávání zábav, které se stávaly stále více hedonistickými, násilnými a nemorálními, 5) úpadek duchovního života. Ještě výstižněji popsal zla naší doby Mahátma Gandhí. Jsou jimi: 1) politika bez principů, 2) podnikání bez morálky, 3) bohatství bez práce, 4) výchova bez charakteru, 5) věda bez lidskosti, 6) požitek bez svědomí, 7) náboženství bez oběti. – Myslím, že v této analýze máme velkou výzvu k hledání prostředků a metod, jak proti těmto moderním sociálním hříchům vytvořit pozitivní program pro zásadní reformu kurikula základů společenských věd či občanské výchovy.

Jak konkrétně se ohrožení psychosociální a duchovní pohody ve škole projevuje?

Zejména v orientaci na konzum nejen v oblasti spotřeby jídla, prostředků zábavy, ale i vědomostí, znalostí a dovedností. Vzdělávaní na všech úrovních (i dospělí) požadují informace pokud možno „v hotovém balení“, bez námahy (a přitom slovo „studium“ v latině znamená „úsilí“!). Přijetí pravidel konzumu úzce souvisí s „rozvíráním nůžek“ ekonomického a sociálního statusu: děti si ve škole vyprávějí o tom, v kterých proslulých letoviscích trávili s rodiči prázdniny, chlubí se kapacitou svých počítačů a mobilů – a začínají si závidět anebo prožívat pocity méněcennosti, pokud jsou z rodin, které jim tyto požitky nemohou dopřát. Ze společenství těch, co si to mohou dovolit, se vyčleňují a není vyloučeno, že i to je jedna z okolností, které vedou ke vzniku agresivity a dalších negativních jevů v chování dětí, k tomu, co se v současnosti označuje jako „rizikové chování“. Málokdo z politiků a odborníků si uvědomuje, jaký to má negativní vliv právě na sociální a duchovní vztahy. Určité skupiny dětí pak mají ekonomicky a regionálně omezené možnosti k vytváření dovedností konstruktivně trávit volný čas a nezbude jim (v případě, že se nenajde způsob, jak podporovat hodnotu životního stylu skromnosti), než aby svou potřebu zanechat stopu projevovali destruktivními činy.

Vy tedy máte dojem, že dnes jsou děti ve svém rozvoji víc omezovány než dříve?

Ano, a začíná to už hračkami. Převládají prefabrikované hračky, které nepodporují tvořivost. Ty, které ji podporují, jsou zase dostupné spíše jen dětem z ekonomicky silných rodin. Anebo domácnosti: moderní domácí zařízení jsou konstrukčně řešená tak, že neumožňují opravy tradičním kutilským způsobem, a děti tak mají omezenější možnosti rozvíjet dovednosti a technické zručnosti pozorováním otce, který kdysi uměl doma spravit kdeco. Navíc většina dříve řemeslně zvládnutelných výtvorů dnes vyžaduje složité technologie. A děti, u kterých se nijak nerozvíjí potřeba tvořivosti, pak více přitahuje „prefabrikovaný průmysl zábavy“ s jeho herními automaty, virtuální realitou, drogami a pornografickými časopisy. A do tohoto neproduktivního a osobnost nerozvíjejícího světa je lákají mediálně preferované takzvané osobnosti (zpěváci, sportovci, modelky, hlasatelky, herci).

Ale dá se proti tomu něco dělat? Jak může škola „bojovat“ s tím, že si média vybírají „šťavnatější“ pořady, že hračky jsou prefabrikáty...?

Je potřeba reagovat na vzniklou situaci vytyčením nových cílů a didaktických postupů. Například za situace obrovského nárůstu informací a dezinformací podávaných ikonickým způsobem (prostřednictvím obrazů komiksů a reportáží, filmů, klipů v televizi) je třeba podpořit poznávací dychtivost, tvořivost a více učit kritériím rozhodování (potřebě a umění odlišit správné od špatného). Nebo v době záplavy nepodnětných prefabrikátů rozvíjet smysl pro „koníčky“.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 1/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy