Portál.cz > Úvodní stránka Jak řešit problémy se spaním dětí

Jak řešit problémy se spaním dětí

Je třeba

  • blahodárně bránit pohybovému neklidu u dítěte,
  • zaručit dítěti, aby se probouzelo za stejných okolností, za jakých usínalo (jistota hnízda),
  • a chránit dítě před zbytečným probouzením.

Správná schránka

Mějte na paměti, že novorozenec je zvyklý ještě na schránku, kterou až do svého narození měl v matčině lůně. Tedy v tom pokračujte. Časté nošení na břiše v závěsné (klokaní) kapse nebo v závěsných popruzích na zádech plní tento účel. Ale pozor, ne každé nošení je dobré. Důležité je, aby dítě bylo v embryonální poloze – s tváří otočenou k tomu, kdo ho nosí. Je lhostejné, jestli je dítě přivázáno na zádech nebo na břiše. Také nohy musí cítit stěny hnízda, přinejmenším by tedy dítě mělo mít pletené bačkůrky. V prvních dvou měsících po narození dítěte se postarejte pomocí dobrého zavinutí o dobrou schránku i tehdy, když dítě nenosíte. Čím je dítě starší a čím cílevědoměji se už dokáže pohybovat, tím víc svobody byste mu měli dopřát. Má-li se však dítě utišit, zvlášť když jde spát, udělá mu dobře úkryt ve spacím pytli nebo alespoň náležité přikrytí. Tuto potřebu má člověk mnoho let, u většiny lidí přetrvává až do dospělosti.

Ráda bych vyjmenovala i jiné možnosti, jak vytvořit ochrannou schránku. Například síť proti hmyzu položená přes postýlku. Je-li to možné, chráníme dítě i před zbytečným hlukem. Neosvědčuje se však vázat usínání na naprosté ticho. Jestliže si dítě zvykne na dokonalé ticho, snadno ho pak vytrhne ze spánku každý nezvyklý šramot. Ke schránce, která dítě chrání před okolními nepříjemnostmi, patří také dobře vyvětraná místnost s dostatečnou vlhkostí vzduchu. Postarejte se také o citově uvolněnou atmosféru. Afektivními výbuchy a „dusnem“ se dítě rozruší mnohem víc než celým zástupem vos. Před spaním mu raději otevřeně řekněte: „Táta a já se hádáme. Tebe se to však netýká. Je to naše věc. Sami se postaráme o to, aby bylo zase všechno v pořádku. Můžeš se na to spolehnout a klidně usnout.“ Nemyslete si, že malé dítě vašemu sdělení nerozumí. Nerozumí sice všem slovům, zato velmi dobře vnímá vaši jednoznačnou ochotu se smířit, stejně jako vaši vnitřní jistotu, která mu poskytuje oporu a důvěru.

Pocit jistoty místa

Vycházejte z toho, že všechna mláďata mají jen jeden jediný úkryt nebo jen jedno jediné hnízdo. Nedělejte ani u svého dítěte výjimku! Potřebuje stejnou stálost ve svém okolí. Postarejte se, aby vaše dítě nacházelo po probuzení všechno tak, jak to vypadalo, když usínalo. Taková klokaní kapsa tuto podmínku splňuje. Není podstatné, jestli se dítě probudí v kuchyni, na ulici nebo v obchodě s potravinami. Důležité pro dítě je setrvávání u matky, kterou důvěrně známým způsobem pokaždé hned může vnímat, slyšet, vidět a čichat. I tak však může docházet k problémům: například usíná-li dítě neustále s prsní bradavkou v ústech, může si ji automaticky žádat i při probuzení. Usíná-li otci na rameni při tancování po obývacím pokoji, nebude po probuzení asi klid, dokud opět neskončí na rameni tančícího otce. Skutečně tu působí automatismus. Doporučení tedy zní: Neupevňovat nic, co by dítěti bránilo v opětovném usnutí. Během spánku několikrát nastupují fáze, ve kterých je spánek lehčí. Polobdělé smysly by se rády spolehly na to, že stěny hnízda jsou stále stejné. Postarejte se tedy, aby se o tom dítě mohlo ujistit, a to co nejméně namáhavým způsobem. Stačí mu známý polštářek v postýlce, plenka, se kterou usíná, stále stejný vzor na závěsech, zavěšená hračka, případně dudlík. Vnímání lidí není tak důležité. Někdy jsou lidé dokonce spíše nevýhodou – protože nikdy nejsou stále stejní, nejsou tak spolehliví, tak jistí jako neživé věci.

Často se teď klade otázka, zdali má člověk brát dítě do postele, nebo ne. Proti braní do postele se nedá vůbec nic namítnout. Dovolte svému dítěti, aby spalo v manželské posteli, pokud oba nejste proti; za předpokladu, že nepřipustíte, aby dítě zabíralo v posteli na váš úkor stále víc místa (typický příklad ze současnosti: dítěti je sice dovoleno, aby si lehlo doprostřed postele, ale protože v bytě s ústředním topením nemusí být zabaleno, okamžitě položí nahé nohy tátovi na břicho a zabírá pro sebe čím dál víc místa, až jde táta raději spát do dětského pokoje); pokud nepřistoupíte na častá přání dítěte ohledně kojení, láhve, pochodování po bytě atd., ale trváte na tom, aby se přizpůsobilo panujícímu klidu.

Protože se však společné spaní často stává také tancem na tenkém ledě, raději doporučuji, aby si dítě včas zvyklo na svou vlastní postel. Kvůli rytmickým podnětům ovšem doporučuji spíš kolébku nebo houpací síť, kterou postavíte vedle matčiny, případně otcovy postele. Ovšem je třeba ji vybavit matrací nebo nějakou podložkou, aby dítě mohlo být správně uloženo.

Zvláštní, ale pochopitelné je, že se většina poruch spánku vyskytuje v rodinách, které v noci nechávají svítit světlo. Dítěti se tím totiž dostává mnoha podnětů, které ho udržují v bdělém stavu, a může sledovat následky svého jednání. Ovšem nejen kvůli poruchám dětského spánku, ale ze zásady si myslím, že je lepší spát bez umělého osvětlení.

 

Využijte rytmu k uspořádání životního stylu

Oblasti, v kterých má rytmus rozhodující význam, jsou rozmanité. Sahají od kolébání dítěte u matčina srdce, kolébání s rytmem matčina dechu a pulzu přes rozdělení doby na noční a denní, přes přestávky při jídle a přes trávicí procesy až k rituálům denního pořádku, mazlení, lezení, chození, zpívání a povídání.

Je velmi důležité, abychom rozlišovali mezi podněcujícími a oddechovými činnostmi, které dítěti nabízíme. Ty první provozujeme ve dne, druhé v noci. Tak dítěti usnadníme, aby už v prvních měsících svého života postupně rozeznávalo rozdíly mezi dnem a nocí a orientovalo se podle nich. Také podle způsobu spánku má dítě rozlišovat mezi denním a nočním spánkem. Mějme přitom na zřeteli potřebu spánku, která se vztahuje i na den. Zde platí to, co už bylo řečeno o potřebě rytmu, totiž že ne všechny děti potřebují stejně dlouhou dobu spánku.

Hodiny denního spánku by nemluvně mělo trávit v různých prostředích: v kolébce, v klokaní kapse, zatímco maminka nakupuje, na klíně, v košíku, u světla, zatímco se lidé v jeho nejbližším okolí baví, přikryto i nepřikryto. Naproti tomu večerní usínání musí probíhat vždycky za stejných, přísně dodržovaných neměnných podmínek.

  • Domluvte se se svým partnerem na pravidlech usínání a spaní!
  • Jednoznačně se rozhodněte pro jedno určité místo a rozhodnutí dodržujte. Jestliže jste se rozhodli pro postýlku, zůstaňte u postýlky. Když jste si vybrali houpací síť, zůstaňte při ní. Vyvarujte se každé nerozhodnosti, při které by dítě zpozorovalo vaši labilitu.
  • Dohodněte se také na způsobu usínání, aby se při usínání mohl uplatnit kdykoli každý z obou rodičů, ne jen matka. Aby se dítě naučilo, že se může spolehnout na určitý „řád“. Můj návrh je pro všechny věkové kategorie stejný – před uložením do postele doporučuji ještě zvláštní rituál, který docela určitě povede k uvolnění a očekávanému spánku.

Následující rituály jsou vhodné pro nemluvně: koupání, masáž, přebalení, kojení (matka sedí!), mazlení, odříhnutí, zatemnění pokoje, uložení a přikrytí dítěte („zabalení!“), ještě krátké pohlazení na dobrou noc, případně křížek na čelo a stále stejně odříkávaná nebo odzpívávaná ukolébavka či modlitba. Monotónními rytmickými podněty uvedete dítě do světa snů. Jestliže dítě leží ve statické posteli, dopomůže mu k rytmu dudlík nebo můžete dítě jemně hladit, případně mu stále znovu natahovat hrací strojek (a to je zdlouhavé) či pustit ukolébavku z CD, nebo možná ještě lépe – nechat tikat metronom. Aby se dítě při usínání cítilo v bezpečí, je v každém případě dobré, zůstanete-li u něj tak dlouho, dokud neusne. Jako upomínku na sebe můžete dítěti nechat v postýlce kus svého oděvu. Šátek s matčinou vůní dělá dítěti dobře.

U větších dětí se tyto rady jen nepatrně liší: koupání, čištění zubů, s matkou nebo otcem promluvit o tom, co se událo přes den, vhodná je také pohádka. Avšak napínavý příběh těsně před usnutím nebo televizi nedoporučuji. Co je napínavé, má se odehrávat ve dne. Ještě trochu napít, naposled na toaletu a pak do postele. A teď se dítěti opět dostane toho, na co bylo zvyklé od narození: máma nebo táta sedí vedle něj, podle daného rituálu je dítě pohlazeno, přikryto; pomodlit se nebo vyprávět nekonečný příběh o ovečkách, které s pastýřem kráčejí po dlouhém, dlouhatánském mostě, první ovečka přešla, druhá, třetí... Teprve až když dítě usne, rodič odchází.

 

Nerušený spánek

Nejdůležitější zásada zní: Nepřistupovat na žádné změny! Pro starší dítě to znamená, že jakmile leží v posteli a je přikryto, nesmí si už sedat, neřku-li vstávat, klást otázky a vyžadovat další pití. Jednoznačně, ovšem láskyplně zabrání matka tomu, aby se dítě rozptylovalo. Důsledně se také postará, aby dítě usnulo, prospalo celou noc a s jistotou se spolehlo na to, že zítra uvidí opět u své postele stát mámu, která má radost z toho, jak se dobře vyspalo. Tímto způsobem rodiče zabrání, aby se dítěti do mozku vryly čas té fáze bdění. U malého dítěte, které ještě neumí samo vylézt z postýlky, se samozřejmě mnohem snadněji daří nepřistupovat mu na žádná z jeho dalších přání. Musíte ovšem důsledně trvat na tom, aby leželo a spalo. Mnoho mladých rodičů má však sklon změknout, jakmile chce dítě napít. Bezpečí nevzniká neustálým dodáváním mléka příliš povolnou matkou, ale spolehlivou orientací podle jednoznačně vymezených hranic, které psychicky zralá matka vymezuje s láskou a důvěryhodností.

Uspořádejte si denní a noční rytmus i průběh dne

Už jste si asi všimli, jak důležité pro tělo i duši dítěte je, abychom od sebe jednoznačně rozlišovali jednotlivé oblasti jeho životních úkonů. Tím, že jsou tyto oblasti jasně odděleny, se dítě snadněji orientuje. Oddělování se provádí prostorově i časově.

  • Poskytněte tedy každému životnímu úkonu vlastní prostor! Dbejte na to, aby dítě spalo jen v určitých dobách a na stejném místě.
  • Postarejte se o časové vymezení doby jídla a pečujte o to, aby se jedlo a pilo jen na určitých místech, například pouze u jídelního stolu, a aby dítě přitom vždycky sedělo na své židli. Pro nemluvně je přirozeně stálým místem pro příjem potravy matčina náruč, lhostejno, jaké místo si matka vyhledá.
  • Určete, kde smí mít dítě svůj prostor na hraní. Tento prostor byste měli zásadně oddělit od prostoru na spaní a jídlo. A dbejte na to, aby se v příslušném prostoru také prováděla příslušná činnost. Je-li hra skončena, hračka se uklidí. Dítě zůstane tak dlouho sedět, dokud se dosyta nenajedlo a nenapilo, a mezitím od stolu nevstává. V posteli nebo v houpacím lůžku zůstane dítě tak dlouho ležet, dokud neusne a dokud se neprospalo.
  • Nelekejte se striktnosti těchto pravidel. Možná to zní jako rozpor, ale dodržování pravidel je zárukou orientace v čase a prostoru a dodává nám pocit svobody.

A když dítě přesto křičí? Nechte ho křičet. Můžete to bez výčitek udělat za předpokladu, že dítě není nemocné, že jste mu dali všechno, co potřebuje: Napilo se, je suché, zabalené, má rytmus a nachází se ve vaší bezprostřední blízkosti. Už na jeho křik nereagujte. Dříve nebo později se samo uklidní.

Více se o tématu dozvíte

Zpět na seznam témat